Sociální sítě Facebook a Twitter spustily nedávno takový menší humbuk, když odstranily příspěvek amerického prezidenta o tom, že covid-19 vlastně není pro děti nebezpečný. Obě sítě se až zázračně shodly, že prezident tak skrze ně šíří fake news. Dobrá, ať si ony sítě na svých platformách dělají, co chtějí. Ať ale nikdo nepředstírá, že se na nich dá vést jakákoli "kulturní debata". Nedá. A nejde to ani přes různé virtuální výzvy, kampaně a petice.
Je zajímavé, že k nám především z USA vždy dorazí s nějakým zpožděním a s jakýmsi atlantickým okleštěním zásadní módní fenomén, který máme pak v Evropě potřebu řešit, protože by na něm přece mohlo, "když je to z tý Ameriky", něco být. Většinou jde o fenomény, které vydrží tak rok a pak zase splasknou. To pak zase většinou podle toho, kdy se objeví fenomén další.
Od #metoo po Black Lives Matter
Politická korektnost, #metoo, Black Lives Matter a naposledy třeba pojem Cancel Culture, tedy vyřazení člověka z debaty (původně myšleno na sociálních sítích) kvůli jeho názorům. Ve všech případech jde o pojmy abstraktní, které si skrze virtuální prostředí (internet) přisvojují právo posuzovat společnost podle toho, jak se chová pár celebrit, a přiznejme si to, většinou ve virtuálním prostředí.
Když mluvíte s normálními lidmi v normálním městě (dokonce včetně Prahy) nebo na vesnici, zjistíte, že těch radikálních "proti" a "pro" je opravdu jen málo.
Světoznámí spisovatelé a akademici nedávno zveřejnili (na internetu) dopis, v němž vyzývají k většími liberalismu, spílají Donaldu Trumpovi, který podle nich představuje hrozbu pro demokracii, a žádají větší toleranci k protichůdným názorům. No jo, ale co když má někdo ten (protichůdný) názor, že Donald Trump hrozbu pro demokracii nepředstavuje? Ona výzva proti "Cancel Culture" je vlastně takovým "kulturním vyřazením z debaty" na druhou. Vyřazuje všechny, kteří si nemyslí, že je (snad jakž takž) demokraticky zvolený Trump nebezpečím pro demokracii.
Česká virtuální realita
U nás máme situaci podobnou. Internet je rozdělený na "protibabišovskou a protizemanovskou liberální tradiční demokracii" a na "prozemanovskou a probabišovskou nacionalisticky bolševickou tradici". Záměrně jsem to přehnal a záměrně říkám, že rozdělen je "internet". Když mluvíte s normálními lidmi v normálním městě (dokonce včetně Prahy) nebo na vesnici, zjistíte, že těch radikálních "proti" a "pro" je opravdu jen málo.
A co když udělal Donald Trump svým tvrzením, že jsou děti vůči covidu imunní, taky jen chybu?
Jenže na sociálních sítích musíte mít jasný názor, přidat se na jednu stranu. Váhavé žvásty nikoho nezaujmou. A čím radikálnější budete, tím na vás bude někdo víc reagovat, což pak zase můžete přebít jiným, ještě radikálnějším, vtipnějším a "oponenta stírajícím" názorem. A když to pořádně rozjedete, bude o to Twitter nebo Facebook šťastnější. Ve své bublině budete děsně oblíbený a pak ta vaše bublina třeba i vašeho oponenta zablokuje, aplikuje na něj takzvanou Cancel Culture.
V jednom mají autoři onoho dopisu na podporu "otevřené debaty" pravdu. K debatě je potřeba prostor, v němž se můžou dělat i chyby. I tihle autoři udělali chybu, když z debaty vyloučili ty, kteří z nějakých důvodů za Trumpem stojí. A co když udělal Donald Trump svým tvrzením, že jsou děti vůči covidu imunní, taky jen chybu? To sociální sítě neřeší a řešit nebudou.
Už proto je jasné, že na internetu ani na sociálních sítích nikdo demokratickou debatu nemůže čekat. Cílem sociálních médií je vydělávat, ne řešit demokracii. Ta by se měla řešit v reálu. A kdo chce demokraticky debatovat, měl by nejdřív spáchat "Cancel Culture" sám na sobě.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: A Letter on Justice and Open Debate