Doktoři historie Jack Doyle a jeho otec Chris Doyle jsou nejen američtí učitelé, ale i bojovníci za nový pohled na tamní historii. Jack je profesorem dějin na Oxfordu, jeho otec učí na chlapecké střední škole v americkém Connecticutu. Ve svém textu, který vyšel na odborném serveru pro pedagogy EdWeek, vysvětlují fenomén přepisování současného výkladu historie ve jménu požadavků nejrůznějších aktivistů. Snahy přepisovačů každopádně v USA nesou ovoce a některé jejich úspěchy jsou více než působivé, píší Jack a Chris Doylovi.
Zastánci reformy historického výkladu vytvořili odvážné revizionistické osnovy, například 1619 Project pod křídly The New York Times. Vyvinuli tlak na americkou armádu, aby přejmenovala základny upomínající na vůdce Konfederace (tedy jižanů z dob občanské války), přesvědčili úřady, aby odstranily jejich nepohodlné sochy, zatlačili na závodní sérii NASCAR (nejsledovanější závody automobilů v USA), aby ze své ikonografie vypustila jižanskou vlajku, a vznikly taky stovky kurzů věnovaných rasismu a občanským právům.
Dějiny „velkého bílého muže“
Pedagogové by podle otce a syna Doylových měli od reformátorů podobné požadavky a tlaky očekávat. Rodiče, aktivisté a studenti již zkoumají minulost osob, po nichž jsou veřejné budovy pojmenovány, a poukazují na rasismus ve školách. Dějiny vyučované na amerických středních školách, kterým dominují „velikáni z řad bílých mužů“, zdůrazňují neúprosný pokrok pro všechny a vyhýbají se diskusím o rase, třídě nebo pohlaví. Historici Fred Anderson a Andrew Cayton poznamenávají, že dějiny v amerických učebnicích jsou zakotveny ve třech „dobrých válkách za svobodu“. Válka za nezávislost jako závazek Američanů ke svobodě. Občanská válka přinášející svobodu otrokům. A konečně druhá světová válka rozšiřující americkou svobodu do celého světa.
Expanzionismus a imperialismus, který poháněl mnoho amerických válek, si zaslouží mnohem složitější výklad.
Války, které neodpovídají tématu svobody, tedy včetně Vietnamu, Koreje a mnoha dalších bezejmenných konfliktů proti domorodým obyvatelům, jsou odsunuty na okraj nebo přehlíženy. Expanzionismus a imperialismus, který poháněl mnoho amerických válek, si zaslouží mnohem složitější výklad, tvrdí Anderson a Cayton. Cílem je vyhnout se přílišnému zjednodušení minulosti do hypervlasteneckých příběhů. Pokud učební osnovy směřují tímto způsobem, musí být přepsány.
Konzervativní historici přijali myšlenku, že Amerika je ze své podstaty lepší než ostatní národy, a proto zde neplatí normální pravidla historie. Zobrazují Ameriku jako „zemi příležitostí“ pro všechny, chválí kapitalismus, bagatelizují imperialismus a charakterizují nové protesty jako zavádějící a nebezpečné. Což je podle jejich oponentů pochopitelně špatně. Současné oceňované studie o rase, pohlaví, zahraniční politice, válce, kapitalismu, odborech, imigraci a hlavně politice vykreslují snahy o začlenění menšin a celkově na konflikty orientovaný obraz minulosti. Ale tato akademická historie se zřídka dostane do učeben dějepisu na středních školách.
Pozvěte si historiky
Učitelé základního a středního vzdělávání, kteří uvažují o aktuální reformě přístupu k historii, by pomohli překlenout tuhle propast právě ve spolupráci právě s akademickými historiky. Dějiny se příliš často učí a pak zkoušejí jako holá fakta. Aktivisté, kteří bojují proti sochám, přitom někdy odhalí znepokojivá dědictví. Když oxfordští studenti vedli v roce 2015 kampaň na své univerzitě za odstranění sochy britského kolonialisty a architekta apartheidu Cecila Rhodese, někteří významní historici se jim posmívali.
Profesorka z Cambridge Mary Beardová kampaň označila za „nebezpečný pokus o vymazání minulosti“, přičemž naléhala na černošské studenty, aby se na sochu dívali „s veselým a sebevědomým pocitem vlastní nezničitelnosti“. V témže roce přijala domovská univerzita profesorky Beardové pouze 38 černošských studentů, tedy něco málo přes jedno procento z celkového počtu, a ve vedení školy nebyl ani jeden černošský profesor. Úspěšné bílé vedení školy protest bagatelizovalo a stejně tak se nevyjádřilo k pofidérnímu odkazu Cecila Rhodese, který byl jako kolonizátor kritizován už za svého života.
Pravda o skvělé a bezchybné zemi
Američané se mohou z krátkozrakosti těchto britských historiků poučit. Amerika nyní není imunní vůči svému rasistickému odkazu a boj proti rasismu teď vyžaduje korekci až moc optimistických příběhů o jeho zániku. Aktivisté mají nyní jedinečnou šanci podílet se na tvorbě nového pohledu na americkou historii a vlastně i na novém znění učebnic, ve kterých by měly být přiznány i ty události a osobnosti, které nejdou pod vousy konzervativním historikům, co by pořád rádi viděli Ameriku jako skvělou a bezchybnou zemi neomezených možností.
Studentům v době komunismu nikdo necpal, že západní Čechy na konci druhé světové války osvobodili Američané a že tatíček Stalin byl začátkem druhé světové války Hitlerovým spojencem.
I my v Česku víme, že výklad historie se v čase liší. Jako důkaz si můžeme prolistovat učebnice dějepisu z doby před 17. listopadem 1989 a po něm (někteří si můžeme i zavzpomínat, jak jsme ze starých učebnic dějepisu vytrhávali stránky). Akcentovány jsou ty informace, které se zrovna v danou chvíli hodí. Studentům v době komunismu nikdo necpal, že západní Čechy na konci druhé světové války osvobodili Američané a že tatíček Stalin byl začátkem druhé světové války Hitlerovým spojencem. Některé části historie se v čase překroutí nebo zamlčí. A ani dneska není problém ze záplavy dat nebo i z něčí hlavy vytáhnout to, co se zrovna hodí. Třeba že je Hitler gentleman. Tento „nepopiratelný fakt“ se ovšem zřejmě součástí historie nestane. I když, kdo ví...
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Edication Week Teacher