Na archeologickém nalezišti Wilamaya Patjxa v jižním Peru objevili archeologové kostru mladé ženy, která byla pohřbena i se sadou loveckých nástrojů, včetně částí vrhacích zbraní. Tento nález podnítil archeologa a antropologa Randalla Haase a jeho kolegy z Kalifornské univerzity k bližšímu pohledu na další pleistocénní a rané holocénní lovce z celé Ameriky.
Jde o období okolo 10 000 let před naším letopočtem. Výsledky výzkumu naznačují, že ženy-lovkyně nebyly tak vzácným jevem, jak se doposud předpokládalo. Jinak řečeno, genderové role nebyly ve starých kulturách vždy stejné, jak je známe dnes.
Jiné vysvětlení, než že se tato žena skutečně zabývala lovem, archeology nenapadá.
„Předměty, které doprovázejí lidi po smrti, bývají totožné jako ty, které je doprovázely během života,“ napsal archeolog Haas a jeho kolegové. Pokud tedy mladá žena zemřela před 9000 lety v dnešním jižním Peru a lidé ji pohřbili s nejméně šesti hroty kamenných kopí, která se používala k lovu velké kořisti, jako byli jeleni či antilopy, dá se z toho usuzovat, že se tato žena skutečně zabývala lovem.
Co zanechal zub času
U kostry ženy dále ležely úhledně vyskládané další nástroje. Šlo o kamenný nůž, ostré pazourky a škrabky na kůži. Archeologové se domnívají, že nástroje byly původně uložené v jakési tašce, která se během tisícovek let v zemi úplně rozpadla. Většina z kostí mladé ženy také podlehla času, zbývá jen několik úlomků lebky, zubů, konců stehenních kostí a několik kousků kostí nohou.
Kvůli identifikaci pohlaví je v podobných případech potřeba zkoumat tvar pánve, čelistí, očních důlků a dalších charakteristik kostry. U lovkyně z Wilamaya Patjxa ovšem většina z kostí, které měly být zkoumány, podlehla zubu času. Takže Haasův tým musel analyzovat vzorky zubní skloviny. Ta obsahuje proteiny zvané amelogeniny, které hrají roli při tvorbě skloviny. Geny, které určují tyto proteiny, se nacházejí v chromozomech X a Y a každá verze se mírně liší. Znamená to, že ženy mají odlišné amelogeniny než muži. Proteiny ve sklovině lovkyně byly podle vědců výrazně ženské.
Výjimky u Vikingů či Mongolů
Lovkyně z Wilamaya Patjxa byla tedy mladá žena, jež se zabývala činností, která byla dříve považována výhradně za mužskou. Na jiných nalezištích, kde byly nalezeny ženy pohřbené s hroty loveckých nástrojů, toto vysvětlovali archeologové tím, že ženy používaly hroty jako nože. Peruánská mladá žena měla ovšem „v batohu“ také skutečný nůž. Její sada nástrojů přitom silně připomíná výbavu paleolitického lovce. Jiné vysvětlení, než že se tato žena skutečně zabývala lovem, archeology nenapadá.
Do lovu ve starověké Americe mohla být aktivně zapojena třetina až polovina žen.
Většina historických období je protkána příběhy žen, které se vloudily do vojska, na posádky lodí nebo vykonávaly jiná povolání, kde dominovali muži. Šlo o výjimky potvrzující pravidlo a jednotlivá prolomení společenských norem. Archeologové našli důkazy o ženách-válečnících i ve starověkých kulturách od Vikingů až po starověké mongolské nomády. Tyto nálezy vyvolaly otázky, zda ženy v těchto kmenech bojovaly po boku mužů často, nebo zda byly tyto konkrétní ženy výjimkami.
Lovkyně z Wilamaya Patjxa nabízí podobnou otázku. Byla to výjimka, která potvrzuje pravidlo, nebo její posmrtné spočinutí se zbraněmi naznačuje, že alespoň v některých starověkých kulturách byly někdy lovkyněmi ženy? Randall Haas a jeho kolegové v honu za pravdou hledali záznamy o dalších starověkých lidech, kteří byli pohřbeni s loveckými nástroji. V publikovaných dokumentech z archeologických nalezišť po celé Americe šlo o 27 lidí pohřbených na 18 různých místech. Bylo to 16 mužů a 11 žen. Tento poměr naznačuje, že do lovu ve starověké Americe mohla být aktivně zapojena třetina až polovina žen.
Kam strčit dítě?
Toto tvrzení naznačuje, že lidé z období pleistocénu a raného holocénu mohli mít v Americe velmi odlišné genderové role než moderní lovci a sběrači. Téměř ve všech moderních společnostech lovců a sběračů loví muži a ženy shromažďují rostlinnou stravu a starají se o děti. Studie Haase a jeho kolegů však připomíná, že kulturní normy se v čase a místě značně liší.
Rozdělení rolí lovců a sběračů bylo logické. Ženy se staraly o děti, které často plakaly, což u sběru bobulí vadí o něco méně než u lovu. Haasův tým ale naznačuje, že pokud na děti dávali pozor ostatní členové komunity, lovit mohli oba rodiče. Jinými slovy to, zda ženy lovily nebo bojovaly, pravděpodobně záviselo na sociálních, nikoliv biologických faktorech.
Reklama
foto: Shutterstosck, zdroj: Ars Technica
