Přední český virolog a ředitel Biologického centra AV ČR profesor Libor Grubhoffer a výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Jakub Dvořáček spojili síly, aby oni sami i jejich instituce společně zabojovali proti nepravdám o proticovidovém očkování, které se i za asistence pseudocelebrit a bývalých prezidentů šíří českou společností.
Od konce prosince minulého roku se v Česku očkuje prvními vakcínami proti nemoci covid-19. Vakcíny jsou výsledkem práce vědců špičkových farmaceutických laboratoří, účinnost a bezpečnost vakcín pak prověřují lékové agentury, které tak na sebe berou mimořádnou odpovědnost. Kvůli šířícím se nepravdám ale mnozí vakcinaci nedůvěřují. Většinou ani nedokážou vysvětlit proč, stačí jim, že „někde něco četli“. Přední čeští odborníci se rozhodli s těmito dezinformacemi bojovat. A právě o tom, zda tento boj není marný, jsme si s nimi povídali.
V posledních týdnech spolupracujete na komunikaci ohledně očkování proti covid-19. Jaké komunikační aktivity vyvíjíte?
LG: Ona spolupráce s panem ředitelem Dvořáčkem a Asociací inovativního farmaceutického průmyslu vychází z našeho navázání neformálních vztahů s Učenou společností České republiky. Ta v květnu 2020 ustavila komisi k otázkám pandemie covidu-19, která je zaměřená zejména na otázky vývoje vakcín proti novému čínskému koronaviru. Poté, co se v rekordním čase několika farmaceutickým společnostem ve světě zdárně podařilo dokončit vývoj a ověření účinnosti očkovacích látek, tak se osvěta očkování v široké veřejnosti stala dalším mimořádně důležitým úkolem. V posledních desetiletích se totiž celosvětově, nikoliv jenom v naší zemi, rozšířila velká nedůvěra a skepse k očkování.
JD: Společně s panem profesorem Grubhofferem, Státním ústavem pro kontrolu léčiv a dalšími odborníky hlavně opakovaně zdůrazňujeme, že výrobci předkládají k nezávislému zhodnocení lékovými agenturami pouze bezpečné, účinné a kvalitní vakcíny vyvinuté v souladu s mezinárodními standardy. Pouze ty přípravky, které úspěšně projdou jejich hloubkovým, multidisciplinárním prošetřením jsou doporučeny k registraci a následnému použití v praxi. Intenzivně se věnujeme také tématu očkování, jeho dosavadním úspěchům, ale také samozřejmě dezinformacím, které se právě očkování týkají.
Proč myslíte, že lidé navzdory historickým úspěchům očkování nevěří?
LG: Stalo se tak na základě úmyslných i neúmyslných dezinformací, demagogickým vysvětlováním vedlejších účinků aplikovaných vakcín či na základě alternativních přístupů k prevenci infekčních onemocnění a šíření pavědeckých přístupů v léčení onemocnění včetně těch nakažlivých. Osvětová kampaň musí být přesvědčivá, věrohodná, objektivní a hlavně pravdivá, nesmí nic předstírat a nesmí se vyhýbat nepopulárním otázkám a argumentům.
Tím největším současným problémem s očkovací osvětou je, že žádná oficiální a ministerstvem koordinovaná osvěta neexistuje.
JD: Očkování je klasickým příběhem, který na svůj historický úspěch doplácí. Díky tomu, že se v minulosti podařilo vymýtit některé infekční nemoci, například dětskou obrnu, záškrt či invazivní Hib infekce, mají lidé neoprávněně pocit, že očkování už není třeba. Ten pocit je však mylný, což dokládá například situace ve Velké Británii, kde v letech 2003 a 2004 došlo k poklesu proočkovanosti proti spalničkám na 80 %. Během dvou tří let se tak opět začaly množit případy spalniček a jen v roce 2006 bylo nahlášeno 773 případů onemocnění, v roce 2012 pak už bylo detekováno 2 016 případů spalniček. Situace vygradovala v květnu roku 2013, kdy ve Walesu propukla spalničková epidemie, kterou zažehnalo zase až masové očkovaní.
Tomu ale Češi snad pořád ještě rozumějí. Je tedy i u nás taková osvěta potřeba?
LG: Ten důvod je nasnadě, pouze 45 procent našich obyvatel uvažuje o tom, že se nechá očkovat, ve společnosti vládne velká skepse, která pohlcuje všechny skupiny obyvatel i podle jejich vzdělání. Situace v tomto směru je velmi vážná, takže frontální osvěta očkování nesnese odkladu.
JD: Výzkum vakcín proti covid-19 a očkování jsou v posledních týdnech a měsících terčem usilovné dezinformační kampaně. Dozvídáme se celou řadu nepravd a hoaxů, pravdivé informace jsou zavádějícím způsobem „ohýbány“, kontextuálně upravovány a míchány s polopravdami. Dezinformace vzbuzují obavy a nejistotu, lidé si nejsou jisti tím, co je a není skutečné.
LG: Tím největším současným problémem s očkovací osvětou je, že žádná oficiální a ministerstvem koordinovaná osvěta neexistuje. Vláda i v této záležitosti zaspala podobně jako s přípravou vlastní očkovací kampaně. Měl by to být příjemný „útok“ na myšlení širokých vrstev spoluobčanů pro nezbytnost nechat se očkovat a chránit tak sebe i své bližní. Nechat se očkovat je zejména výraz solidarity ke svým bližním, jenom tak dosáhneme v blízké době kýžené kolektivní imunity. Zapojit by se tedy podle mě měli nejen odborníci, ale i poučení laikové, charizmatičtí představitelé médií, herci a další veřejně známí a populární lidé. Ministerstvo a vláda se v tomto směru stále nevzpamatovaly, v ČT se zatím na podporu očkování objevila jen velmi nešťastná interpretace Jiřího Wolkera.
JD: Je fakt, že tu chybí dlouhodobě jednotná, srozumitelná a kontinuální komunikační strategie ze strany státu, jejímž cílem by bylo trpělivé vysvětlování tématu, reagování na potřeby lidí včetně jejich strachů a nejistot. Měly by se přitom uvádět informace na pravou míru a vysvětlovat podstata a důležitost očkování pro návrat společnosti do normálního života. Situace ohledně očkování je totiž dlouhodobá a bohužel vede k rostoucímu množství lidí, kteří očkování obecně považují za rizikové.
Právě třeba ve Velké Británii probíhá intenzivní informační kampaň už od léta. Obyvatelé se dozvídají informace o průběhu klinického hodnocení, typech vakcín, extenzivně se řeší témata bezpečnosti, kvality a účinnosti nových vakcín či způsob očkování a podobně. Britská Národní zdravotní služba s lidmi komunikuje, reaguje na jejich potřeby a uvádí případné dezinformace na pravou míru. Výsledkem jejich snažení je, že zhruba 70 procent populace má o očkování zájem a uvědomuje si jeho nezbytnost. Ve věkové skupině 65 plus je to dokonce 90 procent lidí.
Jedním z nejobvyklejších mýtů ohledně covidové vakcíny je argument, že běžně vývoj něčeho takového trvá roky a v tomto případě se to zvládlo za pár měsíců. Jak se dá tenhle argument vyvrátit?
LG: Pandemie zapříčinila to, že se vědecké a výzkumné kapacity, ale také finanční a materiálové prostředky soustředily na jediný cíl. A to v co nejkratším čase adaptovat již existující moderní platformy, tedy genetické, vektorové a proteinové vakcíny proti původcům nových virových onemocnění z posledních desetiletí, jako byly SARS, MERS, Ebola a Zika. Šlo tedy o adaptaci již existujících a částečně ověřených a otestovaných vakcín. Ve skutečnosti to v případě těchto vakcín znamenalo vložit do stavebnicové platformy genetické RNA vakcíny proti covidu-19 aktuální kousek virové RNA kódující právě jenom výběžkový, tedy „spikeový“ glykoprotein S nového čínského koronaviru SARS-CoV-2.
Z oněch deseti měsíců tedy připadly u „vítězných“ vakcín maximálně dva měsíce na vlastní vývoj a zbytek času jejich tvůrci potřebovali na důkladné preklinické a zejména také klinické testy ve třech fázích náročného testování na dobrovolnících. Přitom všem musely realizační týmy úspěšných a vítězných vakcín a jejich farmaceutické firmy zahájit v předstihu a se značnou mírou rizika též výrobu. Na velkou odvahu jít do takového rizika se obvykle v komentářích kritiků zapomíná.
JD: Ano, k této otázce je třeba se neustále vracet. Vývoj vakcín proti covid-19 probíhá a probíhal značně akcelerovaně. Urychlují se však pouze administrativní kroky, zrychlení se netýká opatření k posouzení bezpečnosti. Zrychlení celého výzkumného procesu je možné díky tomu, že výzkumníci vycházejí ze zkušeností s předchozími vakcínami proti SARS, MERS, Ebole a dalším onemocněním. Urychlení usnadňuje i samotný průběh pandemie, který umožňuje zařazení dostatečného množství účastníků do hodnocení ve velmi krátkém čase.
V neposlední řadě je brzké schválení a uvedení vakcíny vnímáno registračními úřady jako celospolečenská priorita, posouzení zkoumaných výsledků se tak věnují přednostně. Zároveň je třeba zdůraznit, že ačkoli je potřeba očkovací látky naléhavá, rozhodnutí o registraci budoucích vakcín je a bude podloženo všemi potřebnými údaji jako v případech kterýchkoliv jiných nových vakcín, aby byla zajištěna bezpečnost, kvalita a účinnost očkovací látky.
Jakou cestou se budete snažit vyvracet další dezinformace?
LG: Trpělivým vysvětlováním objektivního pohledu na problematiku vakcín. Vakcíny jsou velkou vymožeností medicíny, zapsaly se zcela zásadním způsobem do zkvalitnění života a též prodloužení doby dožití lidí. Přesto jsou dílem lidským, a tudíž mohou mít svá rizika, i když zanedbatelná, pramenící z originality organismu každého lidského jednotlivce včetně jeho imunitního systému nebo určitých technologických nedokonalostí. O takových slabých místech vakcín, zejména těch tradičních, dobře víme a i o nich je třeba s patřičnou otevřeností hovořit při osvětě očkovacích látek.
JD: Tématu dezinformací se věnujeme průběžně v rámci rozhovorů, jako je třeba tento, ale i tiskových zpráv a dalších tematických materiálů, které připravujeme.
Které dezinformace o očkování škodí podle vás nejvíc?
LG: Dezinformace neboli řečí současnosti „fake news“ kolem vakcín a očkování se rozprostírají od hloupých tvrzení až po promyšlené nepravdy. Známá je například pověra, že vakcíny samotné způsobí onemocnění, proti kterým mají chránit, či vyvolávají jiná onemocnění. Zvláště beznadějně rozšířená je pomluva, že určité očkování může u dětí způsobit autismus. Přestože byla se statistickou jistotou opakovaně vyvrácena, udržuje se a šíří dále. Jinou pomluvou je, že vakcíny změní genetickou informaci očkovanému člověku, nebo že jej intoxikují hliníkem či rtutí.
Samostatnou skupinu pak představují nepravdy o využívání části lidských zárodků k vývoji a produkci vakcín. Šiřitelé této zlé nepravdy netuší, že spontánní potraty lidských zárodků mohou být za přesně definovaných etických podmínek použity jako zdroje zárodečných buněk k jejich další kultivaci v buněčné kultuře vnímavé k virové infekci. To je jenom pár příkladů těch hlavních dezinformací kolem vakcín a očkování.
JD: Dezinformace se nedají přesně rozdělit na méně a více škodlivé. Každý člověk je ochoten uvěřit něčemu jinému. Někteří věří mýtu o neexistenci samotného onemocnění, jiní se domnívají, že očkovaní jedinci jsou pouze herci, další uvěřili dezinformaci o mikročipování. Tím hlavním, co všechny tyto a další dezinformace spojuje, je záměrná manipulace se čtenářem s cílem vlastního prospěchu. Je třeba si uvědomit, že dezinformátoři sledují svůj vlastní cíl, ať už jím je prodej „zázračných“ prostředků k ochraně před koronavirem, egocentrická radost z úspěchu úmyslně rozšiřovaných lží nebo snaha o podrytí důvěry v demokracii či propojení s proruskou propagandou a podobně.
Jak mají lidé v té záplavě informací dezinformace odlišit od seriózních zpráv?
LG: Na to neexistuje jednoduchá odpověď, ale v každém případě bychom neměli věřit podezřelým a neseriózním zdrojům. Tedy informačním pramenům, které většinou pocházejí z Ruska nebo Číny a mají škodit demokratickému světu. Takové prameny je nutné stále konfrontovat s pohnutkami, které autoři a šiřitelé nepravd a lží do svých textů chtě nechtě vkládají. Důležité je ptát se odborníků a neostýchat se toho i za cenu pocitu, že obtěžuji.
JD: Pro mnohé z nás, kteří nejsou a doposud nebyli v přímém kontaktu s problematikou klinického hodnocení a vakcinace, je velmi jednoduché dezinformátorům „naletět“. Dezinformace jsou často podávány jako přesvědčivě vypadající sdělení podpořené „vědeckými kapacitami“, fotografiemi a profesionálními videy. Skutečně není snadné se v tom vyznat. Z našich zkušeností vyplynulo pět pravidel, které nám pomohou odlišit záměrně šířené lži od relevantních zpráv.
Pět pravidel, jak odlišit lži od skutečných zpráv:
- Primárně je vždy třeba kontrolovat nejen samotné médium, ale také autora konkrétního článku. Pokud autor není uveden, měli bychom začít pochybovat. Pokud autor uveden je, podívejme se na jeho další články. Jaké problematice se věnuje? Jaký typ informací sleduje? Pracuje s nějakými zdroji?
- Dále doporučujeme kontrolovat zdroj použitých informací. Často se dezinformační články zaštiťují neexistujícími vědeckými úřady nebo odborníky. Mnohdy odkazují pouze na další dezinformační weby. Případně své zdroje vůbec neuvádějí, což by nás opět mělo varovat.
- Zároveň je třeba přečíst nejen nadpis, ale i celý článek. Titulky často netvoří autoři článků, ale editoři. Jejich cílem je vyvolat senzaci a motivovat člověka k prokliku na další stránku. Po přečtení článku si však čtenář často uvědomí, že titulek s obsahem článků neměl téměř nic společného, nebo záměrně obsahoval jen kusou, zavádějící informaci.
- Informace je také dobré vždy ověřovat ve vícero důvěryhodných zdrojích, ať už kvalitních médiích, nebo na stránkách lokálních či zahraničních institucí. Doporučujeme sledovat nejen stránky Ministerstva zdravotnictví ČR, ale také Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL), Státního zdravotního ústavu (SZÚ), Světové zdravotnické organizace, případně zahraničních lékových i tiskových agentur a podobné.
- Pokud si ani tak nejste jisti, lze se obrátit na odborníky. Odborníkem zde rozumíme člověka, který se v dané oblasti dlouhodobě pohybuje a danému tématu se věnuje. V otázkách očkování jsou to zejména Česká vakcinologická společnost ČLS JEP, ministerstvo zdravotnictví, Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), Státní zdravotní ústav (SZÚ) a podobné.
Reklama
foto: Shutterstock