Tento týden měla česká literatura velké výročí. Před sto lety vyšel první díl románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka. Ten první díl se jmenuje V zázemí, ale to není tak důležité. Švejk se stal symbolem, jako každá slavná postava vyšel ze své knihy do našich představ, upravili jsme si ho dle svých potřeb a udělali z něj něco zcela jiného, než byl.
Divil by se ten dobrý voják, kdyby nás potkal v pražské noční vinárně, na nádraží v Táboře nebo ve vojenském vlaku, který přes špatné rozkazy vždy dorazí na frontu, co jsme z něj udělali a za co ho považujeme. Možná i proto, že málokdo Švejka ve skutečnosti četl. Hodně lidí mé generace ho zná z filmů režiséra Steklého, kde je Švejk scestně zobrazen jako prostoduchý trouba, nebo z úryvků, které namluvil jako řachandu Jan Werich. A to je právě ten problém. Známe části Švejka, které nám někdo jiný zpracoval, vybral či upravil tak, aby to odpovídalo jeho zájmům.
Kaiserův Švejk
Švejk byl přeložen téměř do šedesáti světových jazyků. Zdá se tedy, že lidé po světě mu rozumějí. Jen Češi jakoby Haška nepochopili. Ujal se u nás termín švejkovat. Stydíme se za dobrého vojáka, považujeme Švejka za naše špatné „já“. Stavíme ho do opozice proti skutečným hrdinům, kteří nepřízni čelili odvahou a rozhodností.
Najednou neposloucháte humoristický román, ale popis zkázy, pád civilizace, kterému pomáhají zdánlivě spořádaní a neškodní lidé.
Tenhle výklad je mi cizí. Kupte si na stránkách Českého rozhlasu Švejka namluveného Oldřichem Kaiserem. A uslyšíte úplně jinou knihu než tu, kterou si myslíte, že znáte. Kaiserův Švejk, to nejsou žádné střípky ze starého mocnářství, legrácky a vtipné historky z vojny nebo staré Prahy.
Je to mrazivý obraz tuposti, blbosti a nesmyslnosti doby, která semele každého, kdo nemá štěstí nebo není ochoten té hlouposti sloužit. Objevíte věty, o kterých jste netušili, že v knize jsou, a které vám ji představí v jiném světle. Najednou neposloucháte humoristický román, ale popis zkázy, pád civilizace, kterému pomáhají zdánlivě spořádaní a neškodní lidé.
Nebezpečné spolčení hlupců
Hlupáky kolem nás ignorujeme v dobách, kdy se nám daří. Zapomínáme, že mohou přijít horší časy, chvíle, které pitomce potřebují. A přitahují. Takové okamžiky dodávají méně bystrým lidem moc a obrací lidské hodnoty vzhůru nohama. Omezenost je odměňována, naše temné povahové rysy dostanou zelenou. John Kenedy Tool dal takové epoše jméno názvem své knihy Spolčení hlupců.
Stejně jako každé nebezpečí i spolčení hlupců je třeba rozbít včas. Protože od určitého okamžiku pak máme všichni smůlu.
Napsal jiný příběh o jiném člověku v úplně jiném čase. Ale ten název sedí na situaci, kterou Hašek zažil a popisuje. Švejk je pro mě vynikající kniha o době, kdy spolčení hlupců je již tak mocné a rozjeté, že se nedá zastavit. S obrovskou dávkou štěstí se dá přežít. Ale ne tak, abyste tou dobou nebyli poznamenaní.
Stejně jako každé nebezpečí i spolčení hlupců je třeba rozbít včas. Protože od určitého okamžiku pak máme všichni smůlu. O tom je Švejk. Není o žádném švejkování. Popisuje porážku člověka člověkem.
Reklama
foto: FDb/Československý film