Pátek Karla Křivana: Jak vznikají nesmlouvavé gangy v Česku

Mám rád film Gangy New Yorku. Příběh o tom, že vše má drsný počátek, který má své mouchy, že mnohé, co je později dobré, vzniká v konfliktu, a že za dosažené musíte zaplatit. Mám rád i New York, ale spíš jako nostalgickou vzpomínku, protože naposledy jsem tam byl, když ještě stála dvojčata. V baru jste si mohli dát cigáro a svět byl normální, jak by řekli moji konzervativní přátelé. Nemám rád slovo normální, protože si nejsem jistý, zda já jsem byl někdy normální. Jen jsme se v tehdejším světě uměli pohybovat. Čímž neříkám, že mi nechybí cigáro v baru. Ale zpátky ke gangům, které už zdaleka neexistují jen v ulicích měst. Spíš se přesunují tam, kde je zdánlivě více bezpečno.

Kamarádka popsala na Facebooku jednu nedávnou událost. I napsali jí někteří, že si mysleli, že je „naše“. A ona ne. Mysleli tím asi, že od ní očekávají na určité věci názory určité skupiny lidí. Nechtějí jiný pohled. Mají strach se zamyslet nad poměry pohledem někoho jiného. A už vůbec se jim nelíbí, že můžete být jejich kámoš, ale ne v jejich gangu. Že může existovat kritický člověk, který je třeba pro mariánský sloup i sňatky homosexuálů.

Názory jiných světů

Vytváří se nám tu mentalita gangu. Namísto společenství nezávislých, sebevědomých jedinců se uzavíráme do skupin s daným seznamem názorů. Jsi buď pro, nebo proti. Jednou schválené nezkoumej. Ti, kteří mají na jedinou věc z našeho kánonu jiný názor, nejsou „naši“. A když nejsi „náš“, je třeba i možné a správné tě urážet a vyhnat z „našeho“ světa, kde je tak bezpečně a normálně.

Gangy či tlupy na sociálních sítích nevytváří žádné společenství. Jen řvoucí stádo, kdy jedinec se strachuje, aby nezůstal sám v tichu.

Mě vždy zajímaly názory lidí odlišných. Důvody, proč si myslí něco jiného než já. Jak je možné, že to, co je pro mě tak jasné a přirozené, je pro jiného nepřijatelné. Vznikaly přitom konflikty, ale vždycky bylo možné zůstat sedět u stejného stolu v kavárně nebo hospodě. Baví mě provokovat a ve skupině jedné pravdy obhajovat tu druhou. I když ji třeba zcela nezastávám, ale argumentací pro ni si vlastně vyjasňuji svůj vlastní názor. A mnohdy se ukáže, jak řídká je ta moje síť logiky, jak jsem se málo zamyslel nebo o problému dost nevěděl. To se dnes nenosí. Nepřemýšlím, tedy jsem, chtělo by se zjednodušit.

Strach z myšlení

Gangy či tlupy na sociálních sítích nevytváří žádné společenství. Jen řvoucí stádo, kdy jedinec se strachuje, aby nezůstal sám v tichu. To ticho a samota by ho totiž přinutily přemýšlet. A takové samostatné myšlení mimo smečku by mohlo člověka dovést jinam, než kam jdou ti „jeho“. Samota je náročná, myšlení bolí, nezávislost něco stojí. Jít proti pečlivě poskládaným přátelům znamená málo lajků. A nic horšího se rozmazlenému egu nemůže stát. Málokdo se tomu dnes dokáže postavit. Spíš se rychle vrátí do smečky jako zatoulané lvíče. Roztomilé, hebké, ale neškodné.

Vždycky mě taky bavilo propojovat lidi různých názorů. Hele, vyslechni si ho, on je chytrej, ten jeho pohled není úplně marnej. S fašistou či neomarxistou se nebavím, slyším čím dál tím častěji. Možná i díky těmhle gangům se nám zadrhlo budování státu. Místo společenství silných individualit žijeme v tlupách. Jsme členové gangu, své sociální bubliny. Čeká nás bolestivá, konfliktní, ale nezbytná cesta, na níž musí z gangů opět vzniknout národ a z ulic město. Mluvíme o jednotě, a přitom tolik potřebujeme různorodost.