Konec západní civilizace ještě nepřichází. S úbytkem spermií u mužů to není tragické

Co je to? Je to příliš malé na to, abychom to viděli pouhým okem, polovina populace to produkuje v milionových dávkách a stejně je toho málo? Odpovědí jsou podle některých vědců spermie. Část z nich se konkrétně obává, že muži od 70. let produkují stále méně spermií a tento trend pokračuje. Při současném tempu by podle nich mohli být tito muži obývající vyspělý západní svět do roku 2045 úplně neplodní. Myšlenka je to znepokojující, píší v komentáři pro The Guardian doktorka filozofie Marion Boulicaultová a docentka antropologie Meredith Reichesová, ovšem data a výzkumy ji naštěstí nepodporují.

Strach z poklesu počtu spermií je opravdu alarmující. Vyslovují se k němu všichni – od ekologů, jako je Erin Brockovichová, až po extrémisty, kteří bijí na poplach za zachování bílé rasy, a jejich hlásné trouby v mainstreamových médiích, jako je komentátor Tucker Carlson. Údajné příčiny úpadku jsou hmotné a ideologické. Zahrnují chemikálie, jež se nacházejí v běžných výrobcích pro domácnost, i moderní městský životní styl, kterému dominuje sezení u počítače.

Máme jich jen půlku?

Než se ale vydáte na demonstraci za záchranu „bílých spermií“, stojí za to se podrobněji podívat na fakta. Poslední kolo apokalyptických předpovědí vyvolalo vlivné dílo z roku 2017, které shromáždilo údaje o počtu spermií ze studií publikovaných v letech 1973 až 2011. Údaje z USA, Kanady, západní Evropy, Austrálie a Nového Zélandu (tedy bohatých zemí). Ačkoli nebyl k dispozici dostatek údajů k vyvození závěrů o mužích z rozvojového světa, autoři zjistili, že průměrný počet spermií u mužů ze „Západu“ se od roku 1973 snížil o více než polovinu.

Autoři studie předpokládají, že vysoký počet spermií u „západních“ národů v 70. letech představuje normu.

Apokalyptický verdikt o zmizení spermií není zdaleka jedinou věrohodnou interpretací toho, co se tady děje. Autoři studie předpokládají, že vysoký počet spermií u „západních“ národů v 70. letech představuje normu. Tento předpoklad činí zhoubnou, ale až příliš častou chybu v zacházení s muži v bohatých většinových bílých národech jako se standardem, se kterým by se měli srovnávat všichni ostatní.

Rovněž se považuje za samozřejmé, že pokud jde o spermie, více je lépe. Dostupné důkazy tuto asociaci nepodporují. Mužská plodnost se nemění úměrně s počtem spermií. Někteří muži s nízkým počtem spermií mohou být vysoce plodní, zatímco jiní přeplnění spermiemi mohou mít problémy s otěhotněním partnerky. Přidejte k tomu dobře známou skutečnost, že počet spermií je vysoce citlivý na mnoho faktorů. Na těsné spodní prádlo, cvičení, horkou koupel, a dokonce i na sezónu. Je tedy snadné přiznat si, jak je počet spermií nespolehlivým měřítkem plodnosti.

Rasový a ekologický podtón

Existuje také otázka, co je příčinou poklesu počtu spermií. Vezmeme-li vážně myšlenku, že látky znečišťující životní prostředí jsou nepřátelské vůči produkci spermií, očekávali bychom, že u mužů žijících v nejvíce znečištěném prostředí dojde k prudkému poklesu. Je dobře známo, že největší zátěž znečištění životního prostředí nesou chudí lidé na celém světě. Tedy ti, kteří převážně (ale nikoli výlučně) žijí v „nezápadních“ zemích.

Samotné použití kategorií mužů „západní“ a „ostatní“ dává malý vědecký smysl a importuje nebezpečné rasové podtóny. Muži často migrují mezi „západními“ a „ostatními“ národy, čímž výsledky takto definovaných studií trochu podkopávají. A podmínky se v jednotlivých zemích velmi liší, zvláště ve velkých a heterogenních, jako jsou USA nebo Brazílie. Vědět, jaký pas má člověk, vám řekne málo o tom, s jakými znečišťujícími látkami nebo jinými možnými faktory snižujícími počty a výkon spermií se mohl setkat.

Jde o selhání vědy?

Poučení z výzkumu úbytku spermií není v tom, že čelíme bezprostřednímu vyhynutí člověka (alespoň ne z důvodů souvisejících se spermiemi). Je to spíše banální, ale přesná skutečnost, že o vztahu mezi reprodukčním zdravím mužů a znečištěním životního prostředí toho mnoho nevíme. Toto slepé místo je to, čemu bychom se měli podrobně věnovat.

Dlouhá a sexistická historie vědců, kteří se horlivě zaměřují na reprodukci žen, vedla k zanedbávání výzkumů plodnosti mužů. Dědictví lobbování v chemickém průmyslu a průmyslově financovaný výzkum zkreslují naše znalosti o účincích plastů na lidské zdraví. A rasistická historie zacházení s mužskými orgány bohatých bělochů jako s druhovou normou znamená ignorovat většinu světové populace.

Tváří v tvář této nejistotě a zmatku potřebujeme lepší vědu, píší univerzitní pedagožky a samy vědkyně. Potřebujeme vědecké instituce bez komerčního vlivu a vědce vyškolené v odhalování skrytých rasistických a sexistických předpokladů. Nesplnění těchto standardů je totiž skutečným důvodem k panice.