S Robertem Veverkou, senátorským kandidátem za Pirátskou stranu, se znám dlouhou dobu, proto jsem mu v rozhovoru výjimečně tykal. Robert byl odsouzen za šíření toxikomanie. Dopustit se ho měl tím, že vydává časopis Legalizace, ve kterém dlouhodobě propaguje léčebné účinky konopí a bojuje za racionální politiku ve vztahu k drogám.
Časopis s celorepublikovou působností se dostal před soud v severomoravském Bruntále, kde policie odhalila jednoho z těch, kteří pěstovali rozhodně větší než malé množství trávy, a ten člověk uvedl, že mu inspirací byl právě magazín Legalizace.
Válka proti drogám je neuvěřitelně pokrytecká sama o sobě. Je hloupá, je postavená na stigmatu, je drahá a hlavně skutečně ničí a devastuje společnost i lidské životy.
"No a pak se policisté začali zajímat o časopis, který 10 let bez problémů vychází, a vyhodnotili jej jako obsahově závadný," krčí rameny Robert Veverka. "Takže mě začali stíhat ve věci šíření toxikomanie a po dvou jednáních jsem byl shledán vinným, odsouzen k peněžitému trestu a podmínečnému odnětí svobody." Rozsudek je nepravomocný, Robert se samozřejmě odvolal.
Veřejnost na jednu stranu pravidelně děsí zprávy o babičkách, kterým komando rozšlapalo záhonek se dvěma kytkama na mastičky na klouby, na druhé straně je v Praze v každé druhé ulici headshop a přímo v centru koupíte v každé druhé trafice kuřácké potřeby, které se k ničemu jinému než ke konopí využít nedají. Jak se stav současné legislativy projevil v tvé kauze?
Všechno stojí víceméně na dojmologii, v zákonech o konopí se málokdo vyzná, a málokdo je dokáže rozumně aplikovat do praxe. Obávám se, že se dá říct, že když jsi u soudu kvůli konopí, vyvstane orgánům mnohdy na mysli marihuana a hašiš, což vzbudí emoce a samozřejmě také mnohdy ovlivní rozsudek. Mé obvinění stojí mimo jiné na tom, že , že jsem měl údajně navozovat dojem legality pěstování a užívání konopí, ačkoli pěstování a nakládání konopí legální už dávno je! Konopí je regulováno podle obsahu THC, vymezeno legislativou, a když dodržíš zákonné limity, můžeš legálně pěstovat, sklízet a konopí dále zpracovávat. Není to tak, že když se dotkneš kytky konopí, automaticky tě odsoudí k smrti.
Robert Veverka jako důkaz toho, že jsme se s legalizací konopí ještě nevyrovnali (foto: Zdeněk Strnad)
V samotném zákoně je o šíření toxikomanie uvedeno „kdo jiného svádí, nabádá nebo podněcuje...“. Je to takzvaný ohrožovací delikt, což znamená, že můžeš spáchat trestný čin už tím, že někoho svádíš, ani nikoho nemusíš svést.
Převedeno do praxe: Já můžu údajně spáchat trestný čin tím, že vydávám časopis, aniž bych k užívání návykových látek někoho opravdu svedl. Časopis Legalizace vychází co dva měsíce už přes deset let a orgány si mezi lety 2010 až 2020 z těch magazínů vybrali přes 300 jednotlivých článků, o kterých tvrdí, že svým obsahem šířily toxikomanii, protože jsem nejméně jednu osobu svedl k pěstování konopí. A já se u soudu bráním tím, že ten člověk při vyšetřování na policii vypověděl, že se v magazínu dočetl o tom, že neoprávněné pěstování konopí je trestné a postižitelné, takže byl prokazatelně obeznámen s platnými zákony. My tedy v magazínu šíříme osvětu, informujeme o aktuální legislativě konopí, a přesto to policie i soud vnímají jako trestný čin.
Jak vlastně dopadl ten člověk, na základě jehož výpovědi tě začali stíhat a následně odsoudili?
On se doznal, že věděl, že páchá něco protiprávního. Pěstoval několik desítek rostlin konopí, které měl údajně vypěstovat ze semínek získaných z magazínu. Policie jeho svědectví vyhodnotila jako validní informaci, ačkoli k jeho tvrzení nepředložila žádný důkaz, žádnou fotografii, nic. A ve finále to dopadlo tak, že já jsem byl nepravomocně odsouzen, a v případě toho pěstitele bylo podmínečně zastaveno už trestní stíhání.
Co dalšího ti ještě soud vyčetl?
Orgány mi vyčetly prakticky jen šíření toxikomanie, které ale údajně probíhalo mnoha způsoby. Za závadný vyhodnotily třeba článek, který kritizoval postupy policie při zátahu na growshopy v roce 2013. Nebo odborný článek o léčbě kanabinoidy, který jsme přeložili z renomovaného zahraničního lékařského časopisu a který se týkal čistě léčebného využití konopí. Nebo rozhovor s někým, kdo mluví o pěstování či užívání konopí, protože žije v zemi, kde je konopí legální. Většinu článků označili za nepřijatelné jen proto, že se v nich psalo o konopí.
V Česku to s konopím před necelým desetiletím vypadalo velmi nadějně. V roce 2013 se legalizovalo léčebné konopí, ministrem byl Svatopluk Němeček, který léčebné konopí propagoval. Jeho nástupce Miroslav Ludvík ale rozhodně k podporovatelům konopí nepatřil. Jak vidíš situaci dnes?
Velmi důležitá věc se stala před více než rokem, když se umožnila úhrada léčebného konopí z veřejného zdravotního pojištění. To hodně změnilo a posunulo vnímání a dostupnost konopí pro spoustu lidí. Paralelně ovšem probíhají aktivity, namířené proti celé konopné scéně.
Robert Veverka
Vydavatel časopisu Legalizace začal jako živnostník podnikat v oblasti IT. Po světoběžnickém období na přelomu tisíciletí se v roce 2007 vrátil do České republiky a aktivně se zapojil do boje za legalizaci konopí, kdy se stal ředitelem Million Marihuana March Praha. Ve sdružení Legalizace.cz, které demonstrace pořádá, se stal tiskovým mluvčím a následně i předsedou. V roce 2010 začal vydávat magazín Legalizace, nezávislý dvouměsíčník o konopí. Dnes je vydavatelem i magazínů Konopí a Cannabis Therapy Magazine, které se specializují na využití konopí jako léčiva. Od října 2018 je zastupitelem, předsedou kontrolního výboru a členem bezpečnostní komise a komise pro výchovu a vzdělávání MČ Praha 2 a také členem Komise Rady hlavního města Prahy pro protidrogovou politiku.
Právě v roce 2013, kdy se legalizovalo léčebné konopí, proběhl také již zmíněný celostátní zátah na growshopy, specializované prodejny s pěstební technikou. Navíc se v médiích neustále objevují příběhy lidí, kteří byli stíhání či odsouzeni za pár rostlin konopí pro osobní potřebu. Zkrátka neustále přibývá zbytečných obětí konopné prohibice.
Ty si v senátních volbách kandidoval za Piráty. A právě Piráti seděli poslední čtyři roky v Parlamentu. Věci v oblasti legalizace konopí byly jedním z hlavních bodů vašeho programu. Nyní jste v Parlamentu stále, navíc váš koaliční partner Vít Rakušan ze STAN je ministrem vnitra... Můžeme očekávat pozitivní změny?
Piráti v Poslanecké sněmovně byli samozřejmě velkou nadějí, že se legislativa konopí změní. Některé věci se povedlo nakousnout, některé se povedlo otevřít. Úspěchem byl určitě návrh na samopěstování konopí, což mělo být povolení pěstování a držení pěti rostlin konopí. V podstatě to, co je dnes vnímáno jako přestupek, měl návrh legalizovat. Ten se připravil v roce 2018, zajistila se pro něj politická podpora napříč stranami, ale vláda k návrhu dala zamítavé stanovisko.
Prý by takový návrh narážel na mezinárodní úmluvy, což považuju za absurdní v situaci, kdy vyspělé země světa konopí bez větších problémů legalizují. Následně se ochota umožnit samopěstování rozplynula jako pára nad hrncem a celé téma vyšumělo do ztracena. No a když se blížil konec minulého volebního období, přišel do sněmovny vládní návrh na uzákonění jednoho procenta THC v technickém konopí, tedy podobná regulace, jakou mají ve Švýcarsku.
A tam zapracovala opozice v čele s Piráty, která ten nakousnutý krajíc namazala několika pozměňovacími návrhy. Z vládního návrhu nakonec zmizela například potřeba pro pěstitele léčebného konopí držet certifikát správné výrobní praxe nebo se jasněji vydefinovala zákonná terminologie konopí, taky se umožnilo pěstovat všechny odrůdy konopí do jednoprocentního obsahu THC bez ohledu na to, zda jsou v registru schválených odrůd.
Takže co se dneska může a co ne?
Jak jsem již říkal, zvedla se v konopí hranice legálního obsahu THC z 0,3 % na 1 %. To je dobré z obchodního hlediska, Česká republika se tak stane lákavou destinací pro podnikatele z jiných zemí. Tato regulace je však hlavně předzvěst a znamením toho, že se regulace konopí může měnit a vlastně se i pomalu mění. Poslední dobou nakonec vidíme, že země v EU, ať už je to Malta, Lucembursko nebo i Německo, hledají cestu, jak ukončit konopnou prohibici, a připravují takovou legislativu, která konopí legalizuje pro komerční účely i osobní potřebu. Je to důkaz, že takové kroky možné jsou, pokud je pro ně politická podpora.
Podle mých informací bylo v původním záměru zákonodárců, když se v roce 2010 dekriminalizovalo pěstování a držení malého množství konopí, že policie samopěstování nebude stíhat. Za pár rostlin konopí na zahradě, které máš pro osobní potřebu, tě mají nechat na pokoji. Policie se má věnovat úniku konopí na černý trh, jeho neoprávněnému prodeji, nikoli domácímu pěstování a držení. Ale policii se samozřejmě velice hodí, že samopěstování zůstává protiprávní, alespoň tak mohou vykazovat nějakou činnost v boji proti drogám.
Za pár kytek, ze kterých si třeba někdo následně vyrobí mastičku na bolavé koleno, může skončit před soudem jako zločinec. Policie totiž sušení konopí považuje za výrobu omamných a psychotropních látek, která je trestná, a to bez ohledu na množství. A těch kauz a odsouzených lidí, kteří si ve vězení odpykávají několikaleté tresty za několik rostlin konopí, je bohužel hodně.
Není vymáhání konopných zákonů z tohoto pohledu poněkud pokrytecké?
Válka proti drogám je neuvěřitelně pokrytecká sama o sobě. Je neefektivní a neúčinná, postavená na stigmatu, že konopí je snad něco nebezpečného, často jen proto, že je nelegální. Represe je velmi drahá a jen ta skutečně ničí a devastuje společnost i lidské životy, nikoli samotné konopí. Válka proti drogám dlouhodobě nedává žádný smysl, což nakonec před lety potvrdila i samotná OSN a vyzvala jednotlivé země, aby pracovaly na národních regulativech, které budou odpovídat lokálním potřebám.
Civilizované a vyspělé státy tak od prohibice konopí ustupují a hledají smysluplné regulace, aby nejen naplnily státní kasy a ušetřily peníze vydávané na nesmyslnou represi, ale také ochraňovaly lidská práva a svobody, garantovaly využití konopí jako obchodovatelné komodity, obecně skrze přehlednou a efektivní legislativu zajišťovaly všem svým občanům právní jistoty
Obálky časopisu Legalizace (zdroj: Magazín Legalizace)
Navštívil jsem Kanadu v létě toho roku, co v zemi konopí legalizovali. Když jsem se ptal lidí, co od legalizace očekávají, tak jsem často slyšel, že se těší na chvíli, kdy se nebudou muset jako uživatelé konopí schovávat či obávat například zavolat policii, když budou svědky trestného činu. Už se nebudou muset strachovat, že se kvůli konopí pro osobní potřebu dostanou do konfliktu se zákonem. Užívání konopí bude jen jejich osobním rozhodnutím bez rizika jakéhokoli trestního postihu. Jako cokoliv jiného či podobného. Když se někdo rozhodne skočit z helikoptéry na lyžích, také je to čistě jeho věc. To je sice mnohem nebezpečnější a prokazatelně při tom zahyne víc lidí než při užívání konopí, ale to je ta svoboda, kterou má vyspělá země garantovat.
Jak vnímáš budoucnost konopí v Česku?
Rozhodně věřím současné vládě víc než minulé. Věřím, že tato sestava je schopna nastavit nějaký efektivní regulativ konopí. Z opozice se velmi špatně prosazovaly nějaké smysluplné kroky, už jen kvůli tomu, že koaliční strana nechce nechat opozici nic prosadit. V této chvíli zemi vládne pětka demokratických stran a já budu doufat, že v otázkách konopí bude i pragmatická. Nakonec, byla to ODS, která legalizaci léčebného konopí sněmovnou před lety prosadila.
Dnes máme daleko větší šanci vést na půdě Poslanecké sněmovny o konopí smysluplnou diskuzi a já věřím, že otázkou už nebude, zda konopí regulovat či nikoli, ale jak a kdy se tak stane. Českou republiku letos čeká předsednictví EU, kdy se nám nabízí ideální příležitost představit téma regulace konopí na celoevropské úrovni, nebo v souvislosti s tímto tématem alespoň otevřít diskuzi o ochraně a garanci lidských práv, povinností a svobod ve vztahu k omamným látkám. A zrovna drogová legislativa je jedna z těch, která je v rámci evropských zemí rozkročená napříč extrémy – od naprosto liberálního do absolutně represivního pojetí.
A možná by bylo namístě tuto legislativu sjednotit i kvůli základním charakteristikám EU, jako je volný pohyb zboží a osob. Odpůrci legalizace v České republice často používali argument „Přece nebudeme konopnou zahradou Evropy“, dnes už je zřejmé, že tuto úlohu rády zastanou země, jako jsou Malta, Lucembursko nebo v brzké době i Německo.
Nakonec se vrátím tam, kde jsme začali. Co bude teď s tvým soudem?
Podali jsme proti rozsudku odvolání, které tedy podalo i státní zastupitelství, jemuž se vynesený trest zdá prokazatelně nízký. Nakonec, už dřív státní zástupce požadoval jako součást trest i zabavení majetku společnosti, která magazín Legalizace vydává. A teď čekáme na odvolací soud, který se případem bude zabývat odhadem někdy v březnu nebo v dubnu letošního roku. V rámci odvolání a vlastně celé obhajoby neustále požadujeme, aby soud jasně řekl, kde a v kterých článcích či textech jsem skutečně páchal tu domnělou trestnou činnost. V čem ty články byly skutečně závadné, ve které větě či odstavci jsem měl naplňovat tu skutkovou podstatu trestného činu šíření toxikomanie. Aby mi jasně definovali ten úmysl někoho podněcovat, abych se takového jednání mohl do budoucna vyvarovat.
Protože jsem samozřejmě žádnou trestnou činnost nikdy páchat nehodlal a v budoucnu ani páchat nehodlám. Bohužel, celý ten paragraf šíření toxikomanie je naprosto vágní, libovolně interpretovatelný a úplně snadno zneužitelný, jak to nakonec tato kauza krásně ukazuje. A navíc se obávám, že do budoucna by moje pravomocné odsouzení byla vlastně konečná nejen pro mě, ale i pro všechna ostatní média, která budou jakýmkoliv pozitivním způsobem o konopí někdy hovořit a psát.
Svoboda informací je součást vzdělané, informované společnosti a její absence znamená hrubé pošlapávání práv a svobod – práva na informace a svobodu projevu. Ve chvíli, kdy se kterékoliv médium pustí na pomyslný tenký led informování o drogách, tak se může dostat do stejného problému jako já. Protože bude existovat precedens, že periodikum může být obviněno ze šíření toxikománie za pouhé šíření informací a osvěty.
Reklama
foto: Zdeněk Strnad, časopis Legalizace, Jaroslav Jiřička, zdroj: Časopis Legalizace
