Během analýzy, která se věnuje posledním padesáti rokům těžby přírodních zdrojů po celém světě, výzkumníci zjistili, že Spojené státy americké a vyspělé země Evropské unie tvořily lví podíl celosvětového nadměrného využívání zdrojů a posunuly ho až za hranice udržitelnosti. „Výsledky ukazují, že na bohaté národy drtivě padá odpovědnost za globální ekologické zhroucení, a proto mají vůči zbytku světa ekologický dluh,“ vysvětluje ekonomický antropolog a aktivista Jason Hickel z Universitat Autònoma de Barcelona, jejíž výzkumníci se na analýze podíleli.
„Tyto národy se musí ujmout vedení při radikálním snižování využívání zdrojů, aby se vyhnuly další degradaci, což bude pravděpodobně vyžadovat nové přístupy,“ dodává Hickel. V předchozí studii se jeho tým pokusil kvantifikovat odpovědnost za klimatickou krizi na národní úrovni analýzou, o kolik jednotlivé státy překročily vlastní podíl na celosvětovém množství emisí oxidu uhličitého. V nové práci Hickel a další vědci použili stejný druh metodologie na těžbu zdrojů, která je obecně považována za klíčový výchozí bod pro situaci, kdy začíná degradace životního prostředí.
Od roku 2017 světová ekonomika spotřebuje přes 90 miliard tun surovin ročně.
„Globální využití surovin se za poslední půlstoletí výrazně zvyšovalo až do bodu, kdy od roku 2017 světová ekonomika spotřebuje přes 90 miliard tun surovin ročně,“ píše vědecký tým v nové studii. Ne všechny státy jsou za tento trend stejně zodpovědné, některé využívají podstatně více zdrojů na hlavu než jiné.
Mistři nadtěžby
Aby bylo možné určit, kam země spadají z hlediska odpovědnosti za nadměrnou těžbu surovin, tým vědců stanovil „koridor udržitelnosti“, který představuje bezpečný nebo udržitelný globální limit pro roční těžbu zdrojů pro období let 1970 až 2017. Pak vypočítal, o kolik národy překročily nebo naopak podstřelily každý rok tento práh na základě velikosti jejich populace.
Výsledky ukazují, že ve sledovaném období bylo celosvětově vytěženo a použito téměř 2,5 bilionu tun surovin, přičemž téměř polovina z tohoto množství (1,1 bilionu tun) přesahuje bezpečný a udržitelný koridor. Země s vysokými příjmy (podle klasifikace Světové banky) byly kolektivně zodpovědné za 74 % této „nadtěžby“, přestože představují pouze 16 % celosvětové populace. V tomto nadměrném využívání zdrojů vedly USA (které byly zodpovědné za 27 %) a následovaly země EU a Velká Británie, jejichž činnost dohromady představovala 25 % celosvětového nadměrného využívání zdrojů.
I Česko je nad průměrem
Interaktivní webová stránka, kterou vědci přichystali jako jeden z výstupů studie, umožní snadno prozkoumat výsledky analýzy, porovnat jednotlivé země nebo kategorie úrovně bohatství. Tento pohled odhaluje, že země se středními a nízkými příjmy v daném období nikdy neporušily svůj spravedlivý podíl na využívání zdrojů, na rozdíl od zemí s vysokými příjmy a zemí s vyššími středními příjmy. Česká republika z tohoto pohledu patří mezi země, které těží mnohem více, než by jí příslušelo podle počtu obyvatel.
Kromě zdůraznění globální nerovnosti nadměrného využívání zdrojů výsledky také jasně ukazují, že spotřeba surovin musí prudce klesnout, má-li mít svět nějakou šanci na řešení ekologických krizí. „Národy s vysokými příjmy potřebují urychleně snížit spotřebu agregátních zdrojů na udržitelnou úroveň,“ píší autoři studie. „V průměru musí využití zdrojů klesnout alespoň o 70 %, aby bylo dosaženo udržitelného pásma.“
Podle Hickela jde o problém, jehož řešení by zřejmě vyžadovalo určité přenastavení toho, jak by měla fungovat světová ekonomika. „Ekonomika je náš vztah mezi námi navzájem a se zbytkem živého světa,“ napsal na Twitteru krátce poté, co studie vyšla. „Musíme se rozhodnout, zda chceme, aby byl tento vztah založen na těžbě a vykořisťování, nebo na reciprocitě a péči,“ končí Hickelův tweet.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Science Alert
