Představte si, že po dlouhém dni ležíte večer v posteli a místo spánku bezcílně projíždíte internet. Projíždíte své oblíbené aplikace a nemůžete se přinutit přestat scrollovat a jít spát. Slíbíte si, že už jen pět minut. A pak si uvědomíte, že je půl třetí ráno. Přitom víte, že se potřebujete vyspat, abyste byli v práci svěží. Ráno se probudíte unavení, jdete do práce grogy, ale večer uděláte to samé znovu. Víte, že si potřebujete odpočinout, ale přesto zůstanete vzhůru a obětujete spánek bezcílnému přejíždění prstem po displeji. Mnozí z nás si to vlastně ani představovat nemusejí. Pokud to vše zní povědomě vám, možná trpíte takzvanou spánkovou prokrastinací.
Tento jev postihuje širokou škálu lidí od rodičů malých dětí až po pracovníky ve vysoce stresujících zaměstnáních, kteří využívají dobu běžně určenou spánku k tomu, aby získali alespoň nějaký čas sami pro sebe.
Co nás k tomu vede?
Daphne Lee, novinářka, jejíž tweet tento termín zpopularizoval, popisuje spánkovou prokrastinaci jako snahu získat zpět kontrolu nad svým životem. Pokud trávíte většinu dne prací pro někoho jiného, plníte cizí příkazy a disciplinovaně děláte to, co „musíte”, je přirozené, že toužíte po svobodě alespoň během těch pár klidných hodin kolem půlnoci.
Lidé, kteří trpí spánkovou prokrastinací, v noci bdí na úkor svého zdraví a pracovních povinností.
Někteří lidé získávají pocit kontroly tím, že dělají věci, které jsou často považovány za lenost nebo ztrátu času. Jde například o projíždění sociálních sítí nebo sledování televizních pořadů. Tím, že se těmto činnostem oddávají v nočních hodinách, kdy svět spí, získávají pocit „pomsty” a kontroly nad tím, jak tráví svůj čas.
Rodiče malých dětí tráví většinu dne tím, že se snaží péči o děti sladit s dalšími povinnostmi, proto je u nich silná touha strávit nějaký čas o samotě pochopitelná. Pro mnoho rodičů je naplnění této touhy možné pouze v noci, když skončí pracovní doba a děti spí. Stejně tak mohou být ke spánkové prokrastinaci náchylní vysokoškoláci s náročným rozvrhem hodin, zaměstnanci ve vysoce stresujících povoláních a lidé, kteří mají několik zaměstnání nebo spoustu přesčasů.
Možná jsme jen sovy
Když se ze spánkové prokrastinace stalo téma diskusí, mnoho lidí bylo šokováno, že něco takového existuje. Jedna z nejčastějších poznámek zněla: „Myslel jsem, že jsem prostě sova.“ Je to bod k zamyšlení. Jsou lidé skutečně nuceni zůstat vzhůru kvůli času pro sebe, nebo jen dávají přednost noční době? Rozlišit to je poměrně jednoduché. Lidé, kteří trpí spánkovou prokrastinací, v noci bdí na úkor svého zdraví a pracovních povinností, což je nakonec může přivést k lékaři nebo na úřad práce.
Sovy oproti tomu mají tendenci raději pracovat nebo prostě zůstat v noci vzhůru. Tito lidé mohou mít pocit, že jsou v pozdních hodinách kreativnější, produktivnější nebo šťastnější, takže tomu svůj rozvrh mohou přizpůsobit. Největší rozdíl je v tom, že noční sovy nemusí nutně pociťovat silnou touhu rebelovat tím, že si za každou cenu čas pro sebe vydobydou.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Big Think