Ještě než se svět proměnil v pohlavní Babylon, znamenalo slovo gender jen a pouze gramatický rod (genus). V životné podobě se tento rod často shodoval s pohlavím svých objektů (chlapec je mužského rodu, dívka ženského), ale občas také nikoli (děvče i chlapisko jsou rodu středního).
Některé jazyky na mluvnický rod kladou značný důraz (čeština, ruština), některé kladou důraz menší (němčina, francouzština) a jiné skoro žádný (angličtina, nizozemština). Jak uvidíme, tahle gramatická predispozice se podivuhodně kryje s tím, jak národy o genderové identitě smýšlejí.
Věk dvoupohlavní
Až do konce 20. století uznával západní civilizační okruh pouze dvě pohlaví (sexes). Považovali jsme za vědecky prokázané, že pohlaví lze biologicky definovat pomocí chromozomů, hormonů, primárních a sekundárních pohlavních znaků a rozdílů mezi mužským a ženským mozkem.
Pro všechny ženské sexuální fantazie a krize identity bylo třeba vytvořit několik nových termínů.
Zmatek nastal poté, co lékaři, biologové a sexuologové začali víc zkoumat sexualitu žen. První "díru" do osvícenské teorie, z níž šlo definovat, kdo je žena a kdo muž, udělali právě sexuologové. Na přelomu tisíciletí si všimli, že ženské genitálie vskutku připomínají mužské genitálie "obrácené dovnitř". Magnetická rezonance totiž ukázala, že i klitoris při vzrušení mohutně nabobtná, avšak uvnitř vulvy, tedy skryto zrakům. Dobrá, to by ještě nebylo až tak něco matoucího.
Ženy to mají jinak
Teprve po důkladném prozkoumání ženské bisexuality sexuologové konstatovali, že dosavadní věda přestává pro něco tak "fluidního", jako je žena, naprosto dostačovat. Týká se to například ženské sexuální orientace, která je nám všem biologicky dána. Přestože je většina žen heterosexuálních, nejedna z nich se v průběhu života romanticky zamiluje do jiné ženy, přičemž okouzlení může přerůst až v sexuální touhu.
Menší část společnosti přeskupuje svou orientaci, identitu a chování v nejrůznějších kombinacích, které se mění v čase.
Takto to muži nemají. Že by se heterosexuál zamiloval do muže a pak se zase pokojně vrátil k heterosexualitě, se proto nestává. To je jen jeden příklad ženské "odchylky". Pro všechny jejich další sexuální fantazie a krize identity bylo třeba vytvořit několik nových termínů.
Sexuální identita
Pozor, nelze zaměňovat s orientací. Sexuální identita totiž nezávisí až tolik na orientaci, nýbrž na roli, jakou chceme v životě hrát. Lesbické ženy často nechtějí rezignovat na roli matky, a přestože se cítí více přitahovány ženami, touží vychovat potomka s mužem. Homosexuální muži po většinu historie zápolili s rolí otců. Heterosexuální ženy, které nějaký čas experimentují s bisexualitou, se často vrací mezi heterosexuály.
Sexuální chování
Sexuální chování je nejméně stabilní veličinou. Lesby se mohou cítit jako bisexuálky a ustálit se v lesbickém i heterosexuálním chování (po založení rodiny). Nic ale nemusí trvat věčně, takže bylo třeba přijít ještě s dalšími termíny. Jde o sexuální plasticitu, sexuální fluiditu a homosexuální kontinuum.
Zatímco část populace patří mezi čisté heterosexuály nebo homosexuály, menší část přeskupuje svou orientaci, identitu a chování v nejrůznějších kombinacích, které se mění v čase.
Je to dost tekuté?
Když homosexuální a bisexuální menšina už 20 let vítězně táhla světem (pojem LGB se v západních jazycích zabydlel kolem roku 2000) a jeden stát za druhým schvaloval registrované svazky, přihlásila se počátkem této dekády o slovo jiná menšina, čítající podle různých odhadů 2 až 4 % populace. Cestu jí prorazily feministky, které slovo "gender" používaly jako hůl proti různým stereotypům (např. že osoby ženského pohlaví jsou vrtošivé, iracionální, rády drbou a nejlépe jim to jde od ruky u plotny).
Jenže zatímco feministky se vlastně termínem gender snažily dokázat, že většina rozdílů mezi muži a ženami jsou společenským konstruktem (nemají biologické opodstatnění), naše nová menšina připojením adjektiva "trans", které rozšířilo LGB na LGBT, paradoxně vrátila termínu "pohlavní" smysl.
Trans, gender a queer
Gender od té doby znamená cosi jako sociální pohlaví. Označuje to, do jaké míry se daná osoba cítí být mužem či ženou, jaké pohlaví (anglicky sex, aby to bylo ještě složitější) je jí okolím přisuzováno a jaké povahové rysy jsou od ní očekávány. Pojem trans pak představuje křížení identity a pohlaví. Transgender se identifikuje s jiným pohlavím, než pro jaké svědčí jeho chromozomy, genitálie a pohlavní hormony. Takže tam to pohlaví opět (na rozdíl od genderu) hraje roli.
Osoba nebinární identity se cítí být buď smíšeného, či nevyhraněného pohlaví.
A pak tu samozřejmě máme genderqueer – anglický výraz pro nebinární identitu. Osoba nebinární identity se cítí být buď smíšeného, či nevyhraněného pohlaví. Může v sobě kombinovat sekundární pohlavní znaky obou pohlaví, cítit se střídavě tím či oním, nebo taky ani jedním. Pohoda, ne? Kdo ještě tady tuší, jak je na tom s orientací, identitou a případně pohlavím, může postoupit dál.
Kulturní válka?
Genderová identita, genderová identifikace, gender-self-id – to je sada klíčových slov pro celé hnutí. V užším významu jde o vnitřní pocit jedince, kým se sám cítí být, jakou hraje sociální roli a jaký má tedy "rod" čili gender. V širším smyslu se předpokládá, že každý jedinec má na svou identitu přirozené právo, přičemž společnost – a státní moc už vůbec ne – mu toto jeho právo nesmí upírat. V opačném případě jej diskriminuje.
V Česku, na Slovensku, v Maďarsku či v Rusku politické špičky (v souladu s aktuálním kurzem Trumpovy Ameriky) běžně tvrdí, že nic jako gender neexistuje.
A zhruba zde vede hlavní linie kulturní války, která se na Západě kolem transgenderů posledních pět let vede. Je třeba říci, že severské země v této válce dospěly mnohem dál než zbytek západní Evropy – a ta zase mnohem dál než východ Evropy.
Český Istanbul
Severské státy přirozené právo transgenderům vesměs přiznávají a liberálové se s konzervativci přou jen o to, co je a co není diskriminace. V Česku, na Slovensku, v Maďarsku či v Rusku politické špičky (v souladu s aktuálním kurzem Trumpovy Ameriky) běžně tvrdí, že nic jako gender neexistuje a k určení identity stačí dotyčnému svléknout spodní prádlo.
Kardinál Duka obhajuje byzantinskou tezi, že české rodiny budou následkem úmluvy o boji proti domácímu násilí "roztrženy a rozehnány".
Nejlépe je to vidět na diskusích kolem ratifikace Istanbulské úmluvy o potírání násilí vůči ženám, připravené Radou Evropy, která s genderovou tematikou souvisí. Ratifikovaly ji skoro všechny sáty včetně katolického Polska, avšak kardinál Duka v tandemu s českou pravicí obhajuje byzantinskou tezi, že české rodiny budou následkem úmluvy o boji proti domácímu násilí "roztrženy a rozehnány", že jde o tažení "genderové ideologie", "genderového mainstreamu" a že celá problematika sexuálních menšin je čirá fikce a fantasmagorie.
Neporozumění je hluboké. Zatímco liberálové v problematice vidí především nepotrestané násilí a deprivaci milionů lidí, kteří se ocitají na okraji společnosti a vyžadují péči, sociální konzervativci fixují zrak na dodatečné peníze, které shrábnou nevládní organizace na boj proti diskriminaci, a strachují se o duševní pohodu "normálních" dětí, jež žádnou pomoc nepotřebují, avšak budou "infikovány ideologií třetího pohlaví".
Všichni dobří trans...
Východoevropská pravice se chová – suma sumárum – paranoidně a nevědecky. I západní konzervativci už vzali v potaz poslední poznatky biologů, kteří nalezli chromozomy XY v buňkách žen, dělohu v těle muže a shledávají mozky obou pohlaví překvapivě podobnými. Populárním se stává termín "mozaika" označující mix maskulinních i feminních rysů. Navíc "jiný gender" není ve své podstatě nic nového – jiné kultury s ním běžně operují či operovaly celá tisíciletí. Uveďme pár příkladů.
Sḫt (“sechet”) – třetí pohlaví v Egyptě, cca 2000 př. n. l.
Kur. gar. ra – chrámoví prostituté, popisovaní jako “muž-žena”, kteří mezi Sumery prováděli rituální tance.
Androgynové – dramatik Aristofanés v Platonově Symposionu vypráví, že lidskou přirozeností je trojí pohlaví, které za dávných časů existovalo – mužské, ženské a pohlaví androgynů.
S nevyhraněným pohlavím se potýká i medicína. Ta u některých jedinců prostě nedokáže pohlaví přesně určit.
Machi weye – indiánští šamani v ženských šatech, kteří se "vdávali" za duchy. Španělská kronika z roku 1673 popisuje kmen Mapučů, v němž hrály důležitou roli šamanky machi udobřující si duchy. Kromě nich zde působili ještě mužští machi weye, kteří se též nabízeli jako nevěsty duchům.
Berdaší či také Two-spirit – je gender, který se vyskytoval či stále vyskytuje u mnoha kmenů severoamerických indiánů. Doslovný překlad dvě duše označuje současnou přítomnost dvou různých pohlaví v jednom těle. Faktický význam se kryje se západním pojmem transgender.
Koekčuč – specifická pohlavní identita u Itelmenů na Kamčatce v 18. století. Šlo o jedince označené po narození za muže, kteří se ale oblékali a chovali jako ženy. Ruský výzkumník Stěpan Krašeninnikov psal o "lidech převráceného pohlaví", kteří "obstarávají všechny ženské práce a nemají mužské způsoby".
Hidžra – příslušník indické komunity eunuchů, intersexuálů a transvestitů. V Indii jsou oficiálně registrováni jako "třetí pohlaví". Většina z nich se rodí jako muži a jsou později kastrováni, jiní jsou intersexuálové.
Olympiáda intersexuálů
S nevyhraněným pohlavím se ostatně potýká i současná medicína. Ta u některých jedinců – jedná se až o jedno procento populace – prostě nedokáže pohlaví přesně určit. Takoví jedinci jsou označováni za "mezipohlavní" čili intersexuály. Ve většině případů nemají problém s identitou, v jiných však ano.
Intersexuál, či také lidský hermafrodit, je jedinec s dělohou, vaječníky a zároveň mužskými genitáliemi, jedinci s kombinací jednoho varlete a jednoho vaječníku, jedinci s různými chromozomy v jednotlivých buňkách. Často se necítí ani ženou, ani mužem. A touto nevyhraněností velmi trpí.
Transsexuální odnože
Od nešťastných intersexuálů se liší další skupiny, které mají ohledně své identity celkem jasno a vlastní preferenci dávají zřetelně najevo, což může vést ke kulturním střetům, pakliže tak nečiní v souladu s očekáváním okolí. Souhrnným označením pro tuto skupinu je pojem transsexuál. Transsexuálové mají několik podskupin. Pojďme si je pro pořádek opět připomenout.
Transwoman – jedinec narozený jako muž, který započal hormonální léčbu směřující k ženské sexualitě a identitě. Často si nepřeje být označován za transgendera.
Ladyboy, shemale, kathoey (v Thajsku) – to jsou lidé, kteří prošli částečnou proměnou muže v ženu, v Asii je poměrně rozšířený i opačný proces (postihující třeba dívky, které svým pohlavím při narození zklamaly otce). Svou nevyhraněnost dávají tito jedinci okázale najevo.
Tomboy – dívka, která se už v dětství chová a obléká jako kluk. Někdy z ní vyroste lesba, ale většinou se nejedná o indikátor sexuální orientace.
Sissi boy, effeminní chlapec – chlapec, jenž se od dětství chová a obléká jako dívka. Většinou se z něj v dospělosti stává gay nebo transgender.
Transfeminine, transfeminin – jedinec narozený jako muž, který se identifikuje s některými ženskými rysy, avšak nepřeje si být označován za ženu a zachovává si řadu mužských návyků.
Genderová dystopie
Jak už jsme říkali, transgenderů, transsexuálů a intersexuálů chodí po světě tolik (podle některých průzkumů až 4 procenta), že považovat je za čirou fikci rozpustilých výrostků, jejichž jedinou zábavou je dráždit tradiční testosteronové muže a estrogenové ženy, je znakem paranoie. Ovšem i paranoici mají nepřátele, říká se. Přestože diskriminace sexuální většiny vysoce převyšuje neliberální chování sexuálních menšin, neznamená to, že to druhé vůbec neexistuje.
Někdy jsou různí propagátoři a sami členové sexuálních a genderových menšin natolik "aktivní", až to i obvykle liberálním lidem může přijít otravné
Genderoví aktivisté dosáhli v některých zemích (Británie, Kanada) takového stupně emancipace, že svým chováním tradiční společnost otevřeně provokují. Následující (a poslední) část slovníku nás provede i touto stránkou konfliktu.
Genderová dysforie – současný termín pro poruchu chování, dříve nazývané porucha genderové identity. Mnoho transgenderů touto psychiatrickou diagnozou (terapie je proplácena pojišťovnami) skutečně trpí, zároveň se však takto samy diagnostikují tisíce dětí v pubertě i před pubertou, které rodičům vyhrožují sebevraždou, pakliže jim nepovolí změnu pohlaví. Do ordinací vstupují se slovy "narodil jsem se ve špatném těle" nebo "Bůh udělal chybu". Rodiče pak apelují na lékaře: „Raději budu mít šťastnou dceru než mrtvého syna.“ A lékaři píšou doporučení k operačním zákrokům.
Transfobie, transfobický – nálepka pro všechny nesouhlasné reakce vůči subjektivně pociťované identitě. Jejím účelem je označit názorové oponenty za transfobiatiky a diskvalifikovat je v diskusi.
Subconscious sex, podvědomé pohlaví – výraz, jímž transwoman Julia Serano pojmenovala "hluboké, záhadné a nejvnitřnější" tušení, jímž si transgenderové počínají uvědomovat svou pohlavní identitu.
Rachel McKinnon je první transwoman, která vyhrála světový cyklistický pohár. Když si třetí závodnice v pořadí stěžovala, Rachel ji nazvala transfobkou.
Genderaffirmative approach, genderově pozitivní přístup – eufemistické označení pro praxi angloamerických lékařů, kteří jsou ochotni uvažovat o genderové sebeidentifikaci už u školních či předškolních dětí. Mnohé k nápadu změnit pohlaví dospějí v partě jiných dětí, když si dlouhé hodiny pouštějí videa s transgenderovou tematikou.
Detransitioner, detransformující se transgender – jedinec, který se během dospívání unáhlil, se změnou pohlaví není v dospělosti spokojen a usiluje o návrat k původnímu pohlaví. Někteří lékaři varují, že při současné praxi hromadného schvalování operací může následovat vlna soudních žalob s odůvodněním, že odborníci nezralému jedinci špatně poradili.
Gender Spectrum – vzdělávací organizace v USA, která prosazuje genderově neutrální výchovu malých dětí. Mezi její pomůcky patří i pohlavně ne zcela vyhraněné panenky, které dohromady tvoří genderové spektrum, pomocí něhož se děti mají samy identifikovat.
Dvoupohlavní, panpohlavní, obojetný, fluidní, střední, nejistý a jiný – některé z desítek genderů, které svým uživatelům v posledních letech nabízejí sociální sítě.
Toalety, převlékárny na sportovištích, útulky týraných žen – některé z míst, kam mají podle amerických a kanadských zákonů přístup transženy, a kde se jimi jiné ženy cítí ohroženy (v převlékárnách dochází až k 90 % sexuálních napadení žen muži, zjistili v Británii). Absurdní je situace v útulcích, které hostí traumatizované ženy prchající před mužskými agresory. Společně s nimi je nyní smějí využívat i transwomen, tedy bývalí muži.
Rachel McKinnon – první transwoman, která vyhrála světový cyklistický pohár. Když si třetí závodnice v pořadí stěžovala, Rachel ji nazvala transfobkou. Mezinárodní olympijský výbor v roce 2016 přestal po závodnicích vyžadovat, aby před přihláškou do soutěže podstoupily změnu pohlaví, spokojí se s uvedeným genderem a kontroluje pouze hladinu testosteronu.
JY – akronym jedné transwoman z Britské Kolumbie, jež zažalovala větší počet provozovatelek beauty salonů, když ji odmítly přijmout k proceduře, při níž je pomocí horkého vosku odstraňováno ochlupení na těle včetně intimních míst. Požaduje desítky tisíc dolarů jako náhradu za diskriminaci.
Reklama
foto: Shutterstock, Profimedia a Michaela Cásková, zdroj: Wiktionary