Existují přesvědčivé a často překvapivé důkazy o tom, že algoritmy mohou být při přijímání obtížných rozhodnutí mnohem lepšími rádci než lidé. Odborníci shromáždili údaje o různých typech rozhodnutí, která lidé činí, o informacích, na jejichž základě se rozhodují, a o tom, jak tato rozhodnutí ovlivňují jejich další život.

Zjistili například, že jednoduchý algoritmus, založený na datech, by byl lepší při rozhodování o tom, zda odsouzený má nebo nemá být propuštěn před vypršením stanoveného trestu, než veškeré komise a soudy. Stejně by algoritmy měly rozhodovat při určování léčebného postupu nebo při manažerském rozhodování o povýšení podřízených.

A co soukromí?

Síla analýzy dat není ve světě obchodu ničím novým. Například hedgeový fond Renaissance Technologies výrazně překonal konkurenci tím, že vyhledával vzorce v datech z akciového trhu a využíval je pro svou investiční strategii. Technologické firmy v Silicon Valley zjistily, že data z experimentů poskytují lepší poznatky o tom, jak navrhovat své webové stránky lépe, než by dokázali designéři.

Statistiky však mají zatím překvapivě malý dopad na náš osobní život. Jedním z hlavních problémů je, že dobré údaje o největších osobních otázkách života se získávají obtížně. Díky všem datům, která jsou naše chytré telefony a počítače schopny o nás sbírat, však můžeme průlom v této oblasti očekávat už v blízké budoucnosti.

Projekt Mappiness

Projekt Mappiness (název je slovní hříčkou, odvozenou od anglických výrazů pro štěstí (happiness) a mapu (map), doslovně přeloženo tedy znamená „mapa štěstí“) britských ekonomů Susany Mouratové a George MacKerronna si klade za cíl lépe porozumět tomu, jak jsou pocity lidí ovlivňovány prostředím, ve kterém žijí.

Uživatel je po registraci a vyplnění základních demografických a zdravotních údajů několikrát denně aplikací vyzván, aby stručně popsal, jak se aktuálně cítí, kde a s kým je a co právě dělá. Pokud chce, může vložit také fotografii z místa, kde se právě nachází.

Když se lidé přestěhují z „méně šťastného“ města do „šťastnějšího“, začnou svůj život vnímat celkově pozitivněji, aniž by došlo k jiným zásadním změnám.

Aplikace přitom používá GPS navigaci pro určení polohy uživatele a mikrofon k měření okolního hluku. Veškerá data odesílá do úložiště, které by podle autorů aplikace mělo být maximálně zabezpečeno. Počítačové algoritmy pak vyhodnocují, jak soubor aktuálních podmínek uživatele ovlivňuje jeho prožívání pocitu štěstí. Uživatel má přístup k algoritmicky zpracovaným údajům, které do aplikace vložil, pro všechny zájemce jsou pak k dispozici anonymní údaje o tom, kde, kdy a za jakých okolností se uživatelé cítili šťastní nejčastěji.

Štěstí pod drobnohledem

Na predikci prožívání štěstí se zaměřilo již velké množství výzkumů, které však byly úzce zaměřeny na konkrétní životní situaci či rozhodnutí. Ve studii více než 11 000 romantických párů vědci využili modely strojového učení, aby se pokusili zjistit, co předurčuje „romantickou spokojenost“. Vyšlo najevo, že mnoho velmi žádaných vlastností, jako jsou například atraktivita a výška partnera, nemá s dlouhodobým štěstím téměř žádnou souvislost. Vlastnosti, které romantickou spokojenost nejvíce předurčují, jsou spíše psychologické, například vnímání partnerství jako dynamického celku, který tvoří dvě nezávislé osobnosti.

V další studii tří ekonomů z Národního úřadu pro ekonomický výzkum v americkém Massachusetts vědci analyzovali data z průzkumů a sestavili žebříček nejšťastnějších měst pro život v USA. Mimoto ale také odhalili, že když se lidé přestěhují z „méně šťastného“ města do „šťastnějšího“, začnou svůj život vnímat celkově pozitivněji, aniž by došlo k jiným zásadním změnám.

Je jasné, že jsme na počátku datové revoluce v oblasti osobního rozhodování. Rozhodnutí, zda volbu životního stylu zcela přenechat algoritmům, musí učinit každý sám za sebe. V budoucnu se k takové možnosti zřejmě dopracujeme. Ale všichni můžeme výrazně zlepšit své rozhodování tím, že zvážíme informace, jež jsou získané od tisíců nebo milionů lidí, kteří řešili podobná dilemata jako my. A to můžeme udělat hned.

Související…

Jak poznáme, že stroje začaly myslet jako lidé?
Oldřich Pospíšil

foto: Shutterstock , zdroj: The Guardian