Vyhánění čerta ďáblem? Na alkoholismus možná zabírá psilocybin

Psilocybin je látka, kterou když požijete, budete mít několik hodin silné halucinace. Vypadá to ale, že člověku může také pomoci přestat pít alkohol, pokud ale konzumuje houbičky v rámci kontrolované terapie. V magazínu JAMA Psychiatry byly uvedeny výsledky studie, během níž lidé se závislostí na alkoholu obdrželi dvě dávky buď psilocybinu, nebo benadrylu (běžně používaný lék proti alergiím), který nezpůsobuje halucinace a nemá vliv na konzumaci alkoholu.

Kromě medikace byly všem účastníkům během klinické studie nabídnuty psychoterapeutické seance. Čtyřikrát před první dávkou, čtyři mezi první a druhou dávkou a čtyři během jednoho měsíce po celém pokusu. Obě skupiny během 32 týdnů trvajícího pokusu snížily příjem alkoholu, ovšem ti, kteří dostali psilocybin, měli velmi výrazně lepší výsledky. Míra pití se u nich snížila o 83 % ve srovnání s dobou před zahájením pokusu, u skupiny, která dostávala placebo, to bylo 51 %.

Je pozoruhodné, že efekt medikace působil i měsíce po léčbě.

Osm měsíců po první dávce přestalo 48 % lidí, kteří dostali psilocybin, pít úplně, ve skupině s placebem to bylo 24 %. „Přestal jsem pít hned po první seanci s psilocybinem. Tak rychlé to bylo,“ řekl Jon Kostas, který byl v „houbičkové skupině“. „Všechno bažení po alkoholu rázem zmizelo.“

„Účinky psilocybinu a terapie byly výrazně vyšší než u běžných přípravků, které se používají při léčbě poruch příjmu alkoholu. A je pozoruhodné, že efekt medikace působil i měsíce po léčbě,“ řekl na tiskové konferenci Dr. Michael Bogenschutz, vedoucí studie a ředitel NYU Langone Center for Psychedelic Medicine. „Pokud by se tyto účinky potvrdily i v budoucích testech, psilocybin se může stát průlomovou drogou v léčbě alkoholismu.“

Myšlenka využití psychedelic pro léčbu poruchy příjmu alkoholu se poprvé objevila v šedesátých letech minulého století, kdy vědci začali za tímto účelem testovat LSD. Pokusy probíhaly na relativně malém vzorku lidí, ale už tehdy svědčily výsledky o tom, že halucinogenní tripy mohou lidem pomoci snížit konzumaci alkoholu a vyhnout se negativním důsledkům pití efektivněji než placebo nebo stimulant jako efedrin či amfetamin, které mají samy o sobě svá velká rizika. Lékařský výzkum psychedelik byl ovšem kvůli politickým tlakům na půl století zastaven.

Nového pokusu se zúčastnilo 93 lidí ve věku od 25 do 65 let, kterým byla diagnostikována alkoholová závislost podle kritérií čtvrté edice Diagnostického a statistického manuálu mentálních poruch (DSM-4). Během 12 týdnů, které pokusu předcházely, pili účastníci každé tři ze čtyř dnů, přitom polovina alkoholových seancí by se dala charakterizovat jako těžké chlastání (definováno jako pět či více drinků za den pro muže a čtyři nebo více drinků pro ženy).

Účastníci byli rozděleni náhodně do dvou skupin, jedna obdržela psilocybin a druhá placebo. Přestože nikdo nevěděl, do které skupiny patří, více než 90 % účastníků to dokázalo správně stanovit, což, upřímně řečeno, vzhledem k halucinogenní povaze psilocybinu není zas tak obtížné. Použité placebo sice může být lehce psychoaktivní, ale síla benadrylového tripu se ani vzdáleně nevyrovná účinkům psilocybinu, říká Michael Bogenschutz a dodává, že nedostatek vhodných placebo látek je přetrvávající výzvou a nedostatkem i v ostatních psychedelických výzkumech.

První a druhé terapeutické sezení od sebe dělily 4 týdny a probíhala pod dozorem terapeutů a lékařů. Během druhého sezení obdrželi účastníci o něco vyšší dávku, pokud s navýšením sami souhlasili. Při prvním sezení obdrželi 25 miligramů psilocybinu na 70 kilogramů tělesné váhy, při druhém sezení to bylo buď 30, nebo 40 miligramů pro tu samou váhu, v závislosti na tom, jak silný měli první trip.

U těch, kteří dostávali psilocybin, se vyskytlo více lehkých a krátkodobých vedlejších účinků než u placebické skupiny. Šlo například o bolest hlavy nebo nevolnost. U druhé skupiny se naopak vyskytlo větší množství silných vedlejších účinků, všechny ovšem mimo klinický pokus. Šlo o silné zvracení a sebevražedné tendence během nárazového pití. „Nezaznamenali jsme žádné významné bezpečnostní incidenty v souvislosti s psilocybinem,“ řekl Bogenschutz. Ovšem díky tomu, že psilocybin zvyšuje krevní tlak a srdeční tep a někdy může mít omezující psychologické účinky, je podle Bogenschutze extrémně důležité, aby pokusy s drogami probíhaly pouze pod důslednou kontrolou.

Účastníci pokusu zažili na psilocybinu nejrůznější škálu emocí a smyslových vjemů, ať už příjemných či bolestivých. „Mělo to na mě obrovský dopad, řekl bych dokonce, že mi to zachránilo život,“ říká Kostas. Jak ale léčba psilocybinem opravdu funguje? „Pravdou je, že tohle zrovna nevíme,“ říká Bogenschutz, podle kterého ale vědci pracují s několika teoriemi.

Podobně jako LSD se psilocybin napojí na serotoninové 2A receptory v mozku, které se vyskytují hlavně ve zvrásněné mozkové kůře a zapojují se do kognitivních funkcí. Aktivací těchto receptorů mohou psychedelika posílit propojení mezi jednotlivými částmi mozkové sítě, což umožňuje signálu putovat mezi různými částmi mozku jednodušeji než v jiných případech. Co se deprese týče, předpokládá se, že psychedelické postupy mohou pomoci lidem oprostit se od negativních způsobů uvažování. Psilocybin může „resetovat“ mozkové okruhy tak, že umožní „nové způsoby učení, které dříve nebyly vůbec představitelné, říká dr. Charles Marmar, vedoucí oddělení psychiatrie v NYU Langone Health. Což v důsledku může urychlit proces učení, zprostředkovaný rozhovorovou terapií. „Můžeme spekulovat o tom, že existuje zvýšený potenciál změny. Psilocybin v terapii může schopnost lidí realizovat tyto změny ještě posílit,“ říká Bogenschutz.

Pro to, aby vědci zcela pochopili mechanismus, kterým psilocybin léčí závislost na alkoholu, je ale ještě potřeba hodně zkoumání. Příští rok zahájí Bogenschutz a jeho kolegové širší studii, která bude probíhat na 15 místech a bude trvat dva až tři roky. Až poté může americký úřad pro kontrolu léčiv stanovit, pokud a kdy bude léčba odsouhlasena pro širší využití. I když v tuto chvíli je obtížné stanovit, kdy k tomu dojde, Marmar si je jistý, že dřív či později se tak zcela jistě stane.