Kardiolog na téma cholesterol: Je to tichý zabiják, proti němuž můžeme hlasitě bojovat

Jsem typický zástupce generace X, tedy té věkové skupiny, která už chtě nechtě zdraví musí řešit úplně jinak, než to dělají mileniálové a mladší. Větu „jste zdravý, jen máte trochu vyšší cholesterol“ jsem slyšel nesčetněkrát. Hodně mých kamarádů v rámci akce „proskenuju své tělo, ať zjistím, jak na tom jsem“ totiž absolvovalo nejrůznější vyšetření a právě upozornění na vyšší cholesterol je jedním z těch nejčastějších.

Většinou nad tím mávnou rukou, což by sice neměli, ale ani vysoký cholesterol není smrtelná diagnóza. „Pokud máte rizikové faktory pro závažná onemocnění, ještě to z vás nedělá nemocnou osobu,“ říká prof. MUDr. Michal Vrablík, Ph. D., specialista na léčbu vysokého cholesterolu a preventivní kardiologii z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Takže vysoký cholesterol není nemoc?

Vysoký cholesterol je porucha metabolismu, a ten máme každý naprosto individuální. Příslušníci generace X, tedy lidé okolo 50. roku života, mohou být v podstatě zdraví. Mají sice metabolickou diagnózu, ale s tou se dá úspěšně bojovat. A pokud s ní budeme bojovat úspěšně, tak nemusí dojít k žádnému poškození tělesných funkcí.

Co se úmrtnosti týče, dostáváme se na úroveň západoevropských zemí, ale máme jeden velmi neuspokojivý parametr a to je život s chronickým onemocněním, který je v Česku extrémně dlouhý.

Ono je to docela příjemné zjištění, že vysoký cholesterol neznamená žádný definitivní verdikt, ale musíte si svůj stav uvědomit a musíte ho hlavně chtít zvládnout, ať už přizpůsobením režimu, nebo pomocí farmak. Nejsem si ale jistý, jestli je lepší říkat lidem „jste nemocný“, nebo „máte poruchu metabolismu“. To bychom se museli zeptat psychologů, jestli by nám to naopak neznesnadnilo komunikaci s pacienty. Protože když řeknete „rizikový faktor“, mohl by si někdo říct, to není nemoc, to zvládnu, s tím nic nemusím dělat. A tak to určitě není.

Do jaké míry lze upravit cholesterol pouze změnou životního stylu, tedy když začnete zdravě jíst a víc se hýbat?

V průměru je to o 10 až 15 procent, ale je to extrémně individuální. Pokud se budeme bavit o mladé dívce, která jí vegetariánskou stravu, pravidelně sportuje a žije celkem zdravě, tak životním stylem není co snižovat. Pokud přijde stotřicetikilový řezník, který kouří dvě krabičky denně, pije deset piv a jeho běžným obědem je vepřo knedlo zelo, tak se můžeme bavit o 50 procentech, které se dají „ušetřit“ úpravou životního stylu. My prostě musíme individualizovat, náš zdravotní systém na to má dostatečnou kapacitu. V tomhle sehrává absolutně zásadní roli praktický lékař. Má obrovskou výhodu. Sleduje nemocné komplexně, zná dobře jejich zázemí i návyky, což jsou věci, které se při jednorázovém vyšetření u specialisty posuzují hůře.

Vy jste v té otázce správně řekl, že v řízení chronických metabolických rizikových faktorů hraje velkou roli životospráva složená ze dvou základních komponent: Co jíme a jak se hýbeme. Praktický lékař zná vaše rezervy a ví, kterým směrem by se změna režimu měla ubírat. A pravdou také je, že změnu životosprávy doporučujeme úplně všem, dokonce i těm, u nichž víme, že se bez léků neobejdou. To jsou například ti, kteří už bohužel k nějakému onemocnění cévního systému dospěli. Pokud proděláte infarkt myokardu, pokud máte postižení cév, vysokou hladinu krevního cukru nebo přímo diabetes, tak musíte snížit cholesterol velmi výrazně a to se bez léků nedá. Ale zlepšení životního stylu funguje u všech, protože kardiovaskulární choroby samozřejmě nejsou jedinou oblastí, kterou životní styl ovlivňuje.

Cholesterol je podle vás tichý zabiják, který zkracuje věk dožití až o deset let. Znamená to tedy, že pokud by mávnutím kouzelného proutku začali všichni žít zdravě, budeme žít o deset let déle?

Spíš nebudou umírat o deset let dříve lidé, kteří mají s cholesterolem problémy. Zanedbáváním tohoto stavu si opravdu zkracujeme život o celé roky.

Jak jsme na tom ve srovnání s ostatními zeměmi?

Co se úmrtnosti týče, dostáváme se na úroveň západoevropských zemí, ale máme jeden velmi neuspokojivý parametr a to je život s chronickým onemocněním, který je v Česku extrémně dlouhý. Češi prožívají v průměru dvacet let svého života s chronickou chorobou. Pro srovnání, ve Švédsku je to asi šest let. Pokud by se podařilo prosadit zdravý životní styl, který povede k lepší kontrole rizik, jako jsou cholesterol, vysoký krevní tlak a další, tak lze slíbit odklad manifestace komplikací těchto rizikových faktorů z oblasti postižení srdce a cév nejméně o pět, možná o deset let.

Ale musíme si tady uvědomit, že cévní onemocnění začínají vznikat relativně časně a vyvíjejí se desítky let, nikoliv měsíce nebo jednotlivé roky. Pokud bychom tedy chtěli být opravdu úspěšní, museli bychom začít už od dětství a nastolit zdravý režim, který prospívá z hlediska metabolických i třeba nádorových onemocnění, a v důsledku se to prolíná i do vzdálenějších oborů, jako je třeba ortopedie. Když totiž vaše kosti nesou víc než metrák, je to něco jiného, než když nesou 70 kilo. Prostě všechno je propojeno. Jestliže v současné době převládá sedavý způsob života, vysedávání u počítače a pojídání fastfoodu, pak si můžeme být jisti, že nastavení zdravých životních návyků od dětství by výskyt chronických onemocnění snížilo naprosto dramaticky.

Dvacet let s chronickou nemocí... To mě jako bude dvacet let něco bolet, nebo budu mít dvacet let problémy?

Tu metodiku je třeba velmi dobře posuzovat. Mezi onemocnění v takovém případě řadíme i metabolické rizikové faktory. Je pak otázka, jestli jsou Švédové o tolik lepší v rizikových faktorech. Já bych řekl, že mírně určitě ano, že mají průměrně nižší tělesnou hmotnost a nižší průměrný cholesterol v krvi a nižší krevní tlak. Ale počítá se to v podstatě od data, kdy je pacientovi stanovena diagnóza. My jsme na začátku trochu filozofovali o tom, jestli je vysoký cholesterol nemoc nebo ne. To je věc jedna, ale diagnóza to oficiálně a zcela určitě je.

Neumírá se ovšem na cholesterol, ale na jeho důsledky. Často mluvíte také o ateroskleróze, což běžnému člověku zní, jako že je to něco fatálního se srdcem. Vy jste při jedné ze svých přednášek řekl, že aterosklerózu máme všichni, záleží jen na tom, jak rychle se projeví. Co to tedy vlastně ateroskleróza je?

Podle definice je to chronické zánětlivé onemocnění cévní stěny, které vede k poškození cévní funkce. Může vyústit v komplikace, kdy postiženou cévu ucpe trombóza nasedající na aterosklerotický plát a dojde k úplnému ucpání přívodné tepny s následnou ischemií, nedokrevností zásobovaného orgánu nebo tkáně a výpadkem její funkce. Nejmarkantnější je to v orgánech a tkáních, které jsou na cévní zásobení obzvlášť citlivé, což je srdeční sval, mozková tkáň, případně tkáň ledvin. Ale když dojde k uzávěru přívodné tepny třeba v oblasti trávicího traktu, jedná se o náhlou příhodu břišní a nedokrevné ischemické střevo. A to je úplně stejná katastrofa a život ohrožující situace.

Takže ateroskleróza je onemocnění, které postihuje tepenné stěny a může vyústit v nedokrevnost zásobované oblasti, která tepně přísluší. Vzniká velmi časně po narození, ale většinou jsou její časné fáze úplně vratné. Přeloženo do češtiny: Cévní stěna se z časných fází aterosklerózy může zcela vyhojit. Problém je to ve chvíli, kdy se céva změní nevratně, kdy její stěna ztrácí pružnost, zmnožuje se tam vazivo, přibývají buňky, které stimulují zánětlivou odpověď, a do cévní stěny se ukládá cholesterol, který je hlavní příčinou aterosklerotických cévních změn. Proto se na cholesterol v této souvislosti zaměřujeme.

A opravdu ji má skoro každý?

Ano, těmi plně reverzibilními stádii je v určité chvíli postižen prakticky každý. Takže rozhodně to není žádný rozsudek ani strašák, jde jen o to, aby nepokračovala do nevratných fází a aby nenastaly komplikace, což jsou praskliny aterosklerotické cévní stěny. Na prasklinu se nalepí krevní destičky, vznikne trombus, tomu se říká aterotrombóza a to je pak akutní situace, která se manifestuje jako akutní infarkt myokardu, akutní cévní mozková příhoda, akutní uzávěr ledvinné tepny nebo končetinové tepny.

Jak se ateroskleróza léčí?

Ateroskleróza postihuje celý organismus, samozřejmě ale neběží ve všech těch cévních povodích stejně. U někoho je to především problém srdečních věnčitých tepen, u někoho více problém mozkových tepen, další může mít postižení končetinových tepen jako dominantní. Ovšem pokud se objeví ateroskleróza v pokročilých fázích v jakémkoliv povodí, je ohroženo celé tělo, proto aterosklerózu intervenujeme a léčíme systémově. Snažíme se omezit tlak vyvolávajících rizikových faktorů, v první řadě snížit koncentrace cholesterolu, které aterosklerózu dominantně pohánějí, ale i dalších rizik, jako jsou vysoký krevní tlak či kouření, které je extrémně silným faktorem negativního působení cholesterolu.

Takže další mínusové body pro tabák…

Není to tak, že by kouření samo o sobě vedlo k markantním vzestupům cholesterolu. Mírné zvýšení možná u kuřáků pozorujeme, ale ten hlavní důvod je koncentrace rizikových faktorů, tedy kouření, vysoký krevní tlak, krevní cukr a další faktory. Všechno pak jde daleko rychleji. Takže riziko kuřáka, který má vysoký cholesterol, je vždy dvakrát vyšší než u člověka, který má jen vysoký cholesterol.

Ve srovnání se zdravým člověkem zvyšuje riziko infarktu myokardu vysoký cholesterol zhruba tří až čtyřnásobně. Když k tomu máme ještě tu cigaretu, tak je to hned šesti až osminásobné zvýšení. Ty rizikové faktory mezi sebou rizikovost násobí. Když tedy máme nemocného, který má vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol a k tomu kouří, tak to riziko, protože hypertense zvyšuje riziko cévních změn zhruba dvaapůlkrát, tak to riziko je dvaapůlkrát čtyři krát dva, takže to je…

…těch dvacet.

Takže je to dvacetkrát víc. Pokud tedy máte vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol a kouříte, máte dvacetkrát vyšší šanci na infarkt myokardu než stejně starý člověk stejného pohlaví, který nemá ani jednu z těchto rizikových podmínek. Nárůst rizika je exponenciální. S tím je potřeba počítat. Je také potřeba vnímat, že i relativně numericky malé odchylky od doporučovaných rozmezí, vzhledem k násobnosti rizika, mohou představovat významné zvýšení rizikovosti.

Česko je v žebříčcích kardiovaskulárních chorob hodně vysoko také kvůli nedostatečné prevenci. Pojišťovny tvrdí, že lidé na prohlídky nechodí. Měli by tedy lidé na prohlídky chodit častěji? Ta hranice, kdy si člověk začíná problémy uvědomovat, je obecně někdy kolem 40 let...

Každý obyvatel Česka má každé dva roky nárok na hrazenou preventivní prohlídku z veřejného zdravotního pojištění. Ta zahrnuje i vyšetření základních kardiovaskulárních rizikových faktorů, tedy i aterosklerózy, a také krevní odběr. Už v 18 letech by se každý Čech měl dozvědět výši svého tlaku a cholesterolu a mělo by být alespoň orientačně stanoveno cévní riziko. Problém je, že cévní riziko můžeme celkem přesně stanovovat krátkodobě, zhruba s výhledem deseti let. Dlouhodobé riziko stanovujeme obtížněji.

Nicméně zmínil jste jednu věc, že pojišťovny uvádí, že nejsou využívány preventivní prohlídky. Když pojišťovna říká, že na tyhle prohlídky chodí 50 procent klientů, tak to znamená, že 50 procent klientů na prohlídky nechodí. Důsledky by si měl každý spočítat sám, stejně jako míru rizika, kterou je ochoten podstoupit. Ale doporučení je jasné: Choďte na prohlídky, můžete tím předejít vážným komplikacím.

Reklama

foto: Havas, archiv Michala Vrablíka