Padne devátá večerní a vy dostanete na něco chuť. Víte, že byste to neměli dělat, ale nemůžete si pomoct. Takže jen tak nakouknete do spíže a ony tam jsou pořád ty načaté oříšky ze včera… Nic se přece nestane, když si jen trochu zobnete. Nebo stane?
Každý se čas od času přejí. To je (obzvlášť v našich nejen zeměpisných šířkách) normální. Existují ale případy, kdy se přejídání vymkne kontrole a stane se z něj porucha příjmu potravy, jako je třeba mentální anorexie nebo bulimie. Druhý extrém je kompulzivní přejídání.
Lidé, kteří trpí takzvaným záchvatovitým přejídáním, ale s jedením skutečně přestat nemohou.
„Mnoho lidí nejí pravidelně, vynechávají snídaně, svačiny. Pak není divu, že tělo nedostane tolik energie v jídle, kterou potřebuje na pokrytí alespoň základních životních funkcí, a proto se dojídáme večer,“ říká v rozhovoru pro Flowee výživová poradkyně Soňa Vybíralová. „Je to bohužel velmi běžný jev. Přejídání s tím pak logicky souvisí. Pokud jíte pravidelně, nebudete se tak často přejídat nebo vyhledávat nezdravé pochutiny,“ dodává.
Záchvaty přejídání
Občas je to s přejídáním jako s kouřením. Je návykové. Nejde ale o to, že byste s přejídáním přestat nemohli, vy prostě nechcete. Lidé, kteří trpí takzvaným záchvatovitým nebo kompulzivním přejídáním, ale s jedením skutečně přestat nemohou. Takže jejich různá předsevzetí, že od pondělí s přejídáním přestanou, u nich doopravdy nefungují. A ani fungovat nemohou. Nejsou mlsní, jsou nemocní.
Závažnost této poruchy příjmu potravy závisí na tom, jak často během týdne se epizody nevědomého přejídání objevují. Lidé, kteří trpí kompulzivním přejídáním, se často stávají mistry skrytého chování, takže je pro ostatní těžké si všimnout něčeho neobvyklého. „Většinou ale vynikají dovedností spořádat neobvykle velké množství jídla v neobvykle krátkém časovém úseku – třeba v rozmezí dvou hodin,“ říká Soňa Vybíralová.
Záchvatovití přejídavci se maximálně přemluví k dietě, která je ale dovede jen k dalším záchvatům.
Pokud sami cítíte, že se vám vaše stravovací návyky začínají vymykat z rukou a nejste schopni je jakkoli korigovat, zřejmě se něco začíná dít. Normální není ani to, když jíte, ačkoliv už nemáte hlad, nebo když nepřestanete jíst do té doby, dokud se necítíte nepříjemně plní. „Pokud máte tendence se s jídlem schovávat, jíst o samotě nebo tajně, pokud ve vás jídlo vyvolává úzkost, znechucení a provinění, a přesto nemůžete přestat, nebo pokud často držíte diety bez viditelné ztráty hmotnosti, možná byste měli pouvažovat, zda je u vás všechno v pořádku,“ dodává poradkyně.
Přejídání a bulimie
Není přejídání jako přejídání. Bulimici jsou lidé, kteří se přejí, ale gigantické množství přijatých kalorií následně kompenzují zvracením nebo projímadly. Záchvatovití přejídavci se maximálně přemluví k dietě, která je ale dovede jen k dalším záchvatům. Ocitají se tak v začarovaném kruhu a jejich snahy o nápravu jsou předem odsouzeny k nezdaru. „Na vině bývá genetika, biologické faktory, dlouhodobé diety a psychické problémy, kdy prostě zajídáte to, co vás trápí. Může se jednat o stres nebo špatné vidění sebe sama,“ konstatuje Vybíralová.
Nemocní se dostávají do sociální izolace, kde je sužují pocity úzkosti a deprese.
Nejčastěji se to týká dospívajících kolem dvaceti let, spíše žen než mužů, ale i u nich se takové potíže objevují. Záchvatovité přejídání ovlivňuje podle výživové poradkyně kvalitu života, činí problémy v práci i v osobním životě. Nemocní se dostávají do sociální izolace, kde je sužují pocity úzkosti a deprese.
Jsou-li navíc obézní, vzniká u nich výrazně vyšší riziko potíží s klouby, onemocnění srdce, cukrovky druhého typu nebo dušnosti a potíží se spánkem. Jednotný způsob pomoci pro všechny nemocné neexistuje. Vhodné řešení pomůže nastavit lékař nebo výživový poradce, na jejichž doporučení by měl pacient změnit stravovací návyky. „Mnohaleté špatně nastavené stravovací návyky se nezmění přes noc. Odborná pomoc je dobrá už jen proto, že nebudete na svoji nemoc už sami,“ uzavírá Soňa Vybíralová.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Mayoclinic.org