Dnes všichni bojujeme s dezinformacemi. Mnozí se tváří, že to je jakýsi nový jev, mor 21. století, který ale prý zvládneme jen metodami starými, tedy úřadem, jenžto bude zakazovat a moudře rozhodovat. Dezinformace ale nejsou vůbec nic nového a stály již u počátku české politiky ve starém Rakousku. Boj s nimi vedl i Masaryk. A také metodami starými. Tedy osobní statečností, rozhodností, neústupností a kašláním na mínění většiny.
Co jiného než boj s dezinformacemi bylo jeho vystoupení proti pravosti rukopisů Královédvorského a Zelenohorského? Napadl podklad, ze kterého vycházelo mnohé v národním obrození. Ne proto, že by chtěl zpochybnit české dějiny, ale proto, že odmítal lež v českých dějinách. Věřil, že není možné postavit nic dobrého na prohnilých základech. Poučné je, jak se zachovala tehdejší česká žurnalistika a následně veřejné mínění. Začala štvanice na cizáka. Tím cizákem byl samozřejmě budoucí tatíček a prezident osvoboditel.
Když přijede rodič
Také konspirační teorie, ze kterých mají hlavy zamotané dnešní PR poradci, nejsou vůbec nic nového. A i s těmi se střetl muž, po kterém později snad v každém větším městě pojmenovali náměstí či jeho sochu postavili. Hilsneriáda je ta známá aféra a opět čacká česká žurnalistika mu dala co proto, jako zaprodanci cizáků a Židů zvlášť. Tragikomická je v knize zmíněná a mně dosud neznámá historka, že když noviny lživě uvedly sumu, kterou měl Masaryk za svoji „službu“ Židům dostat, přijel jeho otec z Moravy za ním až do Prahy, aby mu Masaryk prý z té částky také něco dal. Vždyť jsme rodina, řekl mu asi. Nepřipomíná vám to marné rozhovory s rodiči, že nemají věřit všemu, co vidí v televizi, či si přečtou na internetu nebo dostanou od kamarádky mailem?
Najděte si novináře, které zajímají vaše témata, a hovořte s nimi o nich. Pěstujte si je.
Bylo by zajímavé, kdyby někdo popsal Masarykovu činnost marketingovou, chcete-li propagandistickou. Byl to mistr tvorby vlastního obsahu. Jen místo tvítů psal články a knihy. Inu, žijeme v jiné době, kdo by to dnes četl. Přes svoji šílenou zkušenost s žurnalistikou, která je schopná napsat cokoliv ve jménu dobra národního či finančního, tak kam přišel, tam zakládal časopisy či noviny a s novináři spolupracoval.
Tvoje pivo
Se dvěma z nich, kteří sehráli významnou roli při jeho propagandistické činnosti během 1. světové války, tedy s Wickhamem Steedem a Robertem Williamem Seton-Watsonem, se seznámil již jako poslanec ve Vídni. Nedělal nic jiného, než co radí i dnešní komunikační experti: Najděte si novináře, které zajímají vaše témata, a hovořte s nimi o nich. Pěstujte si je.
To, co je poučné a bolestivé současně, je onen způsob, kterým Masaryk dezinformacím, konspiracím i lživé propagandě čelil: osobním nasazením. Nikdo to za nás neudělá. Takové je poučení staré 150 let. Není to snadné a nemusíte vyhrát. Jak bylo asi profesorovi, kterého za hilsneriády nenechali vlastní studenti, budoucnost národa, na jeho přednáškách ani promluvit? Konflikt se lží nelze svěřit úřadu, nezbavíme se ho tak, že řekneme někomu jinému: To je tvoje pivo, tvoje starost, smaž ty lži z mého života. Zápas s dezinformacemi není věc úřední, ale občanská, osobní. Nebudeme-li ji tak brát, nemáme šanci uspět.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek