Farmaceutické firmy lžou. Vývoj nových léků není tak nákladný, jak tvrdí

V časopise British Medical Journal publikoval soubor autorů kolem britského zdravotnického ekonoma Arise Angelise zajímavou studii, kde jsou vypočteny finanční výsledky farmaceutických firem. Jelikož mají přístupy ke komplexním číslům výsledných zpráv, mohou srovnat náklady, výnosy a další informace. Bohužel výsledky nejsou velmi lichotivé.

Aris Angelis a jeho kolegové ukázali na příkladech, že mezi lety 1999 až 2018 patnáct největších biofarmaceutických firem světa vynaložilo na marketing a administrativní činnosti výrazně více než na výzkum a vývoj. Navíc většina nových léků vyvinutých v této době přinášela jen málo nebo vůbec žádný dodatečný klinický prospěch oproti stávající léčbě. A to je opravdu alarmující. Pojďme se podívat na konkrétní čísla.

Například veřejně dostupné finanční zprávy za období 1999 až 2018 ukazují, že 15 největších biotechnologických společností mělo celkové tržby ve výši 7,7 bilionů dolarů. Během tohoto období přitom vynaložily 2,2 bilionů dolarů na náklady související s prodejem a správní činností a jen 1,4 bilionů dolarů na výzkum a vývoj.

Navíc se ukázalo, že většina společností během tohoto období utratila více za zpětný odkup vlastních akcií, než na vývoj, což vykazuje známky burzovní spekulace.

Skutečný důvod? Zisk

Firmy se čím dál více kromě vývoje velkoobjemových farmak, která už dnes jsou v mnohých variacích na trhu, zaměřují na specializované léky na vzácné nemoci, což výrazně zdražuje i ta, kde tak náročný vývoj není zapotřebí. Všichni vědí, že s uváděním na trh jsou spojena i velká rizika. Nicméně konečné výsledky farmaceutických firem ukazují, že rizika nejsou zas tak velká, aby ospravedlnila tak gigantické zisky.

Zatímco v sedmdesátých až osmdesátých letech minulého století měl vysokou přidanou klinickou hodnotu jeden lék ze šestnácti, dnes je to marginální menšina.

Ačkoli tyto společnosti dostávají na své výzkumy státní a mezinárodní dotace, procento farmak, která mají výrazný klinický přínos, se v posledních letech výrazně snížilo. Zatímco v sedmdesátých až osmdesátých letech minulého století měl vysokou přidanou klinickou hodnotu jeden lék ze šestnácti, dnes je to marginální menšina. Farmaceutické firmy tak chrlí neustále stejné léky, u nichž jen mírně upravují stávající receptury, ale protože vývoj stál minimum, je možné na nich získat víc. Léky s každým novým „druhem“ zdraží a firmy vydělávají víc a víc. Třeba v USA se odhadované čisté ceny nově uváděných léků na předpis zvýšily z průměru kolem 1 400 USD ročně v roce 2008 na více než 150 000 USD ročně. A v roce 2021 došlo k prudkému zdražení ceny i u stávajících léků, kde nebylo vůbec zřejmé, z jakého důvodu byly zdraženy.

Ještě jsme nezodpověděli otázku, proč to dělají? Samozřejmě, že pro zisk. Ten je důležitý pro investory, kteří do biotechnologických firem vkládají své peníze. Kdyby firma nevydělávala tolik, farmaceutické firmy by měly méně investorů a jejich technologická a finanční situace by nebyla tak skvělá.

Co s tím?

Biofarmaceutický průmysl již dlouho tvrdí, že vysoké ceny jsou nutné k udržení výzkumu a vývoje nových léků. Když tým vědců tedy oslovil jednoho z předních vedoucích firmy Johnson&Johnson s otázkou, jestli je ospravedlnitelná cena 10 000 dolarů za měsíc za lék na léčbu prostaty, odpověděl: „Snadné nemoci byly z velké části vyřešeny. Je to čím dál těžší, když hledáme nové způsoby léčby u stále obtížnějších nemocí.“ To je jistě pravda, nicméně jak už bylo uvedeno, podle tvrdých ekonomických dat mají vysoké ceny jiný důvod.

Mezi lety 1999 až 2018 patnáct největších biofarmaceutických firem světa vynaložilo na marketing a administrativní činnosti výrazně více než na výzkum a vývoj. Navíc většina nových léků vyvinutých v této době přinášela jen málo nebo vůbec žádný dodatečný klinický prospěch oproti stávající léčbě.

Zdá se, že by se do cenotvorby už měl vložit některý z regulačních orgánů. To však půjde jen velmi těžko, protože firmy mají na světové politiky velmi silné páky. Rozkolísání trhu s léčivy si nikdo nechce vzít na svědomí.

Tento problém ukazuje i dlouhodobá analýza amerického institutu ICER, což je nezávislá nezisková organizace, zaměřující se na hodnocení klinické a ekonomické hodnoty zdravotnických technologií včetně léků, diagnostických testů a postupů. Ta každý rok představuje svoje závěry a doporučení pro hodnocení cen a plateb za léky a další zdravotnické technologie. Ovšem žádné velké výsledky to nepřináší. Můžete sami nahlédnout do historie jejích zpráv a zjistíte, že co se řeší dnes, se řešilo i třeba v roce 2016, ovšem bez valného výsledku. A takových výzkumů můžeme v historii najít spousty (The High Cost of Prescription Drugs in the United States: Origins and Prospects for Reform, Medicines use and spending in the U.S.: a review of 2018 and outlook to 2023 apod.).

Vědci z naší původní a nejnovější zprávy pak tvrdí, že je na čase přehodnotit pobídky pro biofarmaceutické inovace a vytvořit tak silné regulační prostředí.