Stopování není o nic méně bezpečné než létání, říká Vojta Žák

„Dostopovala jsem do Indie a teď se po jižním pobřeží přesouvám na západ,“ řekla mi mladá Němka na hranicích se Španělskem. Bylo jí jednadvacet, měla pohlednou tvář, dredy a vypadala křehce. „Už stopuji rok a půl,“ dodala.

„Jak se živíš?“ zeptal jsem se.

„Předtím jsem si rok vydělávala peníze a šetřila. No a teď jím ovoce podél cest a občas na farmách pracuju za nocleh a stravu.“

Nevěřícně jsem kroutil hlavou a cítil k ní obrovský obdiv. Sám jsem se na stopu nikdy nebál – alespoň ne o sebe, ale nikdy bych samotné holce nedoporučil, aby se vydala na stop. Bezpečnější je jet ve dvojici, ideálně s jedním mužem. Jak se to má s bezpečností na stopování? Stojí za pokus, anebo je lepší se stopu na míle vyhnout?

Stop je bezpečnější ve dvou, ale rozhodně nejde o nic tak nebezpečného, jak je často prezentováno

Nenechte se zblbnout médii

Film Stopař vás varuje, abyste nebrali stopaře, protože vás brutálním způsobem zamordují. Smrt stopařek nás nabádá, ať nestopujeme, protože vás brutálně zamorduje řidič. Jistě jste slyšeli různé příběhy: mladá dívka nastoupila do auta plného chlapů a byla znásilněna a zavražděna. Ano, podobné situace se stávají. Stejně jako se stává, že se zřítí letadlo, potopí loď, nabourá auto, nebo se k vám do domu vloupe úchyl a ublíží vám. Jenom to není obvyklé. Ve stopařské komunitě se pohybuji už sedm let a ještě jsem o žádném podobném případu neslyšel.

To ale neznamená, že by člověk neměl být opatrný. Na stopu se může stát ledacos a je důležité věřit své intuici a zdravému rozumu. Pokud cestuje samotná dívka a zastaví ji skupina rozjívených přiopilých mladíků, měla by si dvakrát rozmyslet, jestli k nim nastoupí. Ve volném prostoru máte pořád kam utéct. Z auta se vám bude utíkat hůř. Když jsou to dvě holky na jednoho kluka a navíc má jedna z nich pepřák, je už situace vyrovnanější. Pokud máte o řidiči jenom nejmenší pochyby, nikdy si nedávejte tašku do kufru, ale nechte si ji u sebe. Potom vám řidič nemůže vyhrožovat, že vám věci nevrátí.

Buďte opatrní, ale ne paranoidní

Osobně jsem ještě nenarazil na nikoho špatného. I z těch nejhůře vyhlížejících řidičů se vyklubali sympaťáci. Je rozumné být opatrný, ale nemá smysl být paranoidní. To jsem si uvědomil, když jsem stopoval do Rumunska. Jel jsem s kamarádkou, měl jsem o ni strach, a tak jsem celou dobu nosil u pasu nůž.

Když jsme v noci tábořili na zřícenině Drákulova hradu, blížila se k nám po schodech světla. Věděl jsem, že nás nahoru odnavigoval jeden přátelský Rom, a hned se ve mně probudil strach. Určitě si přizval kamarády a jde nás okrást. „Máš po ruce pepřák?“ zeptal jsem se kamarádky, která se upřímně podivila, proč se na to ptám.

„Kruci, jak je to ještě vysoko?“ zaznělo ze schodů a já si uvědomil, že se bojím zbytečně. Blížila se k nám jenom skupinka českých výletníků.

Na stopu byste měli mít strach spíš z něčeho jiného. „Už osmačtyřicet hodin jsem nespal,“ prozradil mi řidič, který mě nabral na Slovensku a řítil se po dálnici rychlostí dvě stě za hodinu. Takové věci se stávají – předem nikdy neodhadnete, jaký druh řidiče vás nabírá.

Stopování je určitý cestovatelský styl a jedinečný druh zážitku

Proč stopovat a proč ne

Stopování je jedinečný druh zážitku. Posune vaši komfortní zónu, vaše komunikační schopnosti a dobrodružného ducha. Taky se dozvíte hodně o tom, jak reagujete v náročných situacích. Během stopu se totiž často dostanete do zdánlivé pasti. Chytla mě bouře uprostřed rumunských hor, uvízl jsem v zimě na německé dálnici spolu s nemocnou kamarádkou, ztratil jsem se v nebezpečných okrajích Paříže. O to větší návaly štěstí pak zažíváte, když vás nabere sympatický řidič, doveze vás až do cíle a ještě vám nabídne jídlo.

Na stopu vám nálada lítá nahoru dolů. Nejdůležitější je nespěchat a užívat si. Během stopu se dozvíte hodně o lidech, s nimiž cestujete, o jejich kultuře, objevíte nečekaně nádherná místa. Musíte ale zapomenout na čas. Pokud se máte někde sejít s kamarády, letí vám letadlo nebo máte objednaný hotel, jenom vás stresuje snaha dostat se na místo co nejdříve a nemůžete si kvůli tomu užít cestu samotnou.

Stopování je dobrodružství. Jako každé dobrodružství má svá rizika (i když mnohem menší, než si vaše babička myslí), ale nabízí jedinečný zážitek na oplátku.