Psychoterapeutka Luana Marquesová popisuje úzkost jako nevítaného hosta v domě – její přetrvávající přítomnost způsobuje napětí, zahlcuje myšlenky nekonečnými „co kdyby“ a projevuje se různými fyzickými pocity. Někomu se při pomyšlení na veřejné vystoupení rozbuší srdce, jiný se zase celé noci převaluje a pronásledují ho obavy z romantických vztahů a dalšímu se zvedá žaludek jen při pouhém pomyšlení na jakoukoliv konfrontaci.

Úzkost však není jediným loutkařem, který tahá za nitky v životě mnoha z nás. Je tu ještě jeden, jemnější a zákeřnější, a ten se nazývá psychologické vyhýbání. To nastává, když se vyhýbáte určitým situacím a rozhodnutím, které ve vás vyvolávají negativní pocity, ale v dlouhodobějším hledisku vedou ke zvýšení úzkosti a dalším problémům. Píše o tom článek ve Washington Post. 

Vyhýbáme se nepohodlí

Když se něčemu vyhneme, rychle tím vyřešíme nepříjemné emoce. Tato strategie nám nabízí krátkodobou emocionální úlevu, ale ta je pomíjivá a často za ni platíme vysokou cenu. Je to podobné, jako když pštros strká hlavu do písku a dává přednost nevědomosti před konfrontací, zatímco v pozadí zuří bouře, která ho stejně dožene.

Například klientka doktorky Marquesové, která trpěla sociální úzkostí z veřejného vystupování, radši odešla na hůř placenou pozici, aby se veřejnému vystupování vyhnula. Obětovala svůj kariérní postup a vyměnila 25 procent svého potenciálního příjmu za pohodlí a bezpečí. Dalšímu klientovi, který nedokázal čelit úzkostem ze své romantické budoucnosti, se zhoršilo spaní natolik, že začal být nedochvilný a jeho produktivita v práci se rapidně snížila. A třetí pacient, jenž se vyhýbal konfrontacím, přehlížel problémy s výkonností svého týmu v práci, čímž ohrozil úspěch svého projektu.

Zůstat v nepříjemné situaci a neřešit ji, to je další taktika psychologického vyhýbání.  Mnoho z nás lpí na práci nebo vztahu, i když ví, že už pro nás dávno není dobrý. Známé věci se zdají jako pohodlné, protože jsou bezpečné, ale když vám v nich není příjemně, zůstáváte vlastně v diskomfortu, který nás pomalu ničí.

Skutečným padouchem v těchto případech není úzkost, ale stranění se situacím, které dané úzkosti potenciálně způsobují. Klienti využívali strategií, které jim zdánlivě pomáhaly, ale toto chování naopak jejich úzkost často zhoršovalo. 

Tři taktiky psychologického vyhýbání

Když pochopíte, jak psychologické vyhýbání funguje, máte svůj první krok ke změně za sebou. Zde jsou taktiky, které úzkostliví lidé často využívají, aby se svým problémům rychle vyhnuli:

Zbrklé reakce

Jedná se o strategii, kdy se v určité situaci snažíte rychle odstranit zdroj nepohodlí. Jsou to chvíle, kdy ukvapeně odpovíme na e-mail, který nás rozhodil, nebo když zvýšíme hlas, aniž bychom zvážili důsledky. Do situace se zapojujeme jen proto, že chceme, aby nepříjemné pocity co nejrychleji zmizely, ne abychom vyřešili problém. Naše reakce však často přilévá olej do ohně a vede k ještě větším obtížím.

Ústup a útěk

Tato strategie znamená, že odcházíme ze situací, které v nás úzkosti způsobují. Například klientka, která měla strach z veřejného vystupování, nastoupila do jiného zaměstnání, aby se mluvení před lidmi vyhnula. Jiní mohou sáhnout po skleničce alkoholu, aby otupěli, nebo projíždět kanály sociálních médií místo toho, aby čelili obtížnému rozhovoru.

Mluvte k sobě jako ke svému nejlepšímu příteli. Najednou místo urážek a ponižování přijde podpora a láska.

Smrádek, ale teplíčko

Zůstat v nepříjemné situaci a neřešit ji, to je další taktika psychologického vyhýbání.  Mnoho z nás lpí na práci nebo vztahu, i když ví, že už pro nás dávno není dobrý. Známé věci se zdají jako pohodlné, protože jsou bezpečné, ale když vám v nich není příjemně, zůstáváte vlastně v diskomfortu, který vás pomalu ničí.

Jak to překonat?

Stranění se nepříjemných věcí je mocný nepřítel, ale existují tři vědecky podložené dovednosti, jak s ním bojovat:

Proměna náhledu

V úzkostných chvílích máme často černobílé a zkreslené vidění světa i sama sebe. Klient, co měl strach z romantického vztahu, si třeba neustále opakoval, že nikdy nebude pro svou partnerku dost dobrý, a to byl jediný aspekt, na který se zaměřoval.

Proměna náhledu na situaci znamená, že si sundáte ty tmavé, monochromatické brýle a zkoušíte vidět svět zase barevně. Zpochybněte své negativní myšlenky a zeptejte se sami sebe: „Řekl bych tohle svému nejlepšímu kamarádovi?“ Většina z vás jistě odpoví, že ne. Takže k sobě mluvte jako ke svému nejlepšímu příteli. Najednou místo urážek a ponižování přijde podpora a láska. Klienta při tomto přístupu začaly napadat fráze jako „Máš do vztahu co přinést,“ nebo „V minulosti jsi měl úspěšné vztahy, takže to určitě může vyjít.“ 

Přiblížení se k problému

Tato strategie neznamená, že se do stresové situace vrhnete po hlavě, ale že budete dělat menší, pro vás zvládnutelné kroky, které vás přiblíží k vyřešení vašeho problému.

Pro klientku se strachem z mluvení na veřejnosti to například bylo předčítání knihy dětem ve třídě jejího syna. I takto malý čin, kdy se postavila svému strachu, přeladil její mozek na to, aby se s úzkostí lépe vyrovnal, nikoli aby se jí vyhýbal. A stejně tak to platí pro vás. Navíc, čím častěji tyto malé krůčky budete dělat, tím dříve si váš mozek zvykne na to, že se nejedná o nebezpečnou činnost, a začnete ji brát jako normální součást života.

Nezapomeňte, že nejde o to nemít strach. Stačí nenechat ho, aby vám příliš zasahoval do života. 

Sladění se

Žijte svůj život v souladu se svými hodnotami. Zaměřte se na to, co je pro vás nejdůležitější, a snažte se toho dosáhnout svými každodenní činy. Řiďte svůj život podle toho, co chcete, ne podle toho, čeho se bojíte.

Mně osobně pomáhá v úzkostných situacích, při kterých bych nejraději utekla na druhou stranu zeměkoule, položit si otázku: „Umřu, když to udělám?“ A když je dopověď ne, jdu do toho. Ne vždycky samozřejmě, zas tak nebojácná nejsem, ale ve spoustě případů mi tato formulka dodá odvahu.

Jindy si snažím uvědomit, že dané nepříjemné pocity jsou jen domněnky o tom, jak věci dopadnou, a s realitou nemusí mít vůbec nic společného. Připomeňte si, že vaše myšlenky nejsou realita a že se jich můžete zbavit, když podniknete nějakou akci, která vás posune k vyřešení nebo jen ukončení situace.

Tendence k psychologickému vyhýbání může být silná, ale pokud pochopíme její zákonitosti a použijeme správné strategie, můžeme se s touto výzvou vyrovnat a vyjít z ní silnější. Nezapomeňte, že nejde o to nemít strach. Stačí nenechat ho, aby vám příliš zasahoval do života. 

 

foto: Shutterstock, zdroj: Washington Post