Studie, zveřejněná na americkém odborném portále JAMA Network Open, jasně odpovídá na otázku, jaký význam cvičení ve vyšším věku má. Zúčastnilo se jí celkem úctyhodných 315 059 osob z šesti amerických států. Z nich byly vytvořeny tři základní experimentální skupiny – skupina celoživotně aktivních osob, skupina osob neaktivních v mladším věku, jež však se cvičením později začaly, a konečně skupina osob aktivních pouze před dosažením dospělosti.
Nebude zřejmě žádným překvapením, že celoživotně aktivním lidem se i ve vyšším věku dařilo fyzicky velmi dobře. V porovnání s kontrolní skupinou jedinců, kteří fyzicky nikdy aktivní nebyli, měli lidé, kteří cvičili dvě až osm hodin týdně, až o 35 % snížené riziko úmrtí na náhlou chorobu. Cvičení hodinu týdně také přineslo své ovoce, nicméně riziko úmrtí kleslo v porovnání s neaktivní kontrolní skupinou pouze o 16 %.
Míra snížení rizika úmrtí u osob, které s pravidelným cvičením začaly až v pozdějším věku, byla identická se snížením míry rizika u celoživotně aktivních osob.
Překvapivým výsledkem ale byla míra snížení rizika úmrtí u osob, které s pravidelným cvičením začaly až po třicátém, čtyřicátém, nebo dokonce až padesátém roce života. Bylo úplně stejné jako u osob, které byly fyzicky aktivní celý život, a to bez ohledu na obecně negativní faktory, jako je kouření, konzumace alkoholu či stravovací návyky u těch, kteří začali se cvičením až v pozdějším věku. Naopak lidé, kteří byli v mládí velmi aktivní, ale postupně přešli k sedavému způsobu života, přišli téměř o všechny výhody, které pravidelným cvičením v mládí získali. Jejich riziko úmrtí bylo v porovnání s kontrolní skupinou sníženo pouze o 8 až 14 %.
Klidně pozdě, ale začněte
Závěry obdobných studií jsou samozřejmě bez ohledu na použité metody vždy pouze obecné. Pokud bychom chtěli konkrétně prokázat, že cvičení nebo fyzická aktivita snižuje riziko úmrtí, museli bychom provést studii, která bude zkoumat tisíce osob s přesně stanoveným týdenním rozvrhem cvičení od 15 let až do smrti, a pak výsledky porovnat. Taková studie ale pravděpodobně nikdy provedena nebude. K podobnému závěru vědci dochází prováděním studií, která je popsána výše, a zjišťováním, zda jsou jejich závěry konzistentní.
Studií, které se zabývaly cvičením ve vyšším věku, již bylo každopádně provedeno několik, a všechny dospěly ke stejným závěrům. Například švédská studie z roku 2009 zkoumala riziko úmrtí u mužů, kteří se cvičením začali po padesátém roce života, a rovněž dospěla k závěru, že jejich riziko úmrtí na náhlou chorobu je srovnatelné s rizikem úmrtí u osob, které cvičily pravidelně od mládí. Dánská studie z roku 2003 dospěla ke stejným závěrům u mužů i žen. A další studie z roku 2017 potvrzuje, že fyzická aktivita s počátkem v pozdějším věku stále snižuje riziko úmrtí v důsledku srdečního selhání o 25 %.
Ačkoliv bude vždy velmi obtížné určit, kolik přesně toho pro své zdraví uděláte, pokud se zvednete z gauče, je zřejmé, že bez ohledu na váš věk nebo BMI si rozhodně neublížíte, právě naopak. Jakákoliv aktivita je lepší než žádná.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Popular Science