Redakce BBC na svých stánkách popisuje příběhy lidí, které mají jedno společné. Jedná se o dvacátníky až třicátníky, kteří se krátce po studiích nebo zkrátka po osamostatnění vrátili do rodinného hnízda, aby je sdíleli se svými rodiči, případně prarodiči. Výměnou za to, že nemusejí platit nájem, pomáhají mladí starším s vedením domácnosti, s praktickými věcmi, na něž již třeba nestačí, s vyřizováním schůzek, s vařením, domácími pracemi a podobně.
Bumerangových dětí přibývá
Šíře fenoménu „bumerangových dětí“, jak se říká dospělákům, kteří se poté, co se odstěhovali, vracejí k rodičům nebo prarodičům, se podle statistiků stále zvětšuje. Podle analýzy výzkumníků agentury Pew Research Center z července 2020 žilo tou dobou v USA s jedním nebo oběma rodiči až 52 % mladých dospělých mezi 20 a 30 lety.
Trendem je zůstávat u rodičů, protože všechno je moc drahé.
To je nejvyšší číslo, které v USA zaznamenali od konce Velké hospodářské krize v roce 1940. Výzkumníci z Longborough University ve spojeném království zase zjistili, že mezi lety 2008 a 2017 podíl svobodných bezdětných dvaceti- až čtyřiatřicetiletých lidí, kteří žijí s rodiči, stoupl o plných 55 %.
Pandemie, ale i náklady na živobytí
Joanne Hipplewithová, rodinná terapeutka z Londýna, BBC objasnila, že pandemie byla jen jedním z důvodů, proč se mladí dospělí vrací domů. Na vině jsou podle ní především vysoké životní náklady ve velkých městech, stejně jako vysokoškolské školné v USA a Velké Británii.
„Trendem je zůstávat u rodičů, protože všechno je moc drahé,“ říká Hipplewithová s tím, že s rodinou souvisí i finanční zázemí a jistota. Ačkoliv fenomén narůstá především v posledních deseti letech, pandemie jej významně rozšířila, zejména kvůli zavřeným vysokým školám nebo nedostatku pracovních míst či možnostem pracovat na home office, což je doma u rodičů téměř bez nákladů.
Pro některé je bumerangová fáze dočasná, pro jiné může být záležitostí několika let. Mladí lidé musí totiž naspořit dostatek financí na splacení dluhů, záloh na bydlení, zkrátka na život s plnou zodpovědností související s vedením domácnosti. „A to může trvat rok, dva nebo třeba pět let,“ řekla BBC Jenna S. Abetzová, docentka komunikace na College of Charleston v USA.
Nová norma?
Mladí dospělí mezi 20 a 30 lety mohou okolnostmi nucený návrat k rodičům vnímat jako ztrátu nezávislosti, což může působit depresivně a vyvolávat úzkosti. Dochází také k oddalování dalších aspektů dospěláckého života, jako je svatba, manželství a plození vlastních dětí. Mladí dospělí jsou tak podle Abetzové pozadu hned v několika ohledech, což je může stresovat. Na druhou stranu je výhodou, že finanční zázemí poskytované rodinou umožňuje mladým vybírat práci nejen podle toho, kolik v ní dostanou peněz, ale přihlížet i k tomu, jak je bude bavit. Abetzová také tvrdí, že jde o neočekávanou příležitost, jak prohloubit a upevnit rodinné vztahy.
Obě odbornice se navíc domnívají, že se nejedná jen o trend způsobený pandemií, ale že se z něj časem stane nová norma. To zmírní tlak kladený na bumerangové děti, ty si nebudou připadat divně nebo trapně a budou celkově spokojenější.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: BBC