Pravděpodobně se tedy začnete zabývat tím, jaké jsou fáze vývoje řeči, a začnete hledat odpovědi na otázky. V jakém věku by dítě mělo začít mluvit? Jaký je rozdíl mezi opožděným vývojem řeči a vývojovou dysfázií? Kdy je tedy třeba zbystřit a začít problém řešit?
Odborníci se shodují na tom, že logopedické ordinace jsou v dnešní době mnohem více zaplněné, než tomu bylo dříve. Že dítě je ve třech letech vybaveno jen velmi malou slovní zásobou, je dnes stále častější, zejména pokud jde o chlapce.
Nemusí se hned jednat o dysfázii
Pokud dítě nemluví ještě ve věku dvou a půl roku, neboli je jeho slovní vybavenost velmi omezená, jedná se o opoždění vývoje řeči. Rozdíl by se měl srovnat s nástupem do školky, pokud však ani tam dítě mluvit nezačne a svým vrstevníkům nerozumí, můžeme již mít podezření na vývojovou dysfázii – komplexní vrozenou poruchu osvojení řečových, jazykových a komunikačních dovedností.
Podle logopedky a speciální pedagožky Heleny Vackové není na škodu již ve dvou a půl letech navštívit logopeda. „V této fázi nebude odborník pracovat přímo s dítětem, ale s rodiči. Učí je, aby zapojili rytmizaci a zkrátili mluvní tok na minimum, dle potřeby na větu jednoslovnou či dvouslovnou. Nebo aby používali zprostředkovanou samomluvu. To znamená, že do detailu popisují to, co právě dělá rodič i dítě v první osobě,“ vysvětluje Vacková.
Za zlomový se ve vývoji řeči považuje 4. rok věku, kdy by dítě mělo být schopno vyprávět, konverzovat nebo odpovídat na otázky.
O opožděném vývoji řeči hovoříme u dětí do tří let. Kolem čtvrtého až pátého roku se může diagnóza měnit. „Až se dítěti řeč nějakým způsobem rozvine, teprve pak lze načíst aspekty, které vykazuje řečová vada dysfázie,“ podotýká specialistka.
Na potvrzení dysfázie, zapříčiněné poruchou zpracování řečového signálu, je potřeba provést psychologické vyšetření, při kterém se posuzuje verbální a neverbální složka. O vývojové dysfázii se mluví až ve chvíli, kdy je neverbální složka v pořádku a vázne jen složka verbální. Za zlomový se ve vývoji řeči považuje 4. rok věku, kdy by dítě mělo být schopno vyprávět, konverzovat nebo odpovídat na otázky. Nutno také podotknout, že toto se týká dětí, které nemají žádný mentální handicap.
Klíčová je okamžitá a cílená pomoc, a to celého týmu odborníků: lékaře, speciálního pedagoga, logopeda, neurologa, foniatra či psychologa. Je třeba odlišit, zda dítě nemá „jen“ problémy se sluchem či ztrátu řečových projevů podle situace. Například, když děti odmítají komunikovat v cizím prostředí. Děti, trpící vývojovou dysfázií, mají totiž problém vždy a všude. Často se jedná o dědičnou záležitost, jíž trpí převážně chlapci. Rozlišujeme tři druhy dysfázie:
- dysfázie motorická: dítě spoléhá na neverbální komunikaci. Jeho řeč je velmi těžkopádná, má malý mluvní apetit
- dysfázie senzorická: dítě nemusí mít chudý slovník, ale nechápe obsah slov, má sice přiměřený mluvní apetit, chce mluvit, ale jeho řeč je nesrozumitelná
- dysfázie smíšená: jde o nejčastější formu, při které má dítě poruchu porozumění řeči v kombinaci s obtížemi v řečovém vyjadřování
Čím dříve do školky, tím lépe
U dětí s opožděným vývojem řeči se obecně doporučuje nástup do mateřské školy, ideálně hned po dosažení 3 let. Budou se mu věnovat odborně vyškolení pedagogové, kteří tuto věkovou kategorii velice dobře znají, umí s ní pracovat a umí ji přiměřeným způsobem vychovávat a vzdělávat s ohledem na věk a schopnosti.
Nemluvících dětí je v dnešní době násobně více, než tomu bývalo dříve. Příčina může být ve zrychlené době plné internetu, mobilů a televize.
Zkušený učitel ví, kdy má dítě kupříkladu znát základní barvy, geometrické tvary, kdy má co a jak nakreslit, jaký je přirozený vývoj motoriky apod.
Někdy je však potřeba zvážit speciální školku. Pokud dítě nemluví či mluví „jinak“ než ostatní vrstevníci, nemusí se cítit dobře a školka tedy pro něj může být prostředí nepříjemné. Jedna z maminek popsala, že jejich syn zažívá ve školce i těžké chvíle. Děti mu totiž nerozumí, a tak se straní kolektivu. Navíc jsou děti upřímné, neberou si servítky. Je smutný, že mu nerozumí.
Jak podpořit komunikaci
Hlavně na něj netlačit. Důležité je uvolněné, šťastné dítě, přestože nemluví. Dítě v rodiči potřebuje především vzor, lásku a péči. Ti by se měli obrnit trpělivostí, protože budou muset opakovat, a to hodně opakovat. Zapojovat rytmizaci a zprostředkovanou samomluvu. Navazovat s dítětem oční kontakt.
Dětští lékaři se shodují, že nemluvících dětí je v dnešní době násobně více, než tomu bývalo dříve. Čím konkrétně to může být, nevědí. Příčina může být ve zrychlené době plné internetu, mobilů a televize.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek