Jak je možné, že námi lomcují různé pocity mnohem déle? Byl snad výzkum chybný? Odpověď je snadná. Pokud do příslušné emoce zapojíme své tělo, mysl a řeč, dojde k posílení daného pocitu a emoce s námi cloumá o to déle. Z desítek vteřin se tak stávají desítky minut, hodin i dní... Přitom stačí málo. Jediné, co potřebujeme, aby nad námi emoce nepřevzaly svoji vládu, je zůstat uvolněnými. S emocí se neztotožnit, nevyživit ji energií své řeči, lidově řečeno, „nezačít se v tom šťourat“.
Na emocích není nic špatného, neodmyslitelně patří k životu stejně jako myšlenky a pocity. Prostě přicházejí a odcházejí. Potíže nastávají, když se rozhodneme přijmout je za své, když je popíráme nebo s nimi bojujeme. Stejně nebezpečné je, když z jejich vzniku obviňujeme druhé.
Inspirace u dětí
Inspirací nám mohou být malé děti. Ty se ještě nestydí vyjadřovat své pocity. Emoci naplno prožijí a dále ji v sobě na rozdíl od nás dospělých neživí. Vše prožívají v přítomnosti a pouze jednou. Dospělost nás učí hromadění věcí, stejně jako nezpracovaných pocitů, myšlenek a emocí.
První pomocí při nabíhající emoci je ztišit se, zklidnit dech, uvolnit dlaně i celé tělo. Několik vědomých nádechů a výdechů dělá také skutečné zázraky. Pomoci odfiltrovat nakupené napětí coby důsledek stresu a emocí nám může i procházka či běh v přírodě. Neocenitelnými pomocníky jsou relaxace a meditace, stejně jako umění. Osobně se nejraději uchyluji k tanci nebo zpěvu.
Líbí se vám představa, že by vaše emoce netrvaly déle než 90 vteřin? Určitě je to možné. Stačí neposilovat je ohnivými slovy a udržovat své tělo v uvolněném režimu.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Jill Bolte Taylorová, My Stroke of Insight