Společnost je čím dál lhostejnější. V roce 2010 prokazovali podle podle pravidelného výzkumu studenti Michiganské univerzity o 40 % méně empatie než v letech 1980 a 1990. Jde tento trend zvrátit? Ano, stačí jen chtít.
Reklama
Abychom se dopátrali odpovědi na otázku, zda se lze naučit „vcítit do druhých“, je třeba pochopit, že existují tři druhy empatie. Pokud silně prožíváte filmy (ať už horory, romantické slaďáky nebo thrillery), nejspíš máte velmi vyvinutou i emoční empatii, což je schopnost vcítit se do emocí druhých a prožívat je jako vlastní.
Rozhodně nechcete doktora, který se rozpláče kvůli své ex-přítelkyni v okamžiku, kdy operuje vaše srdce.
Kognitivní empatie je zase umění rychle porozumět pocitům druhých. Z lidí s vysokou kognitivní empatií jsou skvělí psychologové. Třetí je schopnost regulovat svoje emoce – kontrolovat je podle potřeby. Taková dovednost je nezbytná například pro chirurgy. Rozhodně totiž nechcete doktora, který se rozpláče kvůli své ex-přítelkyni v okamžiku, kdy operuje vaše srdce.
Jak se empatii naučit
Profesor John Malouff z University of New England analyzoval 18 různých studií, které se zabývaly tréninky empatie. Výsledek? Procvičování má velice pozitivní dopad. Nikdo ale neprokázal, jestli je ten dopad dlouhodobý, nebo pouze krátkodobý, jestli můžeme empatii naučit i devianty (např. násilníky) ani jestli jsou tréninky vhodné pro každého. Mezi nejčastější návštěvníky podobných kurzů, jejichž výsledky Malouff zkoumal, totiž patří univerzitní studenti a zdravotní specialisté.
O co více dokážete utišit mumlání svého mozku, o to více emocionální moudrosti uslyšíte.
Psycholožka a koučka Marcia Reynoldsová je nicméně toho názoru, že empatii si můžeme zvýšit i my sami. Tu emoční se nejlépe naučíme, když se začneme pořádně soustředit na sebe. „O co více dokážete utišit mumlání svého mozku, o to více emocionální moudrosti uslyšíte. Meditace je dobrá praxe. Můžete se také naladit na pocity druhých tak, že zastavíte svoji aktivitu a soustředíte se na dýchání.“
Doporučuje se i čtení a sledování filmů. „Literární fikce jednoznačně posiluje schopnost simulovat nuance zkušeností druhých,“ napsali psychologové David Kidd a Emanuele Castano, kteří v roce 2013 provedli pět experimentů sledujících vazbu mezi empatií a literaturou.
Od kolébky do hrobu
Kognitivní empatii zase můžeme posílit tím, že začneme hledat známky toho, jak ostatní lidé prožívají emoce. Což může zahrnovat výraz obličeje, postoj, povzdechy, tón hlasu, obsah jejich řeči, to všechno v kontextu jejich aktuální situace. Tato praxe také pomáhá soustředit se na naše vlastní pocity. Když si jste lépe vědomi toho, co cítíte, snáze poznáte stejné emoce u druhých. Na druhou stranu emoční empatie je podvědomá záležitost a nedává vždy smysl snažit se jí rozumět.
„Empatie je schopnost porozumět emocím druhých lidí a sdílet je s nimi. Jedná se o konstrukt s více komponenty, z nichž každý je napojen na vlastní část mozku,“ napsal doktor Pascal Molenberghs z Monashovy univerzity. Empatie je podle něj důležitá společenská schopnost: umožňuje nám chápat, jak se ostatní cítí, a reagovat na různé situace odpovídajícím způsobem.
Známky empatie začínáme projevovat kolem druhého roku života – například nechceme, aby naši blízcí byli smutní.
„Mozek je přirozeně empatický. Má ‚zrcadlové neurony‘, jež se napojují na lidi, které pozorujete, jako Wi-Fi. Tento obranný mechanismus nám umožňuje naladit se na jejich pocity, pohyby a záměry,“ vysvětlila psycholožka a koučka Marcia Reynoldsová.
Empatii se začínáme učit už jako novorozeňata – když nás matky kolíbou a konejší. Ačkoliv cítíme emoce druhých, ještě neznáme soucit – emoce nerozpoznáme ani je na sebe nevztahujeme, pouze na ně reagujeme. Jak stárneme, začínáme u druhých rozeznávat emoce a snažíme se je i vyvolávat. Kolem druhého roku začínáme projevovat známky empatie – například nechceme, aby naši blízcí byli smutní. Mezi třetím a čtvrtým rokem života začneme vnímat city druhých, kolem pátého a šestého jsme schopni projevovat soucit.
foto: Shutterstock, zdroj: The Conversation