Jedinečnou atmosféru originálních večerů Léčivého divadla na pražské Lávce pomáhá Gabriele Filippi standardně dotvořit vokální improvizátor a miláček publika Patrik Kee. V prvním lednovém týdnu tomu nebylo jinak, snad netradičně zaznělo v úvodu jen několik módních trendů, včetně ponožek a jejich případného vlivu na štěstí. Každopádně, pokud stále platí, že humor léčí a prodlužuje život, odešli tentokrát diváci jistě s několika lety k dobru.
Veselo bylo od začátku do konce. Přispěl k tomu i host večera, bodrý chlapík z Moravy, přímočarý a vtipný autor životního stylu sebeléčení, relaxace a rozvoje Jožka Červienka z Olomouce. Popravdě, bylo to tentokrát „tak trochu jinak“ v mnoha ohledech. Radno nakonec smeknout před Gabrielinou odvahou a odhodláním vytrvat. Víc zřejmě pochopíte po zhlédnutí videa, které vám nabízíme.
Hlava v oblacích, nohy na zemi
Jaroslav Červienka naslouchá nekriticky, snaží se neposuzovat. Miluje pragmatické věci i témata ezoterní. Nicméně zdůrazňuje: „Důležité je, aby si nadpřirozeno sedlo na zem nebo na prdel – to je jedno. Když je to nahoře, je to fajn, ale je to na nic. Tady dole, v reálném prostředí, se to dá použít.“
A hned přechází k podstatě sebeléčení a pohody, sám je přitom evidentně ve společnosti Gabriely a diváků ve velké pohodě. Směje se tendencím většiny z nás organizovat vnější svět, což záhy plynule přechází do různých stupňů manipulace s okolím k obrazu našemu. Úspěch se dostaví jen v podobě chvilkového štěstí a uspokojení.
Uklízet, uklízet, uklízet
Ovšem opak je správnou volbou, dozvídáme se od Jožky. Pro trvalý pocit uspokojení je zásadní uspořádat věci ve své hlavě, vytvářet si vlastní styl i energetiku. „Nekecejte zkrátka do života sobě ani ostatním. Ukliďte především sami sebe z cesty svého sebeléčení. Vykašlete se na souhlasy i nesouhlasy s ostatními. Mozek je zpracovává stejně po svém – obojí hází do koše. Nemá žádný podnět k přemýšlení, žádnou výzvu. Uklízejte stále jen ve své hlavě. Balancujte, nejlépe od rána do večera,“ doporučuje dávkování tohoto sebeléčebného postupu Jožka.
A konečně vysvětluje zkrocení dvou koní, kde je „jeden hot a druhý čehý“. „Máme v sobě dva hlavní energetické toky – studený a teplý. Je nutné mezi nimi nastolit balanc, soulad jako mezi těmi koňmi. Je to jako v koupelně se studenou a horkou vodou. Musíte ji nastavit tak, abyste se ani neopařili, ani neochladili.“
Jedu na sebe
Vlastním vyladěním léčíte v přirozeném prostředí jeho důsledky i své okolí, aniž by to tušilo či chtělo. „Prostě si jen sedněte do rohu a šiřte ty ‚pitomé‘ pozitivní vlny,“ zjednodušuje i pro ty zatím hodně nevědomé. Je prospěšné si připomenout, že je opravdu jen na nás, zda se každé ráno rozhodneme hrát roli chudinky, a být v tom hodně dobří a mít tak o pečující komando postaráno.
Nebo se naučíme vnímat každý den jako nový svět, plný příležitostí a svobody. I za cenu toho, že úspěšní a pohodoví lidé moc snahy o pomoc nepřitahují. Naučme se měnit své postoje, neživit tolik sílu vůle, kterou vnímá Jožka jako násilnický fakt, jenž nemá s přirozenou svobodou mysli moc co do činění.
Není tak těžké pochopit Jožkův přístup, který je často mnohými z nás zaměňován za sobectví. Pokud se budeme orientovat na práci sami se sebou, budeme druhým méně na obtíž a více k užitku, dal by se jinými slovy shrnout Jožkou prezentovaný princip, který by, znásobený lidmi na planetě, vedl jistě k jejímu velkému uzdravení.
Aby děti nedopadly stejně blbě jako my
Zákonitě Gabrielu napadla otázka, jak princip sebeléčení vznikl. Podle Jožky to bylo z potřeby ochrany vlastního psychického zdraví. Do těchto jednoduchých, ale srozumitelných návodů se zrcadlí mimo jiné jeho vlastní zkušenosti. Kouzlo tkví ve schopnosti naučit se vybalancovat do pohody. „A ona pak chodí všude s vámi. Ale musíte ji venčit, brát ji z míst, kde ji máte i tam, kde už ji nemíváte.“
„Ne všechny postoje jsou vstřícně přijímány,“ přiznává Jožka Červienka, když dojde na otázky (ne)výchovy dětí dle jeho pojetí. „Masírujeme děcka od rána do večera, dokud nevypadají stejně blbě jako my,“ odlehčuje svým stylem chybu většiny rodičů.
Podle něj je jen iluze dospělých, že můžeme základy charakterů svých dětí zlomit. Jak na to správně? A co jeho reakce na odcházení z tohoto světa, o nadhledu v přeneseném i pravém slova smyslu a další témata, otevřená diváky v jejich otázkách? I to se dovíte na videu.
Ať se s názory Jožky Červienky ztotožníte zcela, více či méně, jistě nadějně znějí jeho závěrečná slova: „Děcka, vesmír a lidé jsou nezničitelní.“
foto: Tomáš GNOSIS Snop , zdroj: Léčivé divadlo