Žádné mluvení, žádné knihy, tablety ani mobily, žádná hudba a jediný úkol: naučit se „nemyslet“ a žít v přítomném okamžiku. To byla pravidla, jež jsme museli dodržovat na týdenním meditačním pobytu v Thajsku.
Na ostrově Koh Samui se nás sešlo asi 40 mladých lidí z Evropy i Ameriky, abychom si v meditačním centru během týdne vyzkoušeli, jaký je život v naprostém tichu. A přestože se říká, že ticho na náš mozek působí blahodárně, představy o klidu a míru se hned první den rozplynuly. Jak může člověk relaxovat, když nezaměstnaný mozek má tendenci neustále přemítat a malovat scénáře budoucnosti, nejčastěji ty negativní?
Raději elektrický šok než ticho
I vědci už potvrzují, že bytí jen se svými myšlenkami může být pro leckoho nesnesitelné. Psychologové z Virginské univerzity testovali muže i ženy různých věkových skupin a zjistili, že většina měla problémy zvládnout i několik minut o samotě. Nelibost zúčastněných šla tak daleko, že 67 % mužů a 25 % žen dalo přednost slabému elektrickému šoku před sezením v naprostém tichu.
Reklama
Proč nedokážeme „vypnout“ a žít jen v přítomnosti? Mozek se vyvíjel v době, kdy bylo jeho hlavním účelem odhalovat nebezpečí. Právě schopnost předpokládat negativní události stovkám generací našich jeskynních předků zachránila život. A přestože v současnosti zmizela potřeba utíkat před predátory, evoluční otisk přetrvává.
Po sedmi dnech meditací se výsledky konečně dostavily. Měli jsme v hlavách takříkajíc „prázdno“ a zářili jsme štěstím.
Toto dědictví, nazývané „negativní bias“, nám i dnes může prospět v situaci bezprostředního ohrožení, většinou však jen omílá možné i nemožné scénáře, jak se nějaké zanedbatelné riziko může rozvinout v katastrofu. Vnitřní duševní teror to jen vyostřuje, takže po pár hodinách v tichu může člověk skončit zcela odtržen od reality.
Buddhisté říkají, že myšlení potřebujeme jen občas, většinou ztěžuje život. Na meditacích nás učili techniku mindfulness (do češtiny občas překládanou jako „všímavost“), což je dlení v přítomnosti a sledování dějů bez jejich posuzování a hodnocení. Dařilo se nám to jen pomalu, po sedmi dnech meditací se však výsledky dostavily. Měli jsme v hlavách takříkajíc „prázdno“ a zářili jsme štěstím.
Po návratu do běžného života se sice hodně věcí vrátilo na původní úroveň, určité rady však dodnes pomáhají. Co podle Thajců funguje nejlépe?
Nechte myšlenky plout jako mraky
Kdykoli přijde chuť se sebeobviňovat, zaměřte se na své smysly. Co právě vidíte? Co slyšíte? Soustřeďte se na své okolí a vnímejte ho. Jestliže se nic zajímavého neděje, soustřeďte se pouze na svůj dech, vědomě naslouchejte zvukům kolem. Jednoduše buďte na daném místě stoprocentně přítomní.
Můžete se také zeptat: „Kolikrát jsem se něčeho obával a nakonec se to nevyplnilo? Jaký problém mám právě teď?“ Většinou zjistíme, že právě v tomto daném okamžiku nás vlastně nic trápit nemusí a ani v minulosti se hrůzostrašné scénáře většinou nenaplnily, jen po určitý čas otravovaly život.
Jestli se vám na danou věc přestat myslet nedaří, nesnažte se ji v sobě potlačovat. Pozorujte své myšlenky, jako by to byly mraky na obloze. Nijak je nehodnoťte ani se s nimi neztotožňujte, jen je nechte přicházet a odcházet s vědomím, že jsou to jen jakési hry vaší mysli, často založené na fantazii.
Jestli před námi stojí problémy, jež je nutné opravdu řešit, pak není dobré před nimi zavírat oči. Je však důležité si uvědomit, že naše mysl je negativně vlastně přednastavená, a proto je třeba hororové scénáře brát s velkou rezervou. Překonat dědictví jeskynních lidí a místo neustálého hledání nebezpečí vidět spíše to dobré, nebo – ještě lépe – prostě jen žít tím, co je právě teď.
foto: Shutterstock