Můj jmenovec Jan Müller je o hlavu vyšší, pětačtyřicet kilo těžší a o rok mladší. Já Pražák, on Brňák. Já amatérský fotbalista, on thaiboxerský šampion z roku 2003. Oba jsme novináři a tátové. Oba nejíme maso, ale on ani mléčné výrobky. Sedíme u stolu, pod který se mu sotva vejdou nohy. Muž, který studoval chemii, mi se zápalem vypráví o aminokyselinovém spektru a o tom, proč nechtěl, abychom ho fotili s modelkou. „Bylo by to sexistický,“ říká mi tohle monstrum s něžnou duší, jež se podílí na webu www.vegan-fighter.com, kde zjistíte, že nejdrsnější kluci a holky z ringu přecházejí houfně na bezmasou stravu, neboť výkony jdou díky ní nahoru.
Kdy jste se stal veganem?
Už jako dítě jsem měl silný vztah ke zvířatům, ale byl jsem zvyklý maso jíst. Postupně mi došlo, kde se bere na našem talíři, a ve čtrnácti jsem řekl, že už ho nebudu jíst. Čistě z etických důvodů.
A co doma?
(směje se) Samozřejmě, tehdy byla jiná doba, nebyly poznatky, a tak z toho rodiče byli rozpačití. Ale věděli, že se mnou nehnou. Pořád jsem sportoval, hrál jsem basketbal i v reprezentaci. A rodiče viděli, že mi sport pořád jde a že to na mě nemá negativní dopady, jak strašili lékaři.
A jak jste přešel na veganství?
Byl jsem dlouho jen vegetarián a ani jsem nevěděl, co se skrývá za produkcí mléka. Ale před nějakými sedmi osmi lety jsem se o to začal víc zajímat. Když už bylo dostupných mnohem víc informací, uvědomil jsem si, kde se bere. Kráva musí mít tele, které se jí sebere. Člověk pije mateřské mléko za tele, které skončí na jatkách. Když to řeknu ze svého dnešního pohledu, tak pít mléko je ještě větší etický problém než jíst maso. Protože se při tom odebírají mláďata matkám. Existují etologické studie o silném vztahu mezi krávou a mládětem. Pro krávu je základní instinkt chránit mládě. Proto je jí tele odebíráno brzy po porodu, jinak by ho zuřivě bránila. Navíc jeho mateřské mléko chtějí pít lidé…
Když kdysi byla u každé rodiny jedna stračena, která dávala mléko, tak byla také stále březí?
Tehdy ale byla spotřeba mléka menší. Do určité míry stačilo to, že se tele přirozeně odstavilo. To by dnes bylo absolutně nerentabilní.
Co třeba biomáslo nebo biomléko? Biochovy jsou kontrolované přísně a krávy se v takových farmách mají docela dobře.
Krávy se mají lépe, ale princip je stejný. Není možné, aby kráva měla mléko, když nemá tele. Možná zůstávají s krávou o něco déle, ale pak stejně oba končí na jatkách. Kráva se přirozeně dožívá dvaceti nebo pětadvaceti let, ale u dojnice může mít tři čtyři laktace, což je pár let, a pak jde na jatka. Protože pak už u ní klesá produkce mléka, ta výtěžnost není taková. Když je člověk vegetarián, jde to v podstatě jednoduše. Ale být veganem je těžší z pohledu obstarávání jídla a vaření.
Jen v Praze už je na padesát veganských hospod. Oblíbený argument je, že kdo nejí maso, nemá bílkoviny…
V bílkovinách není problém, na ty jsou bohaté rostlinné zdroje. Ve sto gramech masa je kolem 20 gramů bílkovin, v luštěninách je to od dvaceti do třiceti, v sóji až skoro padesát gramů.
Masožrout zkonzumuje desetkrát víc sóji než já jako vegan. Protože tím, že je tak bohatá na bílkoviny, je to nejlepší krmení pro hospodářská zvířata.
Kvůli sóji se ale kácí Amazonský prales…
Zrovna sója, která se prodává pro lidi, není geneticky modifikovaná. Alespoň v Evropské unii, v Americe to mají jiné. Navíc pro lidi se sója pěstuje i v Evropě. A naopak člověk jako masožrout zkonzumuje desetkrát víc sóji než já jako vegan. Protože tím, že je tak bohatá na bílkoviny, je to nejlepší krmení pro hospodářská zvířata. Máte pravdu, nejvíc se pěstuje v Jižní Americe, kde jsou obrovské plantáže sóji, ale tou se krmí hlavně hospodářská zvířata v Americe a Evropě. Rostlinná strava je velice bohatá na bílkoviny, největším zdrojem jsou třeba luštěniny a ořechy, kterým se říká vegetariánské maso. Ale výborná je i quinoa, různé druhy semínek, třeba konopné.
Semínka? Těch se ale člověk nenají, ne?
Z konopných semínek se dělají proteinové přípravky, což je dobré pro sportovce. Dlouho jsem něco takového nepil, ale zjednoduší to život, když třeba po tréninku člověk nemá čas jít se najíst. Jak jsem řekl, nemůže se stát, že proteiny průměrně se stravujícímu člověku budou chybět. Je to vlastně jenom propaganda. Na druhé straně, když jich člověk sní moc, má problémy. Mám kolegy bodybuildery, kteří je jedí hodně, třeba tři gramy na kilogram váhy, a ve třiceti mají problémy s ledvinami. Takže jíst tolik bílkovin ani není zdravé.
Lidi, co jedí konvenčně, speciálně českou kuchyni, vydají půlku energie na trávení jídla.
Ale kdo nejí maso a živočišné výrobky, nemá prý dost aminokyselin…
To také není pravda, protože komplexní aminokyselinové spektrum, které člověk potřebuje dostat, se jednoduše získá kombinacemi. Kdyby člověk jedl jen hrách, může mu chybět aminokyselina methionin. Když ho ale doplníme třeba nějakými obilovinami, bude mít kompletní aminokyselinové spektrum. Plus jsou veganské potraviny, které v sobě mají přirozeně optimální poměr aminokyselin. Třeba quinoa, konopné proteiny nebo chlorella a spirulina. Ty se dají přidávat třeba do smoothie a mají v sobě třikrát víc bílkovin s komplexními aminokyselinami než maso.
Kde se ale ty věci dají sehnat?
V posledních letech je doslova boom. Třeba v centru Brna je snad deset veganských restaurací. Je otázka času, kdy se ten trend ze světa dostane sem. Lidi, co jedí konvenčně, speciálně českou kuchyni, vydají půlku energie na trávení jídla.
Je v bojových sportech hodně veganů?
Je jich desetkrát víc než ve fotbale. Zní to jako paradox, ale ti lidé víc přemýšlí o sobě, o světě. Je to jiný sport, ne tak komerční. V bojových sportech je přínos energie vidět strašně rychle. Člověk musí mít silovou vytrvalost. Výhoda veganské stravy je, že má člověk mnohem víc energie.
Pořád hodně sportujete?
Každý den mám trénink nebo i dva. Chodím u toho ještě do práce a trénuju další lidi. Plus trénuju sebe, protože jsem zvyklý na zátěž.
Řekněte nám, co jste snědl třeba včera.
Většinou si ráno před tréninkem dávám smoothie s ovocem kvůli sacharidům, to je nejrychlejší zdroj energie. Do toho si dám trošku konopného proteinu. Po tréninku něco, v čem by měla být nějaká bílkovina. Včera jsem měl avokádové sushi. Člověk může brát energii i ze zdravých tuků. Vynikající zdroj energie je avokádo, rýže zase má sacharidy, zdroj energie. K tomu bílkoviny, třeba tofu. Pak svačina, což je syrová zelenina nebo ovoce. Oběd je bohatší na bílkoviny, tam už může být nějaká náhražka masa, třeba robi, seitan, tempeh, těch alternativ je hodně. Pak zase nějaká svačina, ideálně ovoce, aby to před tréninkem dodalo energii. Večer už by měl člověk přijímat víc bílkovin a méně sacharidů. Především když chce člověk nabírat svalovou hmotu, tak potřebuje víc bílkovin. Večer to může být zase alternativa masa jako tempeh a ořechy, k tomu třeba quinoa nebo syrová zelenina, ta se může konzumovat pořád.
Hodně mluvíte o cizokrajných potravinách jako quinoa… Kdybychom chtěli být vegani a zároveň jíst lokální stravu, co by to bylo?
Dneska i quinoa se dá vypěstovat tady, jenomže nikoho nenapadlo to dělat. Nedávno jsem byl na farmě, kde si pěstovali vlastní quinou. Musí být ve vyšší nadmořské výšce, ale roste to tady taky. Stejně jako sója. A pak samozřejmě luštěniny, obiloviny a ořechy. Když se tyto tři věci zkombinují, vytvoří kompletní aminokyselinové spektrum.
Mám sportovní výsledky, takže argument typu „bez masa umřeš“, který jsem poslouchal ještě před dvaceti lety, už mi dnes nikdo neřekne.
Kde nakupujete?
Třeba v Bio obchodě jsem zrovna včera koupil veganské klobásky. Protože jsem mlsný. Brno a Praha jsou v tomhle veganský ráj, v obou městech je těch obchodů strašně moc. Bydlím v centru Brna a mám tam i práci. A kolem je třeba dvacet třicet obchodů, když ne veganských, tak vegetariánských, a restaurací. A pořád se otevírají nové.
Přivedl jste nějaké lidi na zelenou stezku?
(směje se) Asi jo. Mám sportovní výsledky, takže argument typu „bez masa umřeš“, který jsem poslouchal ještě před dvaceti lety, už mi dnes nikdo neřekne. A ta zdravotní pozitiva už nepotřebuju dokazovat. Mám kolem sebe spoustu veganů, ale i masožroutů. Vůbec se o tom nebavíme. Nechci to nikomu nutit, to je nesmysl.
Byli i jiní šampioni v thaiboxu vegetariáni?
V bojových sportech je tradice veliká. Mniši v šaolinu, což není sice thaibox, ale mutace kung-fu, nejedí maso spoustu generací. Ale i bojovníci, co v Thajsku jedí maso, ho jedí míň než tady.
Vysvětlete mi, když jste tak citlivý ke zvířatům, proč vás baví mlátit lidi?
Je to jednoduché – je to konsenzuální. My tam jdeme oba dobrovolně, já i soupeř. Baví nás to. Pro mě jsou bojové sporty nejcennější v psychickém přínosu. Včetně proher a toho, že dostanu KO. Člověk se učí překonávat bolest. Říkám tomu archetypální dostávání se sám k sobě. Je to mezní zkušenost, speciálně při ostrém zápase.
Stejnou váhu jako vítězství má i to, když je člověk knockoutovaný. Měl jsem dobu, když jsem třeba dvacet zápasů po sobě vyhrál, a pak přišlo brutální KO. Těžko se s tím srovnává, ale zpětně, když to hodnotím, tak je to velmi cenná zkušenost.
Ale pořád je to agresivita. Mám pocit, že většina lidí v sobě cítí moment viny či potřeby prožívat bolest, aby se mohli „dostat k sobě“. Cestu k sobě ale můžete zažít i bez bolesti…
Víte, ale bojový sport vám pomáhá vyrovnat se s vlastní agresivitou. Hodně přemýšlím o vztahu k vlastní mužnosti a je to pro mě nejlepší způsob, jak tyto věci poznat. Každý v sobě totiž máme stín. Můžeme o sobě stokrát říkat, že jsme nejmírumilovnější pacifisti, ale pak to někde vybublá. Já vím, že určitá agresivita ve mně je, a tohle je způsob, jak se s tím vyrovnat, jak se ji naučit ovládat a přetavit ji v něco pozitivního.
Co nejdůležitějšího jste o sobě zjistil v ringu?
Je to poznání vlastních limitů. Ta nejmeznější situace, kterou může člověk poznat, aniž by se dostal do opravdové války. Já bych třeba nechtěl jezdit automobilové závody kvůli ekologickým důvodům. Strašně mě to posunulo a obohatilo, a to sebepoznání je cennější než tituly. Stejnou váhu jako vítězství má i to, když je člověk knockoutovaný. Měl jsem dobu, když jsem třeba dvacet zápasů po sobě vyhrál, a pak přišlo brutální KO. Těžko se s tím srovnává, ale zpětně, když to hodnotím, tak je to velmi cenná zkušenost.
Nebojíte se trochu, že budete ve stáří ze všech těch ran do hlavy dementní?
Právě proto jsem to nijak nehrotil. I když jsem bojoval profesionálně, nikdy jsem se nevykašlal na práci. Nechtěl jsem dvacet let chodit do ringu, abych na tom byl existenčně závislý. Abych nebyl nucený jit přes mez. Když člověk dostane deset knockoutů po sobě, je jasné, že to dopadne blbě.
Jakou vlastně máte práci?
Byl jsem novinář v Brněnském večerníku. Pak jsem šel do reklamní agentury, což dělám doteď.
Mistři říkají: Nemusíš nic dělat, nech to plynout, a když budeš znát své přednosti, stačí mít záměr. Jak se vám to daří v reálném životě?
Od přírody jsem skromný člověk. Peníze jsou jen prostředek k živobytí. Baví mě něco vytvářet a je jedno, jestli to je v práci, nebo v hudbě. Spíše se realizuju třeba v neziskových projektech. Teď se chystám podpořit jeden projekt, který pomáhá romským delikventům k návratu do normálního života. Líbil se mi výrok jednoho profesionálního fightera: „V mém světě silní nezneužívají své síly a používají ji k ochraně slabších.“
Já jsem nikdy nezažil strach ze soupeře. My se vždycky před zápasem spolu bavíme. Soupeř je někdo, kdo mi nabídne určitý zážitek. Po zápase si padneme kolem krku a poděkujeme si.
Je to vždy v ringu boj s vlastním strachem?
Určitě je to velká část. Já jsem nikdy nezažil strach ze soupeře. My se vždycky před zápasem spolu bavíme. Soupeř je někdo, kdo mi nabídne určitý zážitek. Po zápase si padneme kolem krku a poděkujeme si. Vznikají tam i přátelství.
Jezdíte ještě do Thajska?
Ano, miluju tu zemi. Pro mě bylo cennější než světový titul, když jsem v Thajsku vyhrál králův pohár. Nezápasil jsem s Thajci, jsou ve váhové kategorii maximálně do 70 kilo, jsou maličcí. Já jsem tam měl jiné národnosti. Ale pro ně je zážitek vidět někoho tak velkého bojovat v jejich stylu. Je to národní sport, běží to všude v televizi.
Vy děláte i hudbu, nějaký hardcore, že?
Hraju na kytaru, skládám texty, produkuju. Naše kapela se jmenuje Tisíc let od ráje. Ale pak mám ambientní projekt River, kde je klavír se ženským zpěvem. To je pohodička, ale textově je to svým způsobem drsnější než ten metal, protože to jde k hlubokým věcem. Je to o proniknutí do ženské duše, snažil jsem se vtělit do toho, jak by uvažovala žena. I k tomu mi pomáhá veganství.
Jak vám sport pomáhá v práci?
Sportovec má tah na branku a cílevědomost. Tím, že se člověk naučí na sobě pracovat, v šest hodin ráno vstát a jít běhat osm kilometrů do lesa, tak nemá problém v běžném fungování.
Thaibox musí hodně bolet, všechny ty kopy.
Neměl jste nějaké zranění?
Ale jo. Jednou mi soupeř překopl ruku. Vykryl jsem kop a praskla mi kost na ruce. Ale věděl jsem, že to je vyhraný zápas, tak jsem s tím dál bouchal. Dostal jsem ale spoustu dalších ran a kost se úplně rozdrtila. Po zápase jsem šel hned do špitálu. Teď to mám celé sešroubované.
Nebylo lepší ze zápasu odstoupit?
Bylo to dobré rozhodnutí, cenná zkušenost. I když to může znít masochisticky, vydržet tu bolest byl jeden z mezních momentů, který člověku řekne, že se to dá zvládnout. A nebylo to tak hrozné.
Co na váš životní styl říkají lékaři?
U lékaře jsem byl, jenom když mi zlomili tu ruku, jinak vlastně ani nemám obvoďáka. Díky té zdravé stravě nejsem nemocný a naposledy jsem byl u doktora někdy před pětadvaceti lety.
10 vege rad thaiboxera
Jezte pestře
Doba, kdy byli vegani odkázaní na přílohy, je dávno pryč – vynikajících rostlinných alternativ je spousta.
Využijte novou energii
Veganství do vašeho života přinese nový nával energie – vaše tělo ji přestane spotřebovávat na dlouhé a urputné trávení masa.
Jezte ovoce a zeleninu
Syrové ovoce je skvělý zdroj vitaminů, zelenina minerálů (třeba syrový květák má dvakrát víc vápníku než mléko!), enzymů a vlákniny.
I tuky jsou důležité
Vyvážená veganská strava je méně tučná než klasická, nezapomínejte ale na důležité zdravé tuky. Z veganských potravin je jich hodně v avokádu či olivovém oleji.
Hlídejte si vitamin B12
Vitamin B12 je jediný, který se v rostlinné stravě nevyskytuje. Do mnoha veganských výrobků je dodáván, nicméně i tak je vhodné jej suplementovat. Uměle ho dostávají i zvířata ve velkochovech.
Nakupujte on-line
Existuje mnoho e-shopů s širokou nabídkou: například VitalVibe, Bioobchod či Vegan Fighter.
Mějte rádi zvířata
Zvířata jsou naši kamarádi a můžeme se od nich hodně naučit. Seznamujte se s nimi, přemýšlejte o nich, najděte si k nim vztah.
Vyrazte ven
Pobyt na slunci vám zajistí důležitý vitamin D – tělo si ho syntetizuje samo ze slunečního záření – a zvedne vám i náladu.
Nejste sami
Pokud se na začátku budete cítit osaměle, vězte, že na světě jsou stamiliony veganů a na netu veganské komunity, například www.soucitne.cz.
Veganství je radost
Nikomu své názory nevnucujte, výčitkami nic nezměníte. Každý má svou cestu.
A co místo masa?
Seitan, známý též jako pšeničné maso, je v podstatě rostlinná bílkovina v podobě lepku, není tedy vhodná pro celiaky. Na rozdíl od běžného lepku, který obsahuje pšenice a který je ve spojení se škrobem pro lidský trávicí systém zatěžující, je samostatný seitan lehce stravitelný a velice výživný. Jde o alternativu k jiným rostlinným «masům», například sójovému či tofu, a lze jej snadno vyrobit doma z mouky a vody nebo koupit jako polotovar.
Robi je směs rostlinných bílkovin, která obsahuje minimum tuku, málo sacharidů, je zcela bez cholesterolu, při výrobě se nepoužívají konzervanty, snadno se tráví a energetickou hodnotu má srovnatelnou s kuřecím masem.
Tempeh se vyrábí ze sóji fermentací, díky níž obsahuje nejen vysoký podíl proteinů a vlákniny, ale i vitaminů. Stejně jako tofu patří tempeh k tradičním výrobkům Dálného východu.
Quinoa neboli merlík chilský je v Čechách zatím nepříliš rozšířená, avšak v dnešní době již snadno dostupná plodina. Jde o jednu z nejstarších jihoamerických obilovin, která je doslova výživovou «peckou», takže se často označuje jako superpotravina. A neobsahuje lepek, takže je vhodná pro alergiky.
Reklama
foto: Bára Prášilová, zdroj: Text vyšel původně v magazínu ZEN