Všechny buzeranty bych nechal postřílet, říkal vždycky táta, když si přečetl v Blesku, že nějaký muž má muže. My jsme taková typická rodina maloměstečka, táta instalatér, mamka vaří ve školní jídelně, brácha vystudoval práva a já snad dodělám ekonomku. Táta, když se rozčiluje, tak ho mamka pošle k sousedům, co se objednali, že mají ucpaný odpad, nebo podobně, a táta hned přijde na konstruktivní myšleny.
Brácha mě před lety pozval na svatbu, zaplatil mi vlak do Švýcarska i hotel. Zapřísahal mě ale, že to našim nesmím říkat. Bráchu miluju, takže hlavně, že jsem byla na svatbě. Bral si Švýcarku. Ale jen proto, že potřebovala být vdaná kvůli daním. Zkrátka svatba z prospěchu. Nebo sňatek z rozumu?
Brácha neměl svědka, mě nechtěl, a tak mu nevěsta sehnala známého psychologa, co zrovna v Curychu přednášel. Já jsem si hned všimla, že brácha potřebuje psychologicky rozebrat, tak mi přišlo, že zrovna tento svědek je pro něj nejlepší volba. Po dvou letech byl rozvod a brácha pořád v zahraničí. Říkal mi, že s psychologem probírá svoje vztahy.
Reklama
Bylo mi jasné, že je jen na kluky, naši nic nevěděli, okecal je svatbou a rozvodem. S psychologem rozebíral své vztahy tak dlouho, až to vědce přestalo bavit. Po roce mu pak řekl, že se s ním radši ožení, než aby připadl jeho majetek nevlastní sestře. Ty majetky, bez nich by svatby snad ani nebyly. Brácha řekl, že si ho tedy vezme a za pár měsíců už jsem ve Švýcarsku svědčila. Co jsem viděla na vlastní oči, tak se navíc k tomu majetku ještě milujou, což se hned tak nevidí.
Naši měli podezření, tak jim to brácha řekl. Táta se v kuchyni, kde všechno řešíme, zamyslel a dlouho mlčel. A už nikdy nepadlo o střílení ani slovo. Máma asi všechno věděla, tak se na mě podívala a řekla: Beruško, tak aspoň od tebe budeme mít vnoučátko, že?
Je to těžký, když jsou maloměšťáčtí rodiče zakolejení ve starých zvycích. Nevadilo jim, že jsem se taky odstěhovala do Švýcarska, zajímala je jen svatba. Starší brácha byl ve všem ledoborec, byl za mě v dětství bit, ale stejně se máme rádi a ve všem se podporujeme. Našim jsem zavolala, že bude svatba, jak si přáli. Ti byli šťastní! A hned se vyptávali, kdo to je, jestli Švýcar, tak jim budu muset překládat. A dítě budu muset učit česky...
Musela jsem to říci hned. „Mami, jmenuje se Doris. Má šestiletou Mary, takže už máš vnouče, jak sis přála.“ Máma asi omdlela, protože něco žuchlo. Obratem mi zavolal táta: „Beruško! Hlavně, že budeš vdaná! Milan je už ženatej... Tak je všechno, jak má být! Já jdu opravit ucpanej odpad do sámošky. Musíš nám koupit telefon s překladačem. A Doris ať maká na češtině!
Člověk žasne, jak má náhle pokrokové rodiče. Svatba je kouzelný proutek. Bez bráchy by to ale nešlo.
foto: Shutterstock