Z téhle stránky zná populárního zpěváka asi málokdo. V roce 2000 zemřela na akutní leukémii jeho devítiletá dcera Míša. Proto poprosil regresní terapeutku Martu Foučkovou, aby ho provedla minulými životy. Snažil se tak dceru najít. „Všechno má nějaký smysl, jinak by se to nedělo, o tom jsem přesvědčený. Můžete žít sebelépe, ale vždy do života může přijít něco, s čím nepočítáte,“ říká dnes zpěvák a hudebník.
Reklama
Pomohla vám ta regrese?
Ano, protože v příbězích, které jsem přitom viděl, jsem vždycky umřel dřív než Miška. Několikrát jsem ji v minulých letech opustil a ona mě oplakávala. Celkem jsem to viděl třikrát. Teď odešla první ona, abych pochopil, jak jí bylo, a tak se dostal na její úroveň poznání. A tím, že nás opustila tak brzy, to urychlila, protože si to „třikrát“ vybrala najednou. A také jsem díky tomu pochopil, proč jsem napsal svůj první muzikál Kleopatra.
Proč?
V jednom ze svých vtělení jsem se viděl jako egyptský misionář a měl jsem na starosti velkou loď. Na ní jsem také poznal svoji současnou ženu Marcelu, která tam byla kormidelníkem, tedy mužem. V regresi všechno vidíte naprosto jasně a o ničem nepochybujete. V roce 2002, krátce před uvedením Kleopatry, jsem si nechal vyložit karty. Vyšla mi tři esa – kulové, listové i srdcové, takže jsem věděl, že všechno dobře dopadne. Není dobré vykládat si karty pořád, bral bych to tak na pět let dopředu, častěji to nemá smysl.
Lidé začínají věřit i tomu, co není hmatatelné, a z toho, že to začínají vnímat i skeptici a ateisté, mám opravdu dobrý pocit.
Tenkrát jste také četl řadu zajímavých knih od Rudolfa Steinera, Heleny Blavatské, Edgara Casyho i Donalda Walsche. Pokračujete v tom?
Dnes se objevuje spousta knih a filmů, které jenom dál ukazují to, v co já věřím už dávno. Lidé se k tomu začínají více přiklánět a čím dál víc jdou duchovně nahoru. Začínají věřit i tomu, co není hmatatelné, a z toho, že to tak začínají vnímat i skeptici a ateisté, mám opravdu dobrý pocit.
Vznikají filmy jako Šifra mistra Leonarda nebo Andělé a démoni a všichni to hltají. Anebo film Gladiátor, který je naprosto jasně o reinkarnaci, navíc nádherně natočený s krásnou hudbou. Někdo to v tom možná nevidí, ale pro mě to je jasné a zřetelné. Je to úžasné dílo.
Užíváte nějaké léky?
Užívám běžné léky na tlak a na cholesterol, ale naštěstí jsem nikdy nebral antidepresiva ani drogy. Mnoha muzikantům drogy přinášejí invenci, ale pak za to platí daň. Já to naštěstí nepotřebuju a nápady přijímám jinak.
Co je tedy tím podnětem, než začnete zapisovat noty?
Podle mě tu o vlastní nápady ani nejde. Spíš je to důkaz napojení na Akaša kroniku, kde je zaznamenáno úplně všechno. (O Akaše kronice se mluví jako o duchovní knihovně lidstva a energetické struktuře všech myšlenek a informací, pozn. aut.). Ke mně pak ten nápad přijde už jen ve správnou chvíli a dám mu správný kabát. A teprve ten kabát vyjadřuje Michala Davida.
Váš život je příkladem známého rčení „jednou jsi dole, jednou nahoře“, jste stejně zbožňovaný jako zatracovaný.
Pády jsou od toho, abychom mohli jít nahoru. Když budete stále na jednom místě, ani nemůžete jít nahoru, takže je dobré zase trošku spadnout a potom se znovu vzchopit a začít na sobě makat. A to platí v práci i v osobním životě.
Občas vyjedeme na týden na dovolenou, někam pryč od muziky, kde si nepustím ani rádio.
Jste workoholik?
Určitě ne, protože čas na sebe a na rodinu si udělám vždycky, a občas vyjedeme aspoň na týden na dovolenou. Prostě někam pryč od muziky, kde si nepustím ani rádio. Když někdo opravdu chce, tak si čas udělá.
Zkoušel jste někdy meditovat? Modlíte se?
Když večer uléhám, jdou mi hlavou různé myšlenky a vlastně to jsou vnitřní modlitby až meditování, kdy prosím vesmír a obracím se nahoru, aby všechno bylo v pohodě. Ani tak ale nikdy nevíte, co se stane v příštím okamžiku. A k tomu, co přinese, člověk musí být pokorný.
foto: Profimedia