Přemýšlíte taky někdy nad tím, jak si udržet pocit štěstí a vyrovnanosti? Osobně často zažívám momenty prchlivého štěstí, které pak ale po pár okamžicích stejně zavalí vlna běžného života. Často čtu texty a knihy, kde hledám inspiraci, a našla jsem návod na štěstí v pěti krocích. Nejlepší na tom je, že hlavní ingredienci už máme všichni. Je to náš mozek.
Reklama
Krok jedna: Hledejte hudbu
Teď se uvolněte a zkuste se přenést zpátky do vašeho nejšťastnějšího životního období. Jste tam? A teď to nejdůležitější, jaká hudba vás v té době provázela? Třeba po cestě do školy, z práce nebo na první rande? Muzika ovlivňuje náš život víc, než si myslíme, a mozek si ji automaticky spojuje s různými emocemi, které pak umí bleskově vyvolat znovu. Takže když posloucháme stejnou muziku jako v době, kdy jsme byli šťastní, stáváme se šťastní znovu. A pak že neumíme cestovat v čase...
Krok dva: Smějte se do slunce
Tvrdí to neurověda, ale známe to všichni. Jakmile se ocitneme na přímém světle bez brýlí, je dost těžké neustále nemrkat a hlavně nemhouřit oči. V tu chvíli to je nepříjemné a pracujeme s očními svaly, jejichž stahy si náš mozek spojil s nepříjemným pocitem stresu a diskomfortu. Když máme na očích brýle, svaly nenamáháme, a tak si mozek říká, ok, v pohodě, nemusím se stresovat. On se totiž stresuje dost často, protože dostává non stop příval informací z celého těla a z toho musí okamžitě pochopit, jak se vlastně komplexně má cítit.
Úsměv rovná se energie dvou tisíců čokoládových tyčinek nebo pocitu několikatisícové výhry v loterii.
Není divu, že se čas od času splete. Ukažme si příklad: když jsem šťastná, tak se směju. Mozek si spojí úsměv a emoci štěstí. Funguje to pak i naopak. Když se směju, mozek usoudí, že přece musím být šťastná, a tak mi zaplaví tělo hormony štěstí. Takže i když se tak necítíte, prostě "předstírejte" tak dlouho, než se to podaří, a váš úsměv se stane normou. Smějte se po cestě do práce, na lidi, co jsou na vás nepříjemní, zkrátka a dobře udělejte z úsměvu vaše poznávací znamení. Když se navíc usmějete, dáte mozku zhruba tolik energie, jako kdybyste vyhráli 25 tisíc amerických dolarů. Takže se to vyplatí.
Krok tři: Sněte a žijte
Občas si ráda jen tak sednu na tramvaj se sluchátky v uších a jedu přes celou Prahu a zase zpátky. Po cestě přemýšlím o životě, o sobě a o tom, co bude. A teď jsem zjistila, že to je další krok na cestě k věčné spokojenosti. Výzkumy neurovědy ukazují, že lidé, kteří mají cíle a sny, vnímají svět jinak než ostatní a rychleji najdou světlo na konci tunelu. Jestli se dneska cítíte ve stresu a máte chuť se na všechno vykašlat, zkuste si napsat na papír, co v životě chcete dokázat a kam se posunout.
Neurověda o mozku přemýšlí jako o velké rodině, která se jednou za rok sejde u svátečního stolu a zavládne naprostý chaos.
Podle vědců byste se měli cítit lépe téměř okamžitě a navíc budete mít motivaci přestat být nešťastní a získáte inspiraci, jak jít dál. Chcete to podložit vědeckým faktem? Touha po dosažení cíle vede mozek k tomu, že téměř okamžitě vypouští do těla dopamin.
Krok čtyři: Spěte dorůžova
Tenhle bod je v každém textu o štěstí a produktivitě a omlouvám se lidem, co jsou jako já, protože nehledě na to, jak moc se snažím, nespím dva dny před úplňkem a dva dny po něm. Ale budiž. Většina lidí má problémy se spaním ne kvůli měsíci, ale kvůli depresím a starostem.
Zkrátka je lepší vstát a dodělat tu seminární práci, protože pak budete mít klid a nebudete se muset stresovat. Chce to ale trénink.
Je to takový bludný kruh. Buď neusneme kvůli depresi, anebo nespíme a pak z toho máme depresi. Takže jak z toho ven podle vědy? Rutinou samozřejmě. Před spaním žádný telefon, vyvětraná a spíše chladná místnost, úplná tma. Už jste si někdy vedli deník o tom, jak spíte? Tak to zkuste a k tomu si přidejte i sešit na vděčnost, kam můžete před spaním psát, za co všechno jste ten den vděční.
Krok závěrečný: Změňte mozek
Každý z nás si určitě někdy představoval, jak vlastně mozek funguje. Většinou jsme si představili skvěle fungující stroj, něco jako švýcarské hodinky. Neurověda ale o mozku přemýšlí spíš jako o rodině, která se jednou za rok sejde u svátečního stolu, a zavládne naprostý chaos. Všichni mluví jeden přes druhého, sdělují si jednu zásadní informací za druhou, do toho se občas pohádají… No prostě zmatek.
Mozek je vlastně tak nějak předurčený k tomu se na všechno vykašlat a prostě prokrastinovat. Jenže prokrastinace je často začarovaný kruh, protože vás zdržuje, a pak máte méně času, abyste dodělali to, co potřebujete, a dostáváte se o to víc do stresu. A tak pořád dokola.
Co s tím? Chce to trochu úsilí. Abyste se vyhnuli stresu, začněte podporovat tu část mysli (prefrontální kortex), která nám pořád říká, že nemáme tak koukat na televizi, ale spíš dodělat věci do školy nebo do práce. Takto začneme pomalu posilovat svoje odhodlání a pochopíme, že když nedoděláme věci do školy, budeme ve stresu a znovu se dostaneme do toho neefektivního začarovaného kruhu. Zkrátka je lepší vstát a dodělat tu seminární práci, protože pak budete mít klid a nebudete se muset stresovat. Chce to ale trénink. Tak jako všechny předešlé body.
foto: Shutterstock, zdroj: Thrive Global
