Všichni hrajeme hry – sexuální hry se zástupci druhého pohlaví, manželské hry se svými partnery, mocenské hry s našimi kolegy a šéfy, soutěživé hry s našimi přáteli. Takové kratochvíle jsou, sečteno podtrženo, poměrně časově a emocionálně náročnou záležitostí. Proč je lidé vyhledávají a jak díky tomu vypadají vztahy, které se tvoří ve světě, kde hry hrají prim?
Dle Erica Berneho, amerického lékaře a psychologa, řeší lidé nejvíce intenzivně otázku: co dělat, když zrovna nespíme? Většina bdělého času, kdy se neoddáváme spánku, je neodmyslitelně spjata s komunikací s druhými lidmi. Přitom otevřenost, přímočarost a bezprostřednost ve vyjadřování názorů či pocitů nejsou v dnešní společnosti zrovna trendy. Otevřená komunikace je totiž odrazem intimity – a té se někteří obávají, a tak místo upřímné autentické komunikace volí hry. „Jsou to tahy, které směřují zdánlivě k intimitě, ale v jednom momentu se zlomí ve hru skok na špek s následnou výplatou pro oba, která končí oboustrannou deziluzí,“ uvádí psychiatr Radkin Honzák.
Výstižným ilustračním příkladem je následující situace:
- Holčička na pískovišti: Uplácej mi bábovičku z bláta
- Chlapeček: plácá a dychtivě čeká na odměnu
- Holčička: Podívej se na sebe, jaký jsi špinavý čuně!
Jak si lidé hrají, aneb Člověče, nezlob se
Snad pro každou oblast lidského bytí se najde vhodná hra. „Jsou jistě hry méně škodlivé a na druhé straně hry hamartické (na alkoholika, na sebevraždy, na válku),“ říká Honzák a dodává: „Nemůžeme být se všemi lidmi ve vztahu intimity, ale ani při zábavách, pracovních vztazích nebo společenských rituálech nemusíme hrát hry. Naopak, je třeba je omezit ve prospěch poctivé, otevřené komunikace.“
Lidé se obávají intimity, a tak místo upřímné, autentické komunikace volí hry.
Jak takové hry v praxi vypadají? Eric Berne popsal v kultovní knize Jak si lidé hrají archetypální hry, které jsou dodnes hojně využívaným způsobem, jak se vyhnout intimitě. Mezi základní a velmi oblíbené manželské hry patří například: Kout, Soud, Frigidní žena, Otrokyně, Kdyby nebylo tebe nebo Vidíš, jak se obětuji. Mezi nejfrekventovanější sexuální hry se potom řadí např.: Ať si to spolu rozdají, Kravál, Perverze či Hra s ohněm. A není divu, že manželské hry se prolínají se sexuálními (spíše by bylo divu, kdyby tomu tak nebylo).
Komplexnějším oddílem jsou hry životní, kde stojí za zmínku namátkou Dlužník, Kopejte do mě, nebo v českém prostředí i na české politické scéně obzvlášť oblíbená hra Vidíš, k čemu jste mě dohnali! No řekněte, nejsou vám některé nebo hned všechny už podle názvu povědomé?
Je snadné říct „chci tě“ přes sociální sítě
Pokud jste dříve chtěli navázat komunikaci s člověkem (nejen) opačného pohlaví, prostě jste se s ním museli potkat in persona. A navíc jste nemohli napsat hodinu předtím smsku, že vám do toho zrovna něco přišlo. Nikdo nečekal na vaši textovku, nehypnotizoval mobil, nefotil si selfíčka a nevěšel je ostentativně na ty internety. A když jste chtěli dotyčného vidět znovu, museli jste se domluvit kdy a kde příště, což výrazně snižovalo prostor pro manipulaci. Dnešní způsob komunikace zbavuje hry rizika – v kyberprostoru nemusí být opravdové nic a anonymita, kterou skýtá, je nejlepší obranou proti intimitě.
„Lidé se nezměnili, jejich potřeby také ne a jejich zlozvyky už vůbec ne. Nové technologie umožňují intenzivnější hraní her, protože v sobě mají anonymitu ve větším měřítku než osobní setkání, dovolují tedy úspěšněji bluffovat,“ říká Radkin Honzák.
Mnoho lidí dává přednost virtuálním vztahům před těmi reálnými. Ať už z pohodlnosti, protože se bojí o své city, nebo z nedostatku sebevědomí potřebného k setkání se zajímavou ženou/mužem na živo. Takoví lidé vynikají ve schopnosti virtuální sebeprezentace – protějšek dostane přesně to, co chce.
Reklama
Když si s někým chatujete a rozebíráte zajímavé téma, můžete u toho googlovat. Když někomu posíláte nahou fotku, můžete retušovat. Když máte sex po telefonu, neřešíte, zda máte něco moc velkého nebo moc malého. To se ztratí mezi řádky. Vidíte? Je to prostě pohodlné. Ale z chatování dítě ani partner, který s vámi bude na sklonku života sedět na zápraží a hladit vás po bílých vlasech, nevznikne. A z 3D tiskárny to prostě nebude ono.
Kolo kolo mlýnský aneb jak z kola ven?
Vymanit se ze schémat, obejít se bez her, které nám skýtají pocit jistoty a bezpečí, a „otevřít se okolnímu světu“ může být dost děsivé. Je to však jediná cesta, jak prolomit zacyklené vzorce chování (i smýšlení), které jsou předávány z generace na generaci. Je to způsob, jak předat našim potomkům to nejcennější: schopnost prožívat intimní vztahy naplno a beze strachu.
Je jen na nás, zda generace našich dětí bude umět komunikovat face to face nebo jenom face to Facebook.
„Cesta k otevřenější komunikaci a životům bez her existuje, ale bojíme se jí víc než ten pověstný čert kříže. Proč? Vyžaduje to spolehnutí na reciprocitu, že když já budu jednat poctivě, tak mě ostatní ze všech stran nebudou chtít napálit. Že dohodnutá pravidla budou všichni ctít, a kdo ne, bude ze slušného společenství vyloučen. Zatím je to spíš naopak,“ říká Radkin Honzák.
Co s tím? Můžeme začít u sebe. Jsme lidé, kteří žijí ve virtuálním světě internetu a sociálních sítí. A naše děti, ať už současné nebo budoucí, budou trendem přesouvání mezilidské komunikace do kyberprostoru ovlivněny ještě více. A je jen na nás, zda generace našich dětí bude umět komunikovat face to face nebo jenom face to Facebook.
foto: Shutterstock a Profimedia