Publikace soukromých deníků Alberta Einsteina, ve kterých autor podrobně popisuje svou cestu po Asii ve dvacátých letech minulého století, odhaluje jeho kontroverzní názory na příslušníky jiných civilizací. Rozjel se hlavně v Číně.
Reklama
Texty popisují období od října 1922 do března 1923. Autor v nich přemýšlí o cestách samotných, vědě, filozofii a umění. V Číně člověk, který jinak mluvil o rasismu jako "moru bílých", popisuje "upracované, špinavé, tupé lidi". Poznamenává, že Číňané sedí při jídle v poloze, která připomíná použití toalety Evropany. Jsou potichu, působí vyděšeně, děti jsou bezduché a tupé. Einstein se také podivuje plodnosti Číňanů a uvažuje, zda jednou nenahradí ostatní národy.
Poprask v Einstein Papers
Ze'ev Rosenkranz, vedoucí redaktor a zástupce ředitele projektu Einstein Papers vedeném v Kalifornském technologickém institutu, si je vědom, že tato odhalení Einsteinových myšlenek při cestování Čínou je pro pověst geniálního vědce dost nešťastné. Jde o velký rozpor, na jedné straně je Einstein vnímán jako ikona humanismu a na straně druhé se o Číňanech vyjadřuje s despektem. Einstein později utekl z Německa před nacismem, jako Žid by skončil v plynové komoře. Teprve poté otočil a xenofobii označil za zlo. Známý je i jeho dopis, ve kterém žádal o milost pro nespravedlivě odsouzenou Miladu Horákovou. V denících z 20. let minulého století byl Einstein, zdá se, sám sebou, nepočítal s tím, že je bude někdo cizí číst.
Einsteinovy texty byly prý určeny nevlastním dcerám, které pobývaly v Berlíně, mezitím co on a jeho žena cestovali po Asii, Španělsku a třeba i Palestině.
Rosenkranz přeložil a vydal Cestovní deníky Alberta Einsteina poprvé jako samostatný svazek pod křídly Princeton University Press, a to včetně faksimilí některých stránek deníku.
Deníky byly už dříve publikovány v němčině jako součást patnácti svazků sebraných spisů Alberta Einsteina s doplňkovými překlady některých částí do angličtiny. Nové a kompletní anglické vydání dá do duše Einsteina nahlédnout přece jen širší veřejnosti.
Zápach, špína. A ty ženy?
Einsteinovy texty byly prý určeny nevlastním dcerám, které pobývaly v Berlíně, mezitím co on a jeho žena cestovali po Asii, Španělsku a třeba i Palestině. Číňané podle něho dřeli jako koně a vlastně si ani nebyli vědomi svého utrpení, byli prý podobní spíše stádu zvířat nebo automatům než lidem. Jako pracovní síla by prý nahradili ledaskoho. Einstein dále v denících hodnotí nepřitažlivost čínských žen, které si často pletl s muži, a podivuje se tomu, že Číňané za této situace plodí tolik dětí.
Einsteinovy zápisky je třeba vnímat v kontextu doby, kdy podobné názory mezi Evropany převládaly, ale nebyly určitě univerzální.
Na Cejlonu se Einsteinovi také nelíbilo, zarážela ho nečistota, ve které místní obyvatelé žili, a všudypřítomný zápach. Místní prý málo pracovali, a proto měli málo majetku, což demonstrovalo podle něho místní ekonomický koloběh. Japonce Einstein naopak vnímal pozitivněji, byli podle něho nenápadní, slušní a přitažliví.
Einsteinovy deníkové zápisky týkající se podřadnosti obyvatel Číny, Indie a i Japonska, lze považovat za xenofobní a rasistické, jelikož jsou tyto národy popisovány jako méněcenné. Editor Rosenkranz uvádí, že Einsteinovy zápisky je třeba vnímat v kontextu doby, kdy podobné názory mezi Evropany převládaly, ale nebyly určitě univerzální. Einstein sám si o deset let později vyzkoušel na vlastní kůži, jaké to je být součástí opovrhované rasy, když začalo pronásledování Židů nacisty.
foto: Profimedia, zdroj: The Guardian