Zdají se každému, ale ne každý si je pamatuje. Jsou hezké, vášnivé, veselé, smutné, děsivé. Sny. Na trhu je k mání bezpočet snářů, které je dokážou skvěle interpretovat. Podle klinického psychologa Vojtěcha Černého ale můžeme snáře zahodit. Každý člověk by totiž musel mít svůj vlastní. Vojtěch Černý, který v Brně provozuje nestátní zdravotnické zařízení Cervoy, se klinické psychologii věnuje 30 let, psychoterapeutem je 25 let, takže sny svých klientů zná poměrně dobře. A dobře se s ním povídá. I když jsme se potkali jen na chvíli, dozvěděla jsem se o snech víc než z knih za celý svůj dosavadní život. Možná se těch knih zbavím a množná si sny začnu dokonce zase zapisovat.
Reklama
Co je vlastně sen?
Podle Junga je to královská cesta do nevědomí. Pokud bychom chtěli nějakou definici, tak bychom se patrně dopátrali toho, že sen je nejčastěji vizuální, hlasový, případně jiný vjem, vytvářený mozkem během spánku v rámci procesu snění. Normální lidé mají za noc přibližně deset snů. Přesto, že se najdou takoví, kteří tvrdí, že sny nemívají. Ale přes 40 % žen a přibližně čtvrtina mužů si po probuzení vzpomene aspoň na jeden sen.
Souvisí tedy sen jen s mozkem nebo i s tělem, duší, duchem nebo myslí?
Vzhledem k tomu, že všechno souvisí se vším, tak i sen souvisí určitě se vším. Jinak by to pravděpodobně viděl psychoanalytik, jinak šaman, jinak autor zábavného snáře a jinak neurofyziolog. Sny se objevují v obou fázích, kterými procházíme během spánku, tedy během REM fáze i NonREM fáze. Sny v REM fázi, kdy je spánek lehčí, bývají častěji živé, pestré a nelogické. První přichází asi 70 minut po usnutí a obecně mají průběh do 30 minut. Tyto živé sny v REM fázi se dostavují asi čtyřikrát za noc. Sny v NonREM fázi jsou spíše jednoduché, obyčejné, fádní. Ale vzhledem k tomu, že tělo je ta část duše, kterou si uvědomujeme, tak se ve snu objevuje celá řada procesů, které korespondují s procesy na úrovni těla.
Jak se sny pracujete v rámci psychoterapie?
Sny přicházejí v době, kdy vědomá mysl, nebo chcete-li rozum, spí. Ale stále jsou to sny konkrétního člověka. Jsou jeho a jsou převážně o něm. Takže sen nabízí materiál nezatížený vědomou myslí, který souvisí s procesem, jímž konkrétní člověk procházel nebo prochází. Což může být pro psychoterapii velmi přínosné.
Existují obecně lidské symboly, ale smysluplný snář by si musel každý vyrobit sám pro sebe.
Problém ale je, že snový proces je často umístěn do kulis, které jsou „po ruce“. A tak lidé říkají: „Zdála se mi nějaká blbost, protože něco podobného jsem viděl včera večer v televizi.“ Ale skutečnost je spíše taková, že proces, který daný člověk žije a zpracovává, dobře korespondoval s tím, co bylo v televizi, a tak byl tento materiál použit. Proto je daleko důležitější hledat jakousi červenou nit a základní dynamiku, která se ve snu vyskytuje. Tedy hledat jakousi esenci snu než se chytit do pasti kulis, ve kterých se sen odehrává.
Dají se tedy sny nějak interpretovat?
Jsem přesvědčený, že nejhorší, co člověk může se snem udělat, je chtít ho vykládat podle snáře. Samozřejmě existují obecně lidské symboly, ale smysluplný snář by si musel každý vyrobit sám pro sebe. Výkladem a rozborem ve smyslu „co daný sen znamená“, vlastně ten sen zabíjíme, ztrácíme jeho potenciál. Sen je dokonalý takový, jaký je. Proto je daleko užitečnější si sen přesně zapsat, jako by člověk psal povídku nebo zapisoval děj filmu, nejlépe v přítomném čase.
A co pak s tím zápisem dál?
Záznam je možné znovu číst, je možné si k němu nakreslit obrázky nebo mandaly, vnímat pocity v těle. Můžete zkusit vyjádřit některé části snu pohybem, tancem, pantomimicky nebo je zazpívat. Všechno to je jakési další a další přežvykování snu, ale bez toho, abychom do něj vnášeli interpretace. Tím umožňujeme procesu, kterého se sen týká, aby dál proudil. Někdy jsme v takové chvíli nespokojení, protože rozum znovu a znovu přichází s otázkou: „Ale co to znamená, když v tom snu bylo to a to?“ Ale většina snového bohatství je neuvědomovaná a rozum je spíš v roli vnímavého pozorovatele, nikoli interpretátora.
Takže sny jsou spíš důsledkem něčeho, než že by něco znamenaly?
Jak jsem naznačil, takhle sny opravdu nefungují. Sen není lineární poselství ve snářovém smyslu „hovno viděti – peníze míti“.
Proč se nám zdají noční můry?
Noční můrou se obvykle nazývá nepříjemný, děsivý sen, který sužuje spícího během noci. Oproti nočnímu děsu, který se vyskytuje častěji u dětí krátce po usnutí, má delší trvání, pestrý a bohatý obsah a nemusí vždy vést k probuzení spícího. Příčin může být celá řada: reálně prožité děsivé zážitky, stres, konfliktní situace, ale i nevhodná strava, nebo výkyvy počasí.
Takže když nechci mít noční můry, tak mám jíst zdravě?
To by bylo velké zjednodušení. Když se chceme nočním můrám vyhnout, tak bychom se v ideálním případě měli pokusit eliminovat to, co je vyvolává. Samozřejmě ve výjimečných případech mohou děsivé a jinak obtěžující noční sny souviset s neurologickými problémy. V takovém případě je ovšem na místě vyhledat odborníka, nejčastěji neurologa, který se problematice spánku věnuje.
Sen slouží k udržování spánku tím, že různá vyrušení – zvuky, hluky, změny teploty – zapracuje do příběhu, při kterém spánek může pokračovat.
Pokud sny souvisí s reálně prožitými traumatickými událostmi, pak je dobré absolvovat psychoterapii. I tady je ale dobré najít kvalifikovaného klinického psychologa s atestací z psychoterapie, který se problematice psychických traumat nebo posttraumatické stresové poruchy věnuje. S různými terapiemi traumatu se dneska trhají pytle, ale pravda je, že je mnohdy provádějí nekvalifikovaní lidé, kteří jsou traumatem fascinováni v důsledku své vlastní nezpracované traumatizace. Ale to už je asi jiný příběh. Prostě krátce – než někomu dovolíme, aby se „vrtal“ v našich snech, tedy v našem nevědomí, a dokonce zraněních, tak je na místě opatrnost a dobrý výběr.
Lidé se z nočních můr často probouzejí. Dá se to udělat nějak řízeně?
Existují například postupy, které vycházejí z praxe středoamerických indiánů, kdy si člověk uvědomí, že je ve snu a buď se probudí, nebo v tom snu aktivně vystupuje. Takzvané ‚lucidní snění‘, tedy vědomý spánek, je v posledních letech populárním předmětem řady seminářů. Existují o něm dokonce dílčí vědecké studie, přesto jsou ale názory na tuto oblast ze strany odborníků a vědců rozporuplné.
Šamanský přístup říká, že ve snu se probouzíme do svého reálného života, který žije naše pravé já.
Taky je asi dobré zmínit, že řada technik, ke kterým dnes díky literatuře máme přístup, a skoro každý si je může vyzkoušet doma v obýváku, bývala dříve výsadou pečlivě vybíraných, připravovaných a školených jedinců. Takže respekt, opatrnost a kritické myšlení jsou vždy na místě.
Proč si většinou pamatujeme jen sny, které se nám zdají nad ránem?
Protože sny, které se nám zdají v průběhu noci. zaspíme. A i sny, které si po probuzení pamatujeme, pokud nejsou velmi živé nebo si je hned nezapíšeme, velmi rychle zmizí a rozptýlí se. Jedna z teorií říká, že sen slouží k udržování spánku tím, že různá vyrušení – zvuky, hluky, změny teploty – zapracuje do příběhu, při kterém spánek může pokračovat. Když jsme tedy vzhůru a bdělí, tak sen nepotřebujeme.
Když jsem byla malá a umřel mi děda, tak se přišel do mého snu doslova rozloučit. Řada lidí, s nimiž jsem o tom mluvila, má podobný zážitek.
Ano. Mnoho lidí má podobný zážitek. I já. Existuje šamanský přístup, který říká, že ve snu se probouzíme do svého reálného života, který žije naše pravé já. Zatímco to, čemu říkáme bdělý život, je sen. Někdy proto může být inspirující podívat se na vlastní život jako na sen a hledat jeho esenci, tu červenou nit bez ohledu na kulisy. Je tam ale jedno velké riziko: člověk může přijít na to, že ve svém životě musí něco změnit.
foto: Shutterstock a archiv Vojtěcha Černého, zdroj: Cervoy
