Nejdříve trochu toho přiznání. Protože se dostávám do věku, kdy je plánování rodičovství poměrně aktuální otázkou i pro mě, tak jsem si k rozhovoru trochu záměrně vybrala odborníka, který v oboru gynekologie a porodnictví působí už 28 let. Primář Petr Wiecek je takovým tím doktorem, který se snaží jít svým životním stylem pacientkám příkladem.
Reklama
Sportuje, zahradničí, rybaří (což je samozřejmě pro muže hluboká meditace) a stará se už o tři vnoučata. Téma plánování rodičovství je mu tedy jako dvojnásobnému otci a trojnásobnému dědečkovi blízké nejen profesně.
Od roku 1989 v Česku klesl počet potratů přibližně o 65 %, především díky více než čtyřnásobnému používání antikoncepce, zejména té hormonální.
Povídali jsme si mimo jiné o tom, kdy je nejlepší doba na to začít přemýšlet o dítěti, proč by se ženy neměly tohoto významného rozhodnutí obávat a jak se posouvají věkové hranice prvorodiček. No a došlo i na sexualitu.
Jste také jeden z těch lékařů, kteří nechtěli být gynekologem?
Vždycky jsem chtěl dělat chirurgický obor, nejvíc jsem pomýšlel přímo na chirurgii, ale když mi ředitel Vítkovické nemocnice nabídl o 200 korun víc, pokud nastoupím na gynekologii, tak jsem s ohledem na skutečnost, že jsem měl dvě malé děti a manželku na mateřské, přehodnotil priority a nastoupil na gynekologicko-porodnické oddělení. To bylo těsně po revoluci.
Dejme tomu, že to bylo zodpovědné rozhodnutí. Já se vás ale teď chci ptát na zodpovědné plánování rodičovství. Jak se dá rodičovství zodpovědně naplánovat?
Pod pojmem zodpovědného plánování rodičovství si představuji, že optimálně muž a žena po určité rozumné době společného soužití, ideálně nejméně po roce až třech letech, naplánují založení rodiny, tedy početí, s tím související bydlení, zaměstnání a podobně. Za nás to bylo dostudovat, začít pracovat, oženit se nebo vdát, mít dítě, řešit bydlení. Jenže tahle optimální varianta bude spíš v menšině, stejně jako u mé generace, kdy jsme se s ženou brali už na vysoké škole, za rok počali první dítě a pak teprve řešili zaměstnání a bydlení.
Pokud se žena rozhodne jít na potrat, což se mnohdy děje bez vědomí otce dítěte, tak to vnímám jako nezodpovědné. A děje se tak v 80 % případů potratů.
Méně optimální varianta je, pokud těhotenství přijde neplánovaně, ale partneři se k této neočekávané „radosti“ postaví čelem, založí rodinu se vším všudy. Pokud se žena rozhodne jít na potrat, což se mnohdy děje bez vědomí otce dítěte, tak to vnímám jako nezodpovědné. A děje se tak v 80 % případů potratů. Tady vnímám rezervy v lidech a systému.
Počet potratů by se tedy snížil, kdybychom si uměli dopředu naplánovat rodičovství?
Počet potratů, kdy žena žádá o ukončení těhotenství, by se dle mého názoru rozhodně dal ještě snižovat. Vidím zejména tři věkové kategorie žen, u kterých by se mohl počet potratů snížit. V kategorii 14 až 18 let by bylo žádoucí větší zapojení rodiny a školy. Ony by měly vysvětlovat a edukovat, aby se zabránilo nežádoucímu těhotenství mladistvých žen. Pokud se tak stane, pak je nutná pomoc rodiny, státu, opatrovnictví, adopce. Tohle samozřejmě ale platí i pro dospívající chlapce.
Je zarážející, že ročně žádá o potrat přibližně 10 tisíc žen, které jsou vdané.
V kategorii 18 až 35 je potřeba vytvořit lepší socioekonomické podmínky pro ženy rodičky. Tím myslím zkrácené úvazky, předškolní zařízení, srovnatelné platové či mzdové ohodnocení s muži, větší podporu státu, zejména podporu bydlení a podobně. A v kategorii 35 plus je nutné vše, co jsem dosud zmínil, plus informovanost o složitostech a komplikacích při plánování těhotenství v pozdějším věku, zejména onemocnění vnitřních rodidel, onkologická a interní onemocnění.
A co vdané ženy? Žádají o potraty třeba kvůli kariéře?
Je opravdu zarážející, že ročně žádá o potrat přibližně 10 tisíc žen, které jsou vdané. Spíš ale nechtějí mít víc dětí. Velké procento má přitom jen jedno dítě nebo žádné dítě. Ale ještě víc jich má dvě a více dětí. Nechtějí mít zkrátka třetí nebo čtvrté.
Dá se říct, jak jsme na tom s plánováním rodičovství jako Češi?
Myslím si, že to zvládáme velmi dobře. Zvlášť teď. Oproti naší generaci výrazně ubylo nechtěných těhotenství, která dříve končila potraty. Od roku 1989 v Česku klesl počet potratů přibližně o 65 %, především díky více než čtyřnásobnému používání antikoncepce, zejména té hormonální. V posledních létech se u nás rodí kolem 110 tisíc dětí ročně, dále máme asi 23 až 25 tisíc těhotenských ztrát ročně, z toho připadá na interrupce přibližně 18 až 20 tisíc. Zbylé jsou samovolné potraty, mimoděložní těhotenství, ukončení ze zdravotních důvodů a podobně.
Trend mých rodičů, kdy moje matka měla ve svých 22 letech tři děti, nelze v EU očekávat.
Na miniinterrupce, které se dělají do osmého týdne těhotenství, připadá přibližně 75 % všech potratů. Asi od roku 2006 zůstává počet potratů neměnný. Tímto trendem se každopádně řadíme mezi vyspělé země Evropy a jdeme přesně podle programu Světové zdravotnické organizace From abortion to contraception, tedy Od potratu k antikoncepci.
Jaký je dnes průměrný věk českých rodiček? Zvyšuje se ještě trend, že ženy rodí v pozdějším věku?
Průměrný věk českých rodiček je 30 let, přitom v celé Evropské unii je tento průměr 28 let. I průměrný věk prvorodiček je u nás vyšší. Činí 28 let, kdežto v EU je to 26 let. Trend se postupně pořád zvyšuje, ale už mírněji a blíží se plató, tedy dosažení vrcholu, nikoli tedy toho sexuálního. A pak očekávám nepatrné odchylky, spíš ale ještě směrem nahoru než dolů. Trend mých rodičů, kdy moje matka měla ve svých 22 letech tři děti, nelze v EU očekávat.
Co byste poradil každé ženě, která se rozhodne mít dítě?
Ať se svého rozhodnutí neobává, jedná se přece o přirozenou součást lidského bytí. Ano, je to zodpovědnost, jsou to problémy, ale všechno je řešitelné a je to přirozené. Problém nicméně vidím v dnešní přetechnizované době spíš u protějšku žen, tedy u mužů, kteří jsou čím dál tím méně připraveni vzdát se svého pohodlí, převzetí zodpovědnosti za ženu, dítě.
Když jsem nastupoval do oboru, tak se při věku 30 let u prvorodičky psala diagnóza primipara vetus, tedy stará prvorodička.
Dnešní doba vyrábí příliš velké procento egocentriků, cybermužů žijících ve virtuálním světě, kteří jsou plaší a neschopní navazovat trvalejší vztahy, a tak se nedivím, že řada žen se založením rodiny váhá a hledá toho optimálního otce dítěte.
A když už konečně najde toho pravého, třeba až v 35 nebo 40 letech, tak je možná pozdě na to založit rodinu. V jakém věku už by se žena neměla pokoušet otěhotnět?
Je to případ od případu. Nicméně těhotenství bych nedoporučil ženě trpící vážným onemocněním, které by ji ohrožovalo na životě. V Česku je horní věková hranice léčby neplodného páru limitována věkem 49 let. Když jsem nastupoval do oboru, tak se při věku 30 let u prvorodičky psala diagnóza primipara vetus, tedy stará prvorodička. Uběhla dvě desetiletí a průměrný věk prvorodiček je 28 let. Zdravotní stav obyvatelstva a úroveň medicíny včetně péče o ženu výrazně posouvá věkové hranice žen plánujících těhotenství.
Mělo by být ale součástí zodpovědného plánování rodičovství i dobré načasování?
Současný posun reprodukce do vyššího věku je možno sledovat v celém západním světě. Je potřeba ženám, které oddalují těhotenství, říkat, že reprodukce je vázána zejména na kvalitu vajíček, která stárnou s ženou celý život, nová se netvoří, nicméně dramaticky začínají stárnout po 35. roce věku.
Po 35. roce věku se každým rokem dramaticky snižuje šance na početí dítěte, také se významně zvyšuje pravděpodobnost geneticky poškozeného embrya vedoucího k potratu.
Muži mají v tomto výhodu, že i v případech, kdy se jedná o mužskou neplodnost a nedostatek spermií, tak spermie se tvoří každé tři měsíce nové, a při užití metod asistované reprodukce potřebujeme pouze jednotlivé spermie, které máme ve velké většině k dispozici.
Řekl byste tedy, že otěhotnění nad 35 let už může být rizikové?
Po 35. roce věku se každým rokem dramaticky snižuje šance na početí dítěte, také se významně zvyšuje pravděpodobnost geneticky poškozeného embrya vedoucího k potratu. Ve 40 letech už má žena pravděpodobnost zdravého dítě asi v 15 až 20 %, ve 43 letech je to asi 5 % a po 45. roce je už tahle šance pod jedno procento.
MUDr. Petr Wiecek
Mezi lety 1982 až 1988 studoval na vojenské LF v Hradci Králové. Po promoci strávil 2 roky ve Vojenské nemocnici v Plzni, v březnu 1990 přišel do oboru gynekologie a porodnictví. V něm získal v roce 1992 I. atestaci a v roce 1996 II. V letech 2002 až 2006 působil jako primář GPO ve Frýdku Místku, od roku 2007 až dosud zastává funkci primáře GPO v Havířově.
Pokud žena otěhotní a embryo je geneticky v pořádku, tak se naštěstí rodí zcela zdravé děti bez ohledu na stáří jejich rodičů. Z tohoto důvodu je určitě na místě provedení kvalitních skríningových vyšetření v těhotenství. A pro pacientky, které nemají svá vajíčka, existuje poměrně úspěšně fungující dárcovský program.
Mohou si i ženy třeba v mladším věku nechat odebrat vajíčka a „zamrazit je na později“?
Ano, ženy si nechávají odebírat vajíčka pro pozdější početí, ale jedná se o zatím malé počty. Částečně to souvisí i s tím, že po 40. roce věku ženy není stimulace léky a odběr vajíček hrazený ze zdravotního pojištění.
Vy osobně takový postup schvalujete?
Zmrazování vajíček, jakožto jediné buňky, je stále ještě problematické a po oplození rozmražených vajíček je nutno počítat s výrazným snížením kvality. Třeba u 25leté ženy je potřeba na jedno dítě šest vajíček, po zamrazení je potřeba už 12 vajíček, tedy dvakrát více. Spermie se zmrazují a rozmrazují velice jednoduše. U zmrazování embryí se několik let velmi úspěšně využívá metod vitrifikace, kdy dochází k okamžitému zmrazení bez vzniku krystalků vody, a tato embrya jsou pak po rozmrazení téměř všechna životaschopná.
Metoda asistované reprodukce tedy získává na síle?
Ano, rozhodně. Před pár léty se rodily pomocí metod asistované reprodukce 2 % dětí, nyní jsme na 4 %. Procento dětí narozených s pomocí asistované reprodukce bude v souvislosti s oddalováním reprodukce stále narůstat. V blízké budoucnosti budou sexualita a reprodukce dvě zcela oddělené aktivity.
foto: Archiv Petra Wieceka