Mattias Ribbing vytrénoval svoji paměť natolik, že si dokázal zapamatovat 1060 po sobě jdoucích čísel během jediné hodiny. Jak ale sám říká, taková dovednost je v podstatě k ničemu – alespoň pokud se chcete něco skutečně naučit.
Reklama
Taky jste si už zažili teflonový syndrom? To je ten okamžik, kdy zíráte do učebnice (nebo nasloucháte šéfovi, kolegovi, případně manželce), a ačkoliv čtete či slyšíte stejnou informaci pořád a pořád dokola, stejně ji nejste schopni pochopit. Váš mozek ji vnímá. Ale nepobírá. Cože budeme dělat s tím kondenzátorem? Co je to ta černá hmota? Co tím myslíš, že s námi na dovolenou pojede tchyně?
Paměť je jenom důsledek pochopení. Když něčemu rozumíte, taky si to zapamatujete.
Tak jako na teflonovém povrchu nic nepřilne, ani znalosti se k vašemu mozku nepřilepí. Mattias Ribbing, švédský velmistr paměti, má řešení: „Paměť je jenom důsledek pochopení,“ říká. „Když něčemu rozumíte, taky si to zapamatujete.“
Nejlépe se tak člověk učí skrze vlastní zkušenost a zážitek – proto jsou tak skvělé praktické pokusy v chemii nebo autoškola. Naučit se řízení jenom teoreticky a potom si hned sednout za volant, protože jsme psané testy splnili na plný počet bodů, by asi nebylo zrovna bezpečné. Jak připomíná kouč a spisovatel Chalmers Brothers, cokoliv se naučíme, to si také potřebujeme vyzkoušet. Jinak to zapomeneme.
Velmistr paměti Mattias Ribbing doporučuje vizualizaci. Zážitek vytvořený v mozku. Díky němu si zapamatujete i to, co se nestalo
Co ale dělat v okamžiku, kdy je naše učivo ryze teoretické? „Druhý nejlepší způsob, jak se něco naučit, je simulovaný zážitek,“ říká Ribbing. A k tomu využívá unikátní nástroj: vizualizaci. Vytvoření vnitřního obrázku vám umožňuje oblbnout mozek, aby věřil, že skutečně něco zažil.
Vytvořte si magnety
Dejme si příklad: Máte za úkol přečíst 30 stránek knihy o ekonomii. Než začnete číst stránku, vytvoříte si v hlavě obrázek: třeba hromádku peněz. Jakmile přejdete k další stránce, vytvoříte si nový obrázek – třeba minci. Nakonec budete mít v hlavě 30 obrázků na 30 stránek.
„Tyto obrázky fungují jako magnet. Přitahují k sobě informace, vytváří spojnice v mozku, k nimž se informace přilepí. Stačí vám slabě si vzpomenout na obrázek a vybaví se vám spousta věcí, které jste četli na stránce,“ vysvětluje Ribbing.
Přemýšlet v obrázcích je stejné jako si vytvářet složky na počítači.
Přemýšlet v obrázcích je stejné jako si vytvářet složky na počítači. Bez nich máte ve svém vnitřním počítači (mozku) chaos. Ano, informace někde uvnitř je, ale bez složky je těžké ji objevit.
Vlastně se nejedná o nic nového – podobné techniky praktikoval už starořecký básník Simonides z Keosu nebo římský řečník Cicero. Možná ji znáte z televizních obrazovek – používal ji William Adama, kapitán bitevní lodi Galactica, nebo Sherlock Holmes.
Stejná metoda je známá jako paměťový palác, metoda tras či metoda loci. Hlavní hrdinové si vytvořili mentální palác a každou novou informaci přiřazovali k jednotlivým elementům v jejich zámku. Například všechno, co ví o DNA, mohlo být navázáno na obraz Mony Lisy v předsíni.
Vytvořte si strukturu
Ribbing vám představuje jednodušší variantu této metody. Nenutí vás vytvářet si celé domy a paláce, v nichž budete shromažďovat znalosti. Radí jenom, abyste si vytvořili strukturu. „Učení je spojitost, kterou si vytvoříte mezi něčím novým a mezi něčím, co už víte,“ říká Ribbing.
A kvůli tomu se taky dostává ke slovu teflonový syndrom – kdy něco ne a ne pochopit. Prostě si novou informaci nedokážete spojit s žádnou zkušeností. Například když se učíte o DNA nebo černých dírách – o věcech, které jsou příliš daleko od světa, který znáte a kterému rozumíte. Proto si potřebujete vytvořit mezikroky. Ony obrázky.
Když se jdete učit něco nového, měli byste vždycky začít tím, že si přečtete shrnutí.
„Když se jdete učit něco nového, měli byste vždycky začít tím, že si přečtete shrnutí,“ radí Ribbing. „U učebnic byste nikdy neměli začít na stránce jedna. Nejdřív si vygooglete sumář. Zaměřte se taky na obsah a dejte si načas. Díky tomu si vytvoříte znalostní kostru, takže až půjdete na první stranu, všechny malé detaily se budou mít na co napojit, stanou se masem na kostře a skutečné pochopení přijde rychle a zůstane s vámi.“
Základem je tedy jít od celku k detailům a ne naopak. Je to jediný způsob, jak si náš mozek může vytvořit spojitosti.
foto: Shutterstock, zdroj: YouTube