Divoké matky. Už sedm let místo, kde mohou být děti dětmi a rodiče lidmi. Tato živá kavárna v pražském Karlíně je v podstatě rájem pro všechny, kteří chtějí být jednoduše sami sebou. A pozor, přístup sem mají i otcové.
Reklama
Kavárna a pražský Karlín – pro mě jde vlastně o ideální kombinaci. Na rozhovor do Bar/ák za Zuzanou Kolkovou a Kristýnou Bokovou jsem se tedy měla proč těšit. Ač podobné „maminkovské podniky“ nevyhledávám, o tomto jsem slyšela v souvislosti s jejich „rodičovsky neortodoxními“ akcemi už nějaký ten rok zpátky. Tušila jsem proto, do čeho jdu.
Při průzkumu menu mě zaujala samozřejmě nabídka i alkoholických nápojů, což jen podtrhuje záměr Divokých matek.
Ten podnik vlastně není úplně výhradně pro matky s dětmi, o čemž jsem se přesvědčila ihned po vstupu. Interiér vás vtáhne, jako byste přicházeli k někomu do obýváku, v němž máte chuť se usadit a užívat si příjemné chvilky. A tak jsem se usadila, objednala si na doporučení majitelek espreso a bezlepkové brownies. Při průzkumu menu mě zaujala samozřejmě i nabídka alkoholických nápojů, což jen podtrhuje záměr Divokých matek. Objednala jsem si a hned s první objednávkou přišel i důvod, abychom si začaly tykat.
Nejen vy, ale i zdejší atmosféra na mě přenáší pocit, že se cítím uvolněně a příjemně. Mám pocit, že tady můžu skoro všechno.
Zuzana: Všechno tu samozřejmě dělat nemůžeš. I my zde máme nějaká pravidla. Třeba ničení hraček. To se postupem času ukázalo jako problém, který nás velice trápil. Jako matky víme, že žádná z nás u sebe doma nenechá dítě ničit nábytek, hračky a podobně. Vedeme dítě k pořádku a určitě ho nepodněcujeme k ničení věcí. Proto jsme nechápaly, že v kavárně každý večer nacházíme poničené věci, pomalované zdi, rozbitý nábytek. Až nás z toho bolelo srdce.
To byl taky důvod, proč jste zavedly symbolické vstupné?
Kristýna: Ano, přesně tak. My mnoho hraček a celkově věcí, které tu vidíš, máme darovaných. Moc si ceníme toho, že nám přátelé a zákazníci přenechávají věci, které doma vyřadí, a my je zde tak můžeme dát ještě ostatním k dispozici. Dostáváme i krásné knížky, které ale nacházíme roztrhané, zmuchlané… Škoda mluvit.
Takže Divoké matky, ale i divoká dítka. Jak vůbec ta myšlenka vznikla a co ten název?
Kristýna: No, lepší nás nenapadl. V době, kdy jsme začínaly, jsme si sotva sedly, protože jsme měly všechny neustále děti kolem sebe. A to tedy vlastně stále přetrvává. Celé se to pak vyvíjelo od jejich nálad.
A jestli jsme kamarádky? Těžko říct. Vedeme podnik a každá máme svůj názor… Ale jo, jistě že jsme.
V jednom jsme měly ale jasno od začátku. Všechny jsme věděly, že nám chybí podobné místo. Představa byla, ale hodně se později v reálu vyvíjela a měnila. Měly jsme každá malé dítě a nebyl moc prostor někam zajít s kamarádkou nebo známými, vzít prcka s sebou a k tomu všemu nikomu nepřekážet.
Četla jsem, že se neznáte moc dlouho. Přitom působíte jako taková sehraná dvojka.
Zuzana: To je pravda. Neznáme se věky věků, ale seznámila nás před několika lety bývalá kolegyně. My si padly do oka, zjistily, že máme podobné sny, a bylo to. Rozhodly jsme se vybudovat kavárnu. Začínaly jsme ve třech, ale po prvním roce jsme zůstaly jen my dvě. A jestli jsme kamarádky? Těžko říct. Vedeme podnik a každá máme svůj názor… Ale jo, jistě že jsme.
A tady už při prezentaci nového projektu, alternativního prostoru nejen pro kavárnu, ale třeba i pro kapely
Určitě byly chvíle, kdy jste to chtěly zabalit, ale vydržely jste. Jste tu už sedmý rok.
Zuzana: Držíme se a snad ještě budeme. To si přejeme moc. Tedy to a zdraví, štěstí, lásku... No a pak zákazníky. Máme totiž plány i do budoucna. Chceme se rozšířit a probudit opuštěné místo k životu. Tak se zrodil projekt Bar/ák. Je to opět prostor pro všechny, kteří chtějí zrealizovat svůj nápad nebo se prezentovat.
Chceme se rozšířit a probudit opuštěné místo k životu. Tak se zrodil projekt Bar/ák.
Nešlo by ale vymýšlet nové věci, kdybychom v kavárně neměli skvělou provozní, naši Martinku. Asi i můžeme říct, že nevíme, co bychom bez ní dělaly… Je důležité mít kolem sebe ty správné lidi. Nejen v životě, ale i v podnikání. A v tom máme štěstí. Měly jsme štěstí i třeba na tyto krásné prostory, na lidi, co nám pomohli a pomáhají, na sebe a vlastně i na Zonky, která nám s rozjezdem projektu pomohla.
Kristýna: A to jsme na Zonky narazily jen tak z doslechu a podívej, teď tu spolu takhle sedíme a povídáme si o projektu, který byl v naší hlavě. A najednou tu je sedmý rok a každý si v něm najde to své místo. Nejen děti.
foto: Divoké matky, zdroj: Zonky Times