Novým Zélandem hýbe případ ženy, jejíž „noční aktivity“ se přestaly zamlouvat jejímu manželovi. Ne, nebyla mu nevěrná. To by mu možná ani tak nevadilo. Když ale muž spal, tak ho pravidelně napadala a křičela na něj. Ráno poté si na nic nepamatovala.
Reklama
Další muž z Nového Zélandu byl během spánku schopen nasednout na kolo, ujet 20 kilometrů a zase se do své postele vrátit. Ani on po probuzení neměl o ničem sebemenší tušení.
Parasomnie a sexomnie
Oba zmínění trpí takzvanou parasomnií, což je skupina nepřirozených stavů, které doprovázejí spánek, nebo jsou na něj vázány a je pro ně typická pohybová aktivita ve stavu změněného vědomí, vnímání a úsudku. Lidé zkrátka během spánku provozují činnosti, které si ráno nepamatují.
Sexomnie patří mezi zatím „nejmladší“ poruchy spánku s abnormálním chováním. A v jejím průběhu je tedy možné spáchat sexuální útok.
Mohou zkonzumovat obsah celé ledničky (sleep eating), jezdit v autě či na kole (somnambulismus), ale i sexuálně napadnout svého partnera či kohokoliv, s kým přijdou během spánku do styku. Konkrétně tato diagnóza nese název sexomnie a patří mezi zatím „nejmladší“ poruchy spánku s abnormálním chováním. A v jejím průběhu je tedy možné spáchat sexuální útok.
V několika případech už u soudu tato diagnóza útočníky zbavila obvinění. Vyvstává otázka, zda jsou na místě obavy ze zneužití a ze sexuálně motivovaných činů se tak nestanou legální akty schované za rouškou poruchy spánku.
Trpím, tak můžu
Pojem sexomnie byl poprvé použit v roce 2003 v kanadském časopise Psychiatrie, který popsal případy 11 pacientů, u nichž byly detekovány poruchy spánku sexuálního původu.
Sexomie je sice výsledkem vědeckých výzkumů, avšak ze své podstaty je samozřejmě spjatá s rizikem zneužití. A obhajoba se jí v soudních síních také s oblibou chytá. Právní termín zní jasně: jednání bez vědomého myšlení nebo úmyslu, která zahrnují i poruchy spánku.
Scott byl ve stavu automatismu způsobeného nadměrnou konzumací alkoholu.
Poslední případ, kdy byla tato právní kvalifikace využita, znamenal na Novém Zélandě osvobození pro 35letého Tristana Coreyho Scotta, který sexuálně napadl dvě dospívající dívky. Soudce odmítl obvinění poté, co zjistil, že záměr nemohl být prokázán, protože muž byl skutečně náměsíčný. Scott byl ve stavu „automatismu způsobeného nadměrnou konzumací alkoholu“. Alkohol je mimo jiné spolu se stresem a spánkovou deprivací jedním ze spouštěčů poruchy.
Muž, jenž prý spal
Podobný případ se odehrál i v roce 2013, kdy (tentokrát nejmenovaný) muž nebyl souzen za napadení mladé dívky poté, co prohlásil, že musel být náměsíčný. Ve spánku vstoupil do její ložnice a napadl ji. Prohlásil, že si na událost vůbec nepamatuje a že tedy musel být náměsíčný, protože se probudil až poté, co ho její otec začal bít. V jiném případě se žena několikrát v noci probudila a zjistila, že s ní její manžel má sex.
Zpočátku přijala vysvětlení sexomnií, ale poté, co jednou připustil, že je vzhůru, začala pochybovat. Během jednoho z útoků se ho pokusila prověřit tím, že se zeptala na čas. Podíval se na hodiny u postele a normálně odpověděl. Muž byl i tak zproštěn obžaloby poté, co porota souhlasila s tvrzením, že je „rozumově možné“, že během činů spal, a jeho chování tedy nebylo záměrné. Všimněme si ale toho slovního spojení „rozumově možné“.
Legalizace útoků
Ne vždy ovšem soudy k diagnóze přihlížejí. V roce 2008 byl muž shledán vinným z útoku na mladou dívku, a to i přes prokázanou historii parasomních epizod. Tvrdil, že si na útoky nepamatuje a že musel spát. Byl odsouzen k devítiměsíčnímu domácímu vězení.
Pro somnambulismus jsou běžné činnosti, které provádíme v bdělém stavu, jež nevyžadují mnoho myšlení. Činnosti, které provádíme automaticky až roboticky.
Novozélandské soudy ve všech zmíněných případech musely rozhodnout, zda se osoba v době spáchání činu nacházela ve stavu spánku. Důkazem mimo jiné bývá, zda mají dlouhou historii jiných forem parasomnií. Výzkumníci ale i samotní soudci na tuto diagnózu zatím nahlížejí s velkou skepsí a obávají se legalizace sexuálních útoků, které budou schované za předstíranou poruchou spánku. Tu navíc nebývá snadné prokázat.
„Pro somnambulismus jsou běžné činnosti, které provádíme v bdělém stavu, jež nevyžadují mnoho myšlení. Činnosti, které provádíme automaticky až roboticky. Včetně těch sexuálních,“ říká novozélandský odborník na poruchy spánku Antonio Fernando z Univerzity v Aucklandu. Náměsíční jedí, chodí, močí do rohu místnosti, protože mají za to, že tam je toaleta, a dokonce jsou schopni i řídit automobil.
A samozřejmě provozovat sex. I když to zní možná (spíš u toho řízení než při sexu) bizarně, všechno to jsou aktivity, při kterých moc nepřemýšlíme. Náměsíční mají otevřené oči a stále zpracovávají okolní informace. Nespadnou ze schodů, nenabourají. Zpracovávají vizuální informace a jejich chování je automatické.
Ženy si spíš zakřičí
Většina případů nevědomého sexu ve spánku zaznamenaných v psychiatrické literatuře popisuje muže. „Ženy trpící parasomnií mají tendenci být méně násilné, ale hlasitější,“ pokračuje Fernando. „Hodně mluví a křičí, takže se obvykle nedostanou do takových problémů jako muži. Ti mají tendenci být, co se týče vyjadřování, klidní, ale násilní. Mohou znásilnit či jinak zaútočit.“
Problém je, že neexistuje kategorický test, který by s jistotou odhalil, zda člověk spí.
S důkazy to ale podle Fernanda, který přednáší psychologii na univerzitě a má soukromou praxi, není jednoznačné. Ani on jako odborník na poruchy spánku nikdy nemůže kategoricky říci, zda někdo v době, kdy byl spáchán trestný čin, spal. „To se nedá prokázat. Problém je, že neexistuje kategorický test, který by s jistotou odhalil, zda člověk spí. Existují jen určité známky toho, že dotyčný spí. Já tak mohu vyslovit pouze domněnku, že dotyčná osoba spala.“
foto: Shutterstock, zdroj: New Zealand Herald