Takovou otázku si položil psycholog Harry Harlow v 50. letech minulého století. A jako správný vědec se pustil do zkoumání. Součástí jeho pokusu byla mláďata makaka, dvě figuríny a láhev mléka.
Reklama
Opičí mláďata zavřel do klece, aby na chvilku zůstala úplně o samotě – bez svých rodičů či soukmenovců. Když klec otevřel, postavil před ně dvě figuríny „matek“. Jedna byla vyrobená z drátů, ale svírala láhev mléka. Druhá neměla nic, ale byla vytvořena z měkkého materiálu. Většina opiček zamířila k „chlupaté“ matce – mazlení pro ně bylo důležitější než hlad.
Dobře, lidi nejsou opice, ale stejně bychom neměli důležitost objetí rovnou zatracovat.
Kopanec dobré nálady
Během objetí se do těla vylučuje hormon oxytocin – hormon lásky. Oxytocin posiluje optimismus, vzájemnou důvěru i sebevědomí, snižuje stres, pocity úzkosti i krevní tlak. Vědci dokonce zjistili, že posiluje imunitu – v rámci experimentu na Carnegie Mellon University nejdříve mezi účastníky experimentu udělali průzkum o tom, jak často objímají druhé, a poté všechny nakazili chřipkou. Lidé, kteří měli ve zvyku objímat lidi častěji, se s nemocí vyrovnali rychleji než ostatní.
Potřebujeme alespoň čtyři objetí denně, abychom přežili, osm objetí denně, abychom se udrželi v pořádku, dvanáct objetí denně, abychom mohli růst
„Potřebujeme alespoň 4 objetí denně, abychom přežili. Potřebujeme 8 objetí denně, abychom se udrželi v pořádku. Potřebujeme 12 objetí denně, abychom mohli růst,“ napsala rodinná terapeutka Virginia Satir. Když pak dala článek přečíst svému dítěti a zeptala se ho, kolik objetí denně chce, odpovědělo jí: „Neřeknu ti kolik, ale rozhodně víc než 8.“
Mluvíme tu o opravdovém objetí – o něžném, ale silném stisku, kdy můžeme cítit druhého člověka (ne nezbytně na sexuální úrovni!). Formální společenské objetí, kdy se nemůžeme o druhého „opřít“, ale podvědomě hledáme cestu z objetí pryč, v nás pouze zvyšuje úroveň stresu.
Češi se nedotýkají
Člověk je tvor společenský, přesto je i ve společnosti často odsouzen k samotě – nejenom psychologické, ale i fyzické. Za posledních 10 let se počet Čechů, kteří jsou v častém kontaktu se svojí rodinou, zmenšil z třetiny na čtvrtinu. Moderní hnutí singles, digitální odloučení od reality a celá řada dalších faktorů zvyšuje virtuální mezeru mezi lidmi. Česká společnost je z pohledu zahraničních návštěvníků poměrně rezervovaná. Když jsem žil rok v zahraničí, v prostředí, kde se potkávali lidé z celé Evropy, obvykle jsem byl označován za člověka s velkým osobním prostorem, který se mračí na svět.
Objímání či líbání na přivítanou a rozloučenou není v Česku mezi kamarády příliš obvyklé
Dana v diskuzi o kulturních rozdílech mezi Amerikou a Českem zase píše: „Objímání či líbání na přivítanou a rozloučenou není mezi kamarády příliš obvyklé a je rozhodně neobvyklé mezi lidmi, kteří se potkali jednou nebo dvakrát. Občas to vidíte mezi blízkými a dlouholetými přáteli (dvě dívky nebo dívka a chlapec, nikdy mezi dvěma heterosexuálními muži), kteří se už chvíli neviděli. Obecně, pokud svého českého kamaráda obejmete, můžete ho překvapit a uvést ho/ji do rozpaků. Češi nemají ve zvyku vyjadřovat náklonnost tímto způsobem.“
Kouč Nikola Šraibová k tomu dodává: „Dospělí si totiž dotek spojují se sexualitou, a tak se mu raději vyhýbají. Sami se můžete občas přistihnout, že váháte, zdali dotyčného obejmete, políbíte nebo mu jen podáte ruku. Lidem však přiměřený dotyk dělá většinou dobře, ale bojí se ho dávat a někdy i dostávat. Někdy se dotekům vyhýbáme cíleně – dává nám to pocit individualismu a nezávislosti na druhých lidech.“
Sexuální past
Právě v nedostatku fyzického kontaktu se ovšem ukrývá i past. Upřímné objetí může být snadno vysvětleno jako pobídka k něčemu vážnějšímu – obzvlášť v české společnosti, která není na objímání zvyklá. Stejně tak nemá být důležitost doteku záminkou pro sexuální obtěžování. Nespadá do něj osahávání citlivých partií, plácání po zadku a rozhodně by nemělo být vynucováno. Lidský dotyk vám může přinést příjemné pocity, pouze pokud je konsensuální (oboustranný) a pokud jste mu připraveni se vzdát, ne se mu bránit.
Lidský dotyk vám může přinést příjemné pocity, pouze pokud je konsensuální
Pokud vaše okolí není připravené na vyšší míru fyzické náklonnosti, vězte, že si ji můžete snadno nahradit: pořiďte si domácího mazlíčka, ideálně takového, s jakým se můžete mazlit. A nezapomeňte pohladit sami sebe – i to je pro vaši psychiku důležité.