Jen málo věcí člověka rozruší natolik, jako když nemá na výběr. Krev se vám vaří v žilách, nebo by se ve vás naopak ani krve nedořezal. Někdo vám řekl, že něco musíte nebo nesmíte. Vzedme se ve vás vlna vzdoru. Řeknete si: „Jsem bytost se svobodnou vůlí… Mám právo na to rozhodnout se sám.“
Freedom!
Všichni si vybavíme slavný projev Williama Wallace ve filmu Statečné srdce o tom, jak důležitá je pro člověka svoboda. Právě možností svobodné volby se zabývá Braveheart effect neboli teorie psychologické reaktance, kterou v roce 1966 zkoumal sociální psycholog J. W. Brehm.
Pokud cítíme, že nám chce někdo vzít naši svobodnou vůli, uděláme první poslední proto, abychom o ni nepřišli.
Pokud máme pocit, že je naše svobodná vůle v rozhodování něčím či někým omezena nebo už zcela ztracená, cítíme v sobě silnou touhu získat ji nazpět a také se pro to snažíme udělat první poslední. To, jak často a u koho se Braveheart effect vyskytne, se odvíjí na základě osobnosti člověka nebo jeho pohlaví. Někteří jedinci mají k výskytu efektu Braveheart v jejich životě vyšší pravděpodobnost. Záleží také na tom, v jakém úseku svého života se dotyčný nachází. Braveheart effect se nejčastěji vyskytuje v období dospívání a stáří.
Čtyři druhy reakcí
Podle Brehma může pocit ztráty svobodné volby vyvolat čtyři druhy následného chování. První druh chování je opakem toho, co je po člověku vyžadováno. Výzkum například prokázal, že pokud soudce řekne porotcům, že nemají jinou možnost než ignorovat nepřípustné důkazy, může tak zvýšit šanci, že jsou právě těmito důkazy ovlivněni.
Jedinec se může také zachovat pouze podobně nevhodným chováním, které mu bylo zakázáno, protože nebude tak silně věřit, že to, co mu bylo zakázáno, je tak špatné. Příkladem může být rebelské chování dospívajících. Pokud bylo dospívajícímu zakázáno kouřit, začne pít pivo. Může také vzniknout zcela negativní postoj vůči chování, které je požadováno, a v neposlední řadě také averze vůči osobě či jinému zdroji zákazu nebo příkazu.
Co ovlivňuje Braveheart effect
Základem pro výskyt Braveheart efektu je pocit, že jsme schopni obnovit naši svobodu. Pokud tento pocit nemáme, snažíme se změnu svobodné vůle ospravedlnit jiným vysvětlením („To jsem stejně dříve či později chtěl udělat.“) Síla efektu Braveheart závisí na proměnných faktorech.
- Čím více cítíme, že určitá osoba zmařila naši svobodu, tím větší je účinnost efektu Braveheart. Účinek bude ještě větší, pokud je rozkaz řečen osobně mezi čtyřma očima, než kdybychom ho obdrželi v písemné podobě.
- Tón sdělení hraje také velkou roli. Použitá slova jako „musíš, měl bys“ vyvolají Braveheart effect spíše než „můžeš, mohl bys“.
- Roli hraje i kultura. Lidé z více individualistických kultur zažívají silnější účinky Braveheart efektu, když je ohrožena jejich osobní svoboda, než když je ohrožena jejich svoboda kolektivní. U kolektivních kultur je vzorec opačný.
Pokud je lidská víra ve svobodnou vůli snížena, zvyšuje se agresivita jedince a naopak klesá zájem o pomoc druhým. Hezkým příkladem Braveheart efektu z nedávné doby byla uniklá data 50 milionů uživatelů Facebooku, která vyústila až do kampaně #DeleteFacebook na Twitteru. Mnoho lidí mělo oprávněný pocit, že užívání Facebooku je projevem jejich svobodné vůle, který jim byl poškozen únikem dat, a začali hromadně rušit své uživatelské účty.
Braveheart efekt v reklamě
Rozpoznání Braveheart efektu v momentě, kdy ho prožíváme, je důležité proto, abychom mohli v dané situaci zhodnotit, zda je efekt pro nás opravdu užitečný anebo s námi jenom „zametá“. Zabráníme tak nelogickému a impulzivnímu chování.
Reklama
Právě náš pocit svobodného rozhodování se dá i zneužít. Nejčastější manipulací s naší svobodnou vůlí je situace, kdy jeden člověk řekne druhému, aby dělal opak toho, co opravdu chce. Jedinec se bude bouřit a nakonec udělá to, co chce právě dotyčný manipulátor. Takovou taktiku mohou zvolit dnešní velké společnosti a nutí nás tak jednat proti našim zájmům.
Reklamní společnosti se Braveheart efektu snaží vyhnout – nemají zájem, aby měl zákazník vlastní vůli.
Není žádnou novinkou, že skrze reklamy se nás společnosti snaží nejenom nalákat, ale nakonec také zmanipulovat ke koupi produktu. Kdy se ale z lákání stává ona manipulace? U reklamy může nastat také takzvaný bumerangový efekt, kdy si všimneme, že s námi chce někdo skrze reklamu manipulovat, a zachováme se přesně proti tomu, co zadavatel reklamy chtěl, tedy podle naší svobodné vůle. Společnosti se také úmyslně snaží vyvíjet reklamy, které Braveheart effect nevyvolávají. Pointou je, že zadavatel nechce, aby konzument jednal proti zprávě, kterou reklama obsahuje. Častá je také taktika snížení Braveheart efektu tím, že se nás reklama snaží „sblížit“ s perspektivou zadavatele či případně alespoň vzbudit soucit či empatii.
A co snaha o zvýšení zájmu o nabízený produkt? I zde je Braveheart effect využíván. Ptáte se jak? Společnost stáhne produkt na čas z trhu. Tak se v nás snaží vyvolat dojem, že jde o exkluzivní zboží. Velké nápisy na nákupních regálech volající: „Omezené množství“. Ty jsou jen další strategií vyvolávající Braveheart effect.