Dívka z Třebíče umí 17 cizích řečí. Jazyky vnímám v barvách, říká

V současné globalizované společnosti je znalost alespoň jednoho cizího jazyka téměř nutností, druhý je pak příjemným benefitem. Umět ale 17 cizích řečí je pro většinu z nás těžko představitelné, i když na to mnozí z nás měli během "koronavirových prázdnin" pár týdnů času. Těžko představitelný je i fakt, že všech těch 17 jazyků ovládá teprve patnáctiletá dívka. Tenhle výjimečný talent dostala do vínku nebo spíš do hlavy studentka gymnázia v Třebíči Eva Spekhorstová.

Vzhledem k tomu, že Eva nemá Facebook, spojila jsem se nejdřív s její maminkou Janou. Ta mi o Evě prozradila, že kromě jazyků se ve volném čase věnuje také malování, hře na kytaru a zpěvu. Navíc už osm let tančí balet a píše si vlastní choreografie. „Je to živel,“ říká o dceři, ale hned nato dodává, že to všechno nejsou podstatné věci. „Radost nám dělá tím, jaká je. Jak má ráda lidi a svět.“

Čeština je velmi vzácná, protože nemá jednu hlavní barvu, ale takový mix všech. Nejvíc má ale žluté, zelené a hnědé.

Eva, která je všestranně umělecky nadaná a navíc miluje cestování, by se prý chtěla v budoucnu věnovat archeologii. V krátkém rozhovoru po mailu, při němž jsme nemusely používat roušky, nám například prozradila, proč se tolik cizích řečí učí, jak jí to jde a co by ostatním pro výuku jazyků poradila.

Tvůj tatínek pochází z Holandska, maminka je Češka. Jak ses s nimi odmala dorozumívala? Pomáhali ti s učením jazyků?

S mamkou mluvím česky, s tátou německy, nikdy to nemohlo a nesmělo být naopak. S tátou jsme také četli francouzské knížky, a proto je francouzština nejspíš jeden z mých pasivních jazyků. Až teď jsem se ho začala učit aktivně. A letos jsem se začala s tátou bavit i holandsky, chtěla jsem, aby mě to naučil.

Jakými jazyky tedy v současnosti mluvíš?

Kromě češtiny a němčiny ještě anglicky, italsky, španělsky, francouzsky, portugalsky, korejsky, holandsky, učím se pak i japonsky, čínsky, řecky i starořecky, turecky, indonésky a nově jsem začala i norsky, hebrejsky a chtěla bych se naučit i arabsky.

Většinou z těch jazyků přitom mluvím plynně až konverzačně plynně. Výjimkou jsou ty, které jsem se začala učit tento měsíc.

Jaké jazyky jsou nejtěžší a jaké naopak nejjednodušší?

Pro mě je nejtěžším jazykem arabština, kterou jsem se tedy ještě nezačala aktivně učit, ale podívala jsem se na základy gramatiky, písma a na fonetiku. Nejjednodušší je pro mě španělština a indonéština.

Je pravda, že čím víc řečí člověk umí, tím je jednodušší se je učit?

Podle mě to pravda je, protože poté už víte, jak vám to přesně vyhovuje a jaký systém jste si zavedli předtím. Nemusíte tak trávit čas hledáním různých zdrojů na učení se jazyků a tak dále.

Podle čeho si vybíráš jazyky, které se budeš učit?

Jazyky si vybírám hlavně podle barev, tedy podle toho, jak je barevně vnímám. Každá řeč má nějakou barvu nebo jejich mix, což mi v učení moc nepomáhá, ale dodává mi to motivaci se jazyk dále učit. Když bych uvedla příklad, třeba čeština je velmi vzácná, protože nemá jednu hlavní barvu, ale takový mix všech. Nejvíc má ale žluté, zelené a hnědé. Angličtina je tmavě červená se zlatým odstínem.

To mi trochu připomíná zpěvačku Billie Eilish, která říká, že díky takzvané syntézii vnímá každou svou píseň pomocí jiné barvy i textury…

Ano, myslím si, že je to hodně podobné. Já ale na texturu moc nehledím.

Jakým způsobem se jazyky učíš?

Ze začátku poslouchám zvuk jazyka. To znamená, že strávím týden tím, že se učím nové písničky a díváním se na filmy. Pak si sepíšu hlavní gramatiku a nakonec 250 nejpoužívanějších podstatných jmen, sto nejpoužívanějších přídavných jmen a padesát nejpoužívanějších sloves.

Pak také velmi doporučuji aplikaci Busuu, která je vyloženě na samotné učení, a potom Tandem, který je skvělý na konverzaci.

Jak rychle se dostaneš na konverzační úroveň?

Nemám to spočítané a je to velmi subjektivní. Z pohledu Korejce je lehčí a rychlejší se naučit japonštinu než například indoevropský jazyk. Tedy alespoň si to myslím, protože mají velmi podobnou gramatiku a někdy i slovní zásobu. Takže zatímco třeba holandštinu jsem pochopila po týdnu, korejština mi trvala rok.

Proč se vlastně tolik jazyků učíš?

Chci se bavit s lidmi v jejich mateřské řeči, jelikož strašně ráda vidím, jak se rozzáří, když slyší svou mateřštinu. Když se s někým bavím v řeči, které rozumí, tak to jde do hlavy. Když ale mluvím v jeho mateřské řeči, jde to rovnou do srdce.

Reklama

foto: Ondřej Tomšů, Rádio Praha International