Jde jim jen o kariéru nebo rovnoprávnost? Jak znějí argumenty žen, které nechtějí mít děti

„Děti jsou skvělé a mají nás dospělé hodně co učit, ale já prostě žádné mít nechci,“ říká mladá žena na videu, které mi nedávno poslala známá. Mluví na něm ženy, které se dobrovolně rozhodly zůstat bez potomků. I zmiňovaná kamarádka je jednou z nich. A rozhodně není jediná. Jedna žena z mého okolí se rozhodla nemít děti už jako dívka někdy v patnácti a stále si za tím stojí. Protože děti prostě nemá ráda. Kolegyně jedné její známé se jich prý dokonce bojí.

Jiná kamarádka otěhotněla tak trochu omylem a další dítě sice chce, ale jen proto, že už jí ta práce „fakt štve“. Bývalý spolužák zase řekl loni něco v tom smyslu, že „dítě by si v téhle době pořídil jen blázen“, a bývalá kolegyně se mi svěřila, že „jí bohatě stačí pes“. Je to jen podivná shoda náhod v mé sociální bublině, nebo je opravdu život bez dětí nastupující trend?

Existuje předpoklad, že pokud nechcete mít děti, myslíte jen na sebe.

Zatímco například v africkém Nigeru je běžné mít sedm potomků, v západních zemích je situace zcela opačná. Nyní tu čelíme takzvanému baby bustu, což znamená, že dětí není ani dost na to, aby se udržela velikost stávající populace. Česko je přitom ukázkovým příkladem. Podle demografů by bylo optimální, aby rodiny u nás měly tři děti, plodnost je však v současnosti na hodnotě 1,7 dítěte a nevypadá to, že by se situace mohla výrazně zlepšit. U nás přítomný trend bezdětnosti ostatně kopíruje mnoho dalších vyspělých zemí, jen v Americe dosáhla plodnost v roce 2018 vůbec nejnižšího bodu za posledních 32 let.

Nechci, protože…

Přestože někteří jedinci mít potomky prostě nemohou, i když by chtěli, tak těch, kteří je nechtějí, v mnoha zemích zkrátka přibývá, píše ve své lifestylové sekci nazvané příhodně Life australský internetový magazín ABC. Podle psychoterapeutky Zoe Krupkové jsou tito lidé ve společnosti často nesprávně označováni jako sobci. „Existuje předpoklad, že pokud nechcete mít děti, myslíte jen na sebe,“ potvrzuje australská novinářka a spisovatelka Tory Shepherdová, která o svém rozhodnutí nemít děti napsala knihu On Freedom. Krupková však upozorňuje, že žádný důkaz o tom, že lidé s dětmi jsou méně sobečtí, neexistuje, a dodává, že ženy spíš často odrazují obrovské požadavky, které společnost na matky klade. „Máme tu intenzivní sociální kritiku matek, což z mateřství činí obzvlášť neatraktivní volbu.“

Bojím se, že má poporodní deprese by mě tak vysílila, že bych si se svým dítětem nemohla vytvořit pouto.

Důvody pro bezdětnost jsou každopádně různé. Například osmačtyřicetiletá cestovatelka z Holandska Caroline Epskampová prý nikdy neměla mateřské pudy. „Jsem velká milovnice zvířat. Ukažte mi štěně a budu nadšená. Zato děti mi nic neříkají.“ Prý si nadevše váží své nezávislosti a ví, že děti by jí v ní bránily. Se svým manželem žijí bez dětí 22 let. Čtyřicetiletá spisovatelka z Melbourne Gemma, která trpí psychickými problémy, se zase rozhodla nemít potomky právě kvůli strachu o své duševní zdraví. „Bojím se, že má poporodní deprese by mě tak vysílila, že bych si se svým dítětem nemohla vytvořit pouto,“ říká.

Pro osmadvacetiletou Felicity Lochheadovou, která studuje ekologii, je hlavním důvodem, proč přemýšlí o tom, zda vůbec bude mít děti, klimatická změna. „Znepokojuje mě, že to (myšleno dítě) zdaleka není jen otázka životního prostředí... Zasahuje i do ekonomické nebo sociální sféry.“ Podle průzkumu Australské nadace na ochranu přírody přehodnocuje otázku mateřství každá třetí žena pod třicet let, která je zapojena do environmentálních hnutí.

Žádné děti? Žádné pozvánky

Existují desítky dalších důvodů, proč lidé mít děti nechtějí. Ať už jsou ale jakékoli, alespoň podle magazínu New York Times se zdá, že jsou s nimi a se svým rozhodnutím nemít děti tihle lidé spokojeni. Problém ale naopak představuje jejich okolí. „Máme tu takový druh kulturního ideálu, že jakožto žena byste se měla chtít o někoho starat,“ říká Krupková. „Pokud tedy řeknete, že o to nemáte zájem, je to, jako byste ani nebyla pravou ženou.“

Bezdětné ženy přes šedesát, které znám, říkají, že je to první věc, na kterou se lidé ptají, stejně jako tomu bylo kolem třicítky.

Sociální vyřazení je další problém, kterému musí bezdětné ženy ve společnosti často čelit, a to zdaleka nejen v letech typických pro těhotenství. „Mohou to být jen malé věci jako vyloučení z různých konverzací, ale i větší, jako například to, že nejste pozvána na dětskou narozeninovou oslavu,“ vysvětluje Krupková. „Vždy když opravím někoho, kdo si myslí, že mám dítě, tak nastává trapné ticho,“ potvrzuje Epskampová. Tak to často pokračuje až do doby, kdy žena vstoupí do „babičkovského“ věku. „Bezdětné ženy přes šedesát, které znám, říkají, že je to první věc, na kterou se lidé ptají, stejně jako tomu bylo kolem třicítky.“

Destigmatizace

Podle Laury Scottové, autorky knihy Two is Enough, se přesto situace s přijímáním bezdětných žen společností v poslední době zlepšuje, a to zejména díky osvětě a některým bezdětným celebritám. „Americké ženy čelily sociální izolaci ze strany přátel i sousedů s dětmi. U mnoha z nich toto stigma vymizelo díky celebritám, jako jsou Oprah Winfreyová, Jennifer Anistonová nebo Helen Mirrenová, které společnosti vysvětlily své důvody k tomu, proč se rozhodly potomky nemít.“

Jak dokazují různé facebookové skupiny, diskuze, ale třeba i studie s rozhovory nazvanými Regretting motherhood, tak rodičovství opravdu není pro každého. Na společnosti je nyní znormalizovat bezdětnost do té míry, aby ženám umožnila rozhodnutí, zda dítě chtějí opravdu z vlastní touhy a ne proto, že by to tak prostě „mělo být“.