Při každém otevření sociální sítě se na nás vyvalí fotka či video nějakého člověka. Většinou šťastného, třeba v sudu s vodou, někdy rozněžnělého, třeba s koťátkem, jindy se chlubícího. To tam pak většinou není on, ale jeho jídlo, protože my ostatní nevíme, jak vypadá smažák, a jsme plni závisti, kam až to autor dotáhl, když v poledne obědvá. Lidé, kteří se umí všelijak pitvořit či jinak odporně tvářit, jsou sledováni více než jiní a udělali si ze sociálních sítí byznys. Je to něco, jako když se naši dědové chodili na poutě dívat na mořské panny a jiné jinakosti. Tihle "vystupující" také dostali zaplaceno za svoje představení, ale asi ne tolik jako influenceři a také jejich společenské postavení nebylo tak oslnivé.
Když jste dostatečně známí na sociálních sítích, zvou vás na večírky a zajímají se o vás i média, což vám jednak zvýší příjem a také se stanete celebritou. Nikdo vlastně přesně neví, co to celebrita je, ale dejme tomu, že jsou to lidé známí, což je pro ně důležitější než onen důvod, proč tomu tak je.
Konec skutečných hvězd
Řekl bych, že pomalu odchází doba skutečných hvězd. Lidí, kterých byste se chtěli dotknout, obyvatel zvláštního nehmotného světa složeného ze slávy a výsad. Hvězda v té době ovšem musela něco umět, třeba zpívat, hrát ve filmu nebo střílet góly.
Osobností se stáváte tím, že prokážete charakter. Což je souhrn vlastností a schopností, které vám umožní být magnetem pro ostatní.
A pak je zvláštní kategorie lidí výjimečných, kterým říkáme osobnosti. Při jejichž vstupu do místnosti utichne šepot, každý je skenuje pohledem a modlí se, že ona či on si vzpomene, jak se jednou potkali, když mu otevírali dveře nebo snídali ve stejném hotelu. To je ten druh lidí, kteří mají ovace vestoje i od těch, kteří je vlastně nemají rádi, ale jejich úspěch, přínos pro daný obor či obec je natolik neoddiskutovatelný, že jednoduše nemohou než mu vzdát hold.
Na rozdíl od infuencerů, celebrit či hvězd se osobností nestanete kvůli jedné schopnosti. Což neznamená, že influencer, celebrita či hvězda nemohou být osobnostmi. Osobností se nestanete ani tak, že prostě zestárnete. Byť by si to mnozí přáli, myslí si to a chovají se podle toho. Osobnost nemusí být nejlepší ve svém oboru. Osobností se stáváte tím, že prokážete charakter. Což je souhrn vlastností a schopností, které vám umožní být magnetem pro ostatní. Někdy také přitahujete jejich závist až nenávist, s čímž v našich končinách máme dost zkušeností.
Kdo je skutečná osobnost
Ten rozdíl mezi prchavou slávou celebrity a osobností jsem si uvědomil, když jsem na Instagramu viděl titulní stránky britských deníků poté, co zemřel sir Tom Moore. Nebudu zde popisovat jeho život ani připomínat jeho nápad, díky kterému se v Británii vloni vybralo 33 milionů liber pro zdravotníky. Najděte si to. A pochopíte, že je stále rozdíl mezi tím, když vás lidé sledují a když vás chtějí následovat.
Je mnoho kritiků dnešních dnů. Prý úspěch mají jen ti, kteří dokáží jakkoliv zaujmout, není důležité, co umíte, ale jak vypadáte na instastories. A pak britský bulvár, proti kterému je ten český milý průvodce světem známých lidí, věnuje celou první stranu starému muži, opírajícímu se o chodítko. Kýč, patos? Ale kdeže. Nezlehčujme to zase po česku. To jen síla osobnosti odsunula ostatní na vnitřní stránky novin. Ještě to není s naším světem tak špatné, když víme, že k životu potřebujeme nejen hvězdné nebe nad sebou, ale i lidi, kteří ty hvězdy nesou v sobě. Umíme-li stále odlišit trvalé od pomíjivého, pak máme stále šanci.
Reklama
foto: Profimedia