Na výše zmíněnou otázku je těžké odpovědět. Placebem ověřované studie jsou komplikované, protože psychedelika jsou přísně regulována. Vědci nyní přišli s kreativním řešením. Získali nadšence pro mikrodávkování, jejich "léky" schovali do gelových tobolek a smíchali je s prázdnými tobolkami. Jaký byl výsledek tohoto experimentu?
Mikrodávkování (v angličtině microdosing) psychedeliky sice podle účastníků vedlo ke zlepšení psychické pohody, ale stejně tak to zvládly i placebo kapsle. Výhody mikrodávkování tedy podle všeho nejsou způsobeny farmakologickými účinky. Vědci pokus, kdy uživatel neví, zda bere lék nebo jen placebo, nazývají samooslepováním. A tohle "samooslepování" by mohlo být také prapříčinou oné "pohody", která během microdisingu nastává.
Těžké hledání dobrovolníků
Odstartovat samotnou studii nebylo vůbec snadné. Už jen získání etického souhlasu s registrací dobrovolníků užívajících psychedelika byl dlouhý a obtížný proces. Vědci museli tyto dobrovolníky také nejdříve najít. Podařilo se jim to přes komunity příznivců mikrodávkování, fandy psychedelických seminářů a uživatele sociální sítě Reddit. Nakonec získali více než 1600 přihlášek, ale jakmile si potenciální účastníci uvědomili, že si budou muset pořídit vlastní psychedelika, zájem poklesl. Do experimentu se zapojilo pouze 246 z nich.
Lidé, kteří si mysleli, že užívali psychedelika, pociťovali větší pohodu a menší úzkost než ti, kteří si mysleli, že užívali placebo.
Účastníci si vytvořili sady týdenních dávek psychedelik i tobolek s placebem, seskupili je do prázdných obálek označených QR kódy vytištěnými z webových stránek studie a poté obálky zamíchali, aby ztratili přehled o jejich skutečném obsahu. Dobrovolníci pak skenovali kódy a dostali pokyny, které obálky si mají každý týden vybrat.
Houba, nebo cukr?
Jenže ani tady trable s pokusem neskončily. Účastníci pokusu nesměli poznat, zda berou zrovna psychedelika, nebo placebo. Ti, co užívali lysohlávky, jež obsahují psilocybin, dostali do obálek jako placebo tablety s cukrem. Jenže tito účastníci přiznávali, že houbu zkrátka poznají, když si po polknutí tobolky říhnou. Takže vědci museli tyto výsledky anulovat a vyrobit namísto tobolky s cukrem jako placebo kapsli s nepsychedelickou houbou. Pak neměli respondenti šanci zjistit, co si opravdu vzali.
I po těchto všech peripetiích byli účastníci studie, zejména ti, kteří normálně užívali vyšší dávky, někdy schopni uhodnout, zda užili placebo. Vědci to mohli sledovat, protože dobrovolníci hlásili svůj odhad toho, co si zrovna vzali, po každé dávce. Ačkoli to znamenalo, že samooslepování nebylo neprůstřelné, mělo hlášení tu výhodu, že dalo vědcům další kontrolu, zda předpokládané výhody mikrodávkování vycházejí "jen z očekávání lidí".
Pohoda i s placebem
Vědci zjistili, že lidé, kteří si mysleli, že užívali psychedelika, pociťovali větší pohodu a menší úzkost než ti, kteří si mysleli, že užívali placebo. A to bez ohledu na to, co ve skutečnosti užívali. „Výsledky odrážejí zjištění několika velmi malých placebem kontrolovaných studií,“ říká výzkumník Johns Hopkins z University Albert Garcia-Romeu, který se problematice věnuje, ale na zmiňované studii se nepodílel.
Tato studie sice byla vedena s více lidmi a trvala delší dobu, Garcia-Romeu si přesto myslí, že i její výsledky budou pravděpodobně sporné. Účastníci si totiž mohli svobodně nastavit vlastní režim mikrodávek, což znamená, že se dávky a látky jednotlivých účastníků lišily. Dobrovolníci také nemuseli dokonale dodržovat pravidla. Mohli si dát houbičku klidně "mimo výzkum" a vědci by se to nedověděli. Proto také výzkumníci plánují na téma psychedelické mikrodávkování další vylepšenou samooslepující studii.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Science