Když přišel mor, byl rychlý a nemilosrdný. Začalo to na Krymu v roce 1347, pak se rozšířil po Evropě a zabíjel vyděšené a bezbranné lidi po milionech. Nemoc způsobující rychlou smrt ustoupila v roce 1351, ale vrátila se silnější o několik let později. Než druhá vlna pominula, zemřelo více než 50 milionů lidí.
Kosil miliony, ale nezmizel
„Byla to nejdůležitější, nejpůsobivější a nejhorší událost, která se kdy v Evropě stala,“ říká Alessia Masiová z Institutu Maxe Plancka pro vědu o lidské historii v německé Jeně. Mluví o černé smrti, pětiletém řádění moru, který podle některých odhadů zabil polovinu populace středověké Evropy. Tato epizoda se vryla do naší kolektivní paměti, a možná proto nám mor připadá jako dávná historie. Ale bakterie, která ho způsobuje, je stále mezi námi a epidemiologové nyní varují, že mor není zdaleka přízrak dávné minulosti a že bychom jeho hrozbu měli začít brát vážněji.
Pro historiky je „černá smrt" pouze ranou kapitolou v sérii pandemií, které pustošily západní Eurasii a severní Afriku celých pět století. Středověký mor ale nebyl první svého druhu. Tato pochybná čest patří té, která vypukla v Konstantinopoli v roce 541. Její závažnost, ačkoliv trvala více než 200 let, byla nedávno zpochybněna.
Ze vstupního bodu, typicky blešího kousnutí, se infekce může rozšířit do krevního řečiště, aby se stala septikemickým morem, nebo do plic, kde se rozvine do plicní formy.
Celkově se odhaduje, že mor způsobil smrt 200 milionů lidí. Lokální ohniska moru občas někde dodnes propuknou, protože bakterie Yersinia pestis, která ho způsobuje, neustále koluje v hlodavcích, hlavně krysách a myších a jejich parazitech sajících krev. Tyto takzvané „zoonotické rezervoáry“ není podle vědců možné vymýtit. Každý kontakt s nimi, ať už s infikovanými hlodavci přímo, nebo častěji s jejich blechami, představuje riziko, že epidemie moru znovu propukne.
Poslední lokální epidemie moru vypukla na Madagaskaru v roce 2017, když nakažený muž nastoupil do autobusu v centrální části ostrova a odcestoval do města na východě země. Než zemřel, nakazil desítky spolucestujících. Nakaženo bylo celkem 2 348 lidí, z nichž 202 zemřelo. Další ohniska moru se nedávno objevila v Indii, Číně, a dokonce také v USA.
Když mor propukne
Jakmile je člověk infikován, progrese onemocnění je rychlá. Od svého vstupního bodu, typicky blešího kousnutí, napadne bakterie lymfatické uzliny v tříslech, podpaží nebo krku a divoce se množí, což způsobuje bolestivé otoky. To je nechvalně známý dýmějový mor, u nějž se po inkubační době pouhých dvou dnů objeví záchvaty horečky, zimnice, bolesti hlavy, těla, slabost, nevolnost a zvracení.
Ale může to být i mnohem horší. Z dýmějového „základního tábora“ se infekce může rozšířit do krevního řečiště, aby se stala septikemickým morem, nebo do plic, kde se vyvine do plicní formy. Septikemický mor prograduje v septikémii a pneumonický v zápal plic. Od tohoto okamžiku, pokud se neléčí, je mor téměř vždy smrtelný. Se správnou léčbou však míra přežití může dosáhnout až 70 %.
Prevence předčí léčbu
Bohužel však nelze zcela vyloučit možnost, že se mor stane rezistentním vůči antibiotikům, nebo že vzhledem ke své virulenci bude použit jako biologická zbraň, neboť Yersinia pestis je vedle antraxu považován za nejsnáze použitelný lidský patogen. Vzhledem k tomu se zdaleka nejlepší možností zdá být očkování. Světová zdravotnická organizace však v roce 2018 použití stávajících vakcín již nedoporučila. Vytváří totiž pouze krátkodobou imunitu a jsou neúčinné proti plicnímu moru. U některých byly také prokázány vedlejší účinky včetně vyrážek, zánětů a abscesů.
V současnosti je vyvíjeno více než 20 nových vakcín včetně vakcíny na bázi adenoviru, která využívá technologii podobnou vakcíně Oxford/AstraZeneca na covid-19. Žádná však dosud nesplnila přísná kritéria Světové zdravotnické organizace. Pokrok je pomalý. „Prostředky jsou omezené i zdroje jsou omezené,“ říká Jason Rosenzweig z Texas Southern University v Houstonu. „Stejně jako jiné patogeny, které by se mohly stát problémem, není Yersinia pestis naléhavým problémem trvale. Vtrhne na scénu, způsobí nějaké škody, vyděsí lidi, zmizí a pak na to lidé zapomenou.“
Je však dobré na to myslet. Je nepravděpodobné, že by svět znovu utrpěl kataklyzma v rozsahu černé smrti. Přesto stojí za to mít na paměti, že i když máme k dispozici vakcíny a antibiotika, mor stále zabíjí 10 % nakažených. Pro srovnání, prevakcinační úmrtnost na covid-19 byla „pouhé“ 1 %.
Reklama
foto: Shutterstock, Wikimedia Commons, zdroj: New Scientist