Za blýskavou představou možnosti se "do práce" přesunout bez ranního stresu a spěchu, třeba ještě v pyžamu, do obýváku se totiž "nenápadně" krčí méně atraktivní aspekty populárního homeoffice: třeba to, že za teplo si doma musíte zaplatit sami. A za kafe taky.
Hrozí deprese i alkoholismus
Trhliny do prvotního nadšení nad prací u domácího krbu se dostaly už dávno. Náš pracovní výkon má většinou daný termín, který platí jak v práci, tak doma. Jenomže třeba děti ho často respektovat nemíní a podobně se k tomu staví domácí mazlíčci. Pocit izolace údajně také vede k radikalizaci osobních názorů.
Zaměstnavatel by vám měl umožnit kontakt s kolegy, pokud si to budete přát, stejně jako by vám měl nabídnout kompenzaci nákladů.
Hrozí také deprese, což čím dál více těch, kteří pracují z domova, řeší alkoholem. Vzrůst prodeje destilátů za poslední období se v Česku odhaduje na desítky procent, vína o něco méně, zatímco spotřeba piva spíše klesá. Navíc rostou investice do domácí kancelářské techniky, doma roste i konzumace kávy a čaje, které byly v práci zadarmo. A víc se platí i za využívanou energii.
Čím pomůže zaměstnavatel
Některé výhody, na něž se mnozí těšili, bohužel práce z domova nenaplňuje. Je pravda, že si můžeme udělat svůj rozvrh práce. Jestliže ovšem z domu pracujeme volnějším režimem a kvůli tomu se nám třeba sobota či neděle stane pracovním dnem, rozhodně nemáme nárok na nějaké náhradní volno. Také popíjení alkoholu není jen a jen naší záležitostí. Jestli zákaz alkoholu platí na pracovišti, bude platit i při práci z domova a nadřízený si to může osobně či přes pověřenou osobu zkontrolovat.
Na druhou stranu by měl zaměstnavatel umožnit kontakt s kolegy, jestli si to budete přát, i kompenzaci nákladů. Do nich může spadat spotřeba energie a vody, připojení k internetu, opotřebení telefonu či kancelářské techniky. Do nákladů by si mohl zaměstnanec připočítat i opotřebení nábytku, ale vše by měla řešit písemná dohoda se zaměstnavatelem. Nizozemský institut NIBUD (Národní institut pro informace o financování rodiny) dokonce už svým vlivem donutil zaměstnavatele, aby platil těm, co pracují z domova, i kávu, čaj a toaletní papír. Takzvaný kovidový bonus by měl v Nizozemsku být ve výši přibližně tři sta šedesát eur měsíčně.
Nedostatky legislativy
I ten, kdo pracuje z domova, bude muset přese všechno něco platit. Předpokládá to alespoň analytik Deutsche Bank Luke Templeman ve sborníku ekonomických vizí této instituce. Analytik usuzuje, že by každý zaměstnanec odváděl na daních pět procent z výdělku za každý den, který stráví na home office, pokud by ovšem měl zároveň prostor pracovat i na svém místě ve firmě. Současná situace způsobená epidemií by ale měla tvořit výjimku. Podle Templemana by se například jen v USA dalo takto získat do rozpočtu téměř padesát miliard dolarů, které by byly použity na příspěvek pro zaměstnance s nízkými příjmy, kteří z domova pracovat nemůžou.
Tento Templemanův názor bohužel nepočítá s náklady, které musí ten, kdo pracuje z domova, vynakládat navíc oproti normálnímu chodu domácnosti, a tak ho lze brát spíše jako příspěvek do diskuse, která bude muset tento vzmáhající se fenomén vyčerpávajícím způsobem ošetřit do budoucna i právně, protože není třeba ani jasné, jak by se pro daňové účely práce z domova vykazovala.
Problém textilního průmyslu
Práce z domova má i dopad na třetí stranu, tedy nejen na zaměstnance a zaměstnavatele. Získávají společnosti, které se zabývají informačními technologiemi a kancelářskou technikou včetně nábytku. Profitují firmy, které nabízejí služby pro domácnost, na které už nezbývá kvůli práci z domova čas. Jde o praní, žehlení, úklid nebo třeba venčení psů. Obrovsky vzrostl zájem o kurýrní služby, nebývale rostou i e-shopy. Firmy, které získaly dobré zkušenosti s prací z domova, už také počítají do budoucna s úsporami za pronájem kanceláří.
Za ohrožený považuje pojišťovna také textilní průmysl – poklesla poptávka po společenském odění.
Tím se dostáváme k tomu, kdo práci z domova pociťuje negativně. Budou to developeři a investoři, kteří jsou na výstavbě a pronájmu kanceláří pochopitelně závislí. Majitelé restaurací, kaváren, fastfoodů a podobných podniků, kteří své provozovny zřídili uvnitř či poblíž velkých kancelářských areálů, fenomén home office pociťují těžce až likvidačně. Tyto dopady jsou víceméně logické a viditelné na první pohled.
Mezinárodní úvěrová pojišťovna Atradius však mezi vážně ohrožená odvětví počítá třeba papírenský průmysl, protože práce z domova se orientuje na propojení a informace online a zároveň urychlila proces digitalizace všech procesů. Za ohrožený považuje pojišťovna také textilní průmysl – poklesla poptávka po společenském odění (a to i kvůli kulturním omezením). Pracovní schůzky se nekonají a pro videokonferenci z domova stačí sako či halenka, protože pod stůl už web kamera nedohlédne.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: BBC