Když byla v květnu 2019 spuštěna anonymní aplikace sociálních médií jménem YOLO, překonala navzdory absenci významné marketingové kampaně graf stažení všech aplikací na iTunes již po pouhém týdnu. V kombinaci se sociální sítí Snapchat umožňuje YOLO uživatelům posílat anonymní zprávy. Virální popularita, které velmi rychle dosáhla, připomněla oblibu v květnu 2017 zaniklé aplikace Yik Yak. Proč jsou takové aplikace tolik žádané? Protože uspokojují touhu po anonymní interakci online. A jak víme, anonymita je lákavá – dává moc a svobodu. Společně s nimi ale také zvyšuje riziko kyberšikany a nenávistných projevů.
Soukromí, nebo zbraň?
Ve věku věčného online sledování a autocenzury mnozí právě anonymitu považují za zásadní součást soukromí a svobody projevu. Problém je v tom, že se anonymní aplikace vyznačují mnohem vyšší mírou projevů nenávisti a kyberšikany, než je tomu v běžných sociálních médiích. Psycholog John Suler, který se specializuje na online chování, popisuje tento jev jako online disinhibiční efekt – to znamená, že se lidé cítí méně odpovědní za své jednání a v jistém smyslu se cítí být vyloučení ze své skutečné identity.
Mladí lidé jsou stále více nespokojeni s narcistickou kulturou, která dominuje sítím, jako jsou Facebook, Instagram a Snapchat. Není proto překvapivé, že se uchylují do stínu anonymity.
To jim dává onu oceňovanou svobodu projevu, které ale často zneužívají k útokům a agresi. Závoj, který anonymita poskytuje, umožňuje jeho nositelům, aby se beztrestně stali hrubými, kritickými, rozlícenými, nenávistnými a osočujícími i ohrožujícími jeden druhého. To vše beze strachu z možných postihů či následků – nikdo přeci neví, kdo se za autorstvím příspěvků doopravdy skrývá.
Síť bez tyranie
Nedávné studie ukazují, že mladí lidé jsou stále více nespokojeni s narcistickou kulturou, která dominuje sítím, jako jsou Facebook, Instagram a Snapchat. Tyto platformy povzbuzují uživatele k prezentaci idealizovaných verzí sebe sama, což v konečném důsledku vede k iluzi nevyhnutelně ústící do frustrace, deprese, pocitů nedostatečnosti a méněcennosti jako výsledku neustálého porovnávání vlastní osoby s nerealistickými představami ostatních lidí.
Moderování obsahu a určování toho, co lze a co nelze říci nebo sdílet online, je vždy subjektivní.
Ve světle takových tlaků není překvapivé, že se mladí lidé uchylují do stínu anonymity, která jim v určitém smyslu poskytuje soukromí a chvíli pro oddech, než se zase naplno vydají do naoko ideálního světa sociálních médií.
Byl by zákaz krátkozraký?
Ani anonymita sociálních sítí tedy není dokonalá zbraň na jejich negativní vlastnosti. A kyberšikana je nepochybně vážný problém, který je třeba řešit. Přesto je moderování obsahu a určování toho, co lze a co nelze říci nebo sdílet online, subjektivní. Ačkoliv se jedná o ne zcela domyšlený systém, výzvy k úplnému zákazu anonymity mohou být krátkozraké. Mají tendenci zdůrazňovat negativní asociace anonymity, aniž by projevovaly povědomí o jejím pozitivním potenciálu.
Co je tedy skutečně potřeba? Vzdělávat mladé lidi v problematice nebezpečí konzumace a nadužívání sociálních médií. K tomu je třeba aktualizovat učební osnovy na základních, středních i vysokých školách. Vývojáři aplikací a poskytovatelé podobných služeb by si také měli uvědomit nebezpečí negativních dopadů, které mohou jejich produkty mít. Mladí lidé by si díky anonymitě neměli osvojovat vzorec myšlení, který jim dodává pocit, že mohou cokoliv říci a potažmo i udělat bez odpovídajících následků.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: The Next Web