Fake news, neschopnost poznat důvěryhodný zdroj a další žhavé mediální problémy naše školství bohužel zatím moc nereflektuje. Například na základních školách neexistuje nic jako předmět mediální výchova. Mladí lidé jsou tak vydáni napospas svým mobilům, ze kterých na ně marketingoví a mediální profesionálové ve službách bůhví koho chrlí tuny obsahu. Skupina studentů z Masarykovy univerzity si předloni řekla, že už je na čase s tím něco udělat. A rozhodla se založit projekt Zvol si info. Cílem je ukázat veřejnosti a zejména mladým lidem, jak se neutopit v nekonečné záplavě dat a rozeznat kvalitní obsah od snůšek výmyslů.
Průzkum agentury STEM ukázal, že 25 % české populace věří dezinformačním webům a podle ankety, kterou provedla organizace Zvol si info, čerpá 71 % studentů údaje především z Facebooku, přičemž pro 20 % z nich není zdroj vůbec důležitý.
Reklama
O studentském projektu Zvol si info, který proti šíření fake news bojuje, nám víc prozradila jeho spoluzakladatelka a předsedkyně Kateřina Křivánková, která v současnosti studuje ve Francii.
Co bylo impulzem pro vznik projektu? Nějaké fake news?
To úplně ne. Projekt vznikl v rámci předmětu a soutěže Peer to Peer Challenging extremism, který vedli naši mentoři Miloš Gregor a Petra Vejvodová. Celkem nás bylo devět studentů z politologie, bezpečnostně-strategických studií a žurnalistiky. Měli jsme za úkol vytvořit kampaň, která bude mít dopad na společnost. Původně jsme si mysleli, že to bude projekt jen na pár týdnů, ale zájem o naše přednášky neustal. Ani po roce a půl.
Na základě těchto „zpráv“, které si někdo vycucal z prstu, bez zdrojů a bez podkladů, se někdo další rozhoduje třeba o očkování svých dětí, používání mikrovlnky nebo koho volit.
V jednom rozhovoru jste zmínili, že středoškoláci často nemají vyvinutý filtr na to, co je důvěryhodné a co ne. Čím je to podle vás způsobeno?
Podle mě to je tím, že se příliš nezajímají o dění kolem sebe. Rozvoj kritického myšlení se na školách příliš nepodporuje a jede se podle osnov. Zkrátka máme dojem, že spousta mladých lidí přijímá zprávy jako fakt a dále o nich nepřemýšlí, nezpochybňuje, neptá se...
Myslíte si tedy, že starší generace je na tom s kritickým myšlením lépe?
No, ani moc ne. My jsme se ale rozhodli cílit především na mladší věkovou skupinu, protože k ní máme blíž a bylo snadnější se k ní komunikačně i lidsky dostat. Ostatní věkové kategorie máme v plánu, ale musíme postupně. Zatím máme za sebou pár debat s veřejností, s učiteli, knihovníky... Každopádně nešlo o nic systematického, jako je tomu v případě středních škol. Věřím ale, že se k tomu také dopracujeme.
Jak problematiku fake news přibližujete?
Stále se držíme původní myšlenky, že chceme dělat osvětu v rámci mediální gramotnosti a kritického myšlení. Jezdíme po středních školách po České republice a na Slovensku. Aktuálně za sebou máme asi stovku škol a téměř pět a půl tisíce oslovených studentů. Problematiku fake news a jak se vyvarovat „napálení“ předáváme skrze našeho Surfařova průvodce po internetu, který se skládá z pěti bodů, na něž je potřeba si dávat pozor při konzumaci zpráv ať už na portálech, na Facebooku nebo z mailů. Vzhledem k tomu, že stále cílíme především na mladé, naše prezentace a workshopy jsou plné obrázků a videí. Snažíme se upoutat jejich pozornost a bavit je, i když zrovna mají před testem z matiky a spíš by se potřebovali učit.
Pro jistotu a pro čtenáře fake news: Kateřina je vpravo, vlevo její kolega ze Zvol si info Vojtěch Bruk
Váš tým stojí za vznikem bestselleru Nejlepší kniha o fake news. Jaké je její hlavní poselství?
Rádi bychom přiblížili problematiku fake news, propagandy a manipulací široké veřejnosti. Píšeme o historické perspektivě a o tom, že se praktiky skoro vůbec nezměnily a že základ je stále stejný, jenom v jiném hávu. Věnujeme se i tomu, jak to funguje v naší hlavě a co se děje, když se setkáme s informací, se kterou nesouhlasíme. Upozorňujeme na různé manipulativní techniky a dáváme i tipy, jak se jim vyvarovat. Knihu jsme psali tak, aby jí rozuměl jak středoškolák, tak i jeho babička.
V čem spatřujte největší problém a nebezpečí fake news?
Největší nebezpečí šíření zpráv, které si někdo vymyslel, je v tom, že jim spousta lidí věří, nebo si dokážou představit, že by ona zpráva mohla být pravdivá. Prostě takové to „není to pravda, ale mohla by být“. A na základě těchto „zpráv“, které si někdo vycucal z prstu, bez zdrojů a bez podkladů, se někdo další rozhoduje třeba o očkování svých dětí, používání mikrovlnky nebo koho volit.
A jak poznat fake news podle této party mladých politologů a žurnalistů? Návod shrnuli do pěti rad:
- Zdroje
Jestliže zpráva nemá uvedený zdroj, pak se pro to, co v ní je, zjevně nenašel věrohodný důkaz, nebo si to celé tvůrce vycucal z prstu. Autor neznámý? Pak je opět velká pravděpodobnost, že jste sedli na lep lži. Klikejte na odkazy, hledejte zdrojové stránky a pátrejte, zda se někde vyskytují podobné informace, a to i v případě studií. I ty mohou být totiž falešné.
- Svalování viny a nálepkování
Žijeme ve složitém světě a propaganda se toho může snažit lehce využít, třeba tím, že vše zjednoduší a nám naservíruje přímo hotové názory. Takovéto články poznáte podle toho, že hned označují „špatnou“ stranu, používají nálepky jako „sluníčkáři“, „fašisté“ a podobně. Podle nich je svět černobílý, vždy najdou jediného viníka a neposkytují možnost podívat se na věc z více úhlů pohledu.
- Vymýšlení faktů
Dezinformační weby sází na to, že si kvůli zahlcenosti informacemi nenajdeme čas data, která nám předkládají, ověřit. A pokud není po ruce zrovna nic zajímavého, sami si to vytvoří. Pakliže máte sebemenší podezření, že informace je fake, jděte po zdrojích a podívejte se, zda o ní píšou také ostatní weby včetně těch zahraničních.
- Manipulace s obrázky
Pomocí Photoshopu už je dnes možné vykouzlit ledacos. Navíc poplašné weby často nemusí ani fotografie upravovat a jen vyberou staré, ke kterým přidají šokující informaci, a hoax je na světě. Jestliže ve vás fotografie vyvolává silné emoce, jako například strach či vztek, zpozorněte.
- Hra s emocemi a dramata
Emoce jsou snadnou technikou, jak lidmi manipulovat, a tvůrci poplašných zpráv jsou si toho dobře vědomi. Děsivé titulky vzbuzující silné pocity mají za úkol přitáhnout naši pozornost a vedou nás k tomu, že přestáváme uvažovat racionálně. Některé weby jsou známé jako nedůvěryhodné, u jiných to ale není tak zřejmé, proto je dobré mít se na pozoru. A jak tedy naopak vypadá kvalitní web? Uvádí zdroje a podává informace, ne emoce. Dává prostor oběma stranám, nezaujímá jasné stanovisko a nikomu nic nepodsouvá.
foto: Shutterstock, zdroj: Zvol si info