Klidné středeční odpoledne v muzeu. Jemný vánek v prázdné chodbě, osamělý hlídač se nudí, jinak nikde nikdo, máte sál jen pro sebe. Najednou vás oslepí bílý záblesk. Není to žádná ultramoderní instalace, ale spoušť mobilu. Uprostřed sálu sedí žena, nohy překřížené, jak v neviditelné bublině, vztyčenou paží jak kružítkem vyměřuje prostor, přes FaceTime sdílí svůj obraz na druhou stranu světa. Kousek dál vás muž s obrovitým foťákem ohrožuje selfie tyčkou. Koupil si drahou hračku a teď zoufale zápasí se spouští v naději, že zdokumentuje všechny a všechno, co se mu postaví do cesty.
Reklama
Blogeři, tetelící se blahem, se na sociálních sítích dělí o denní dávku kultury. Pronásledují vás na každém kroku jak vlastní stín: záři obrazovek mobilů a ustavičnému neúprosnému klikání se těžko uniká. Ale ne, vy se nechcete dát, chcete si vychutnat výstavu. A tak když zástup technickými hračkami vyzbrojených japonských turistů zmizí za rohem, vydechnete úlevou.
Záři obrazovek mobilů a ustavičnému neúprosnému klikání se těžko uniká
Ne na dlouho. Ostří teenageři si dlouhými barevnými nehty prohrábnou vlasy. Klik. Chvilka přemýšlení nad tím, který Warhol se nejvíc hodí k sdílení: „Jsou vůbec přes filtr vidět dolíčky v bocích?“ a „Ty vole, jsem zborcenej tou šťávou z kokosu…“ Poslední sken sálu – ne, už nezbylo nic k focení, tak rychle postupovat dál.
Dokumentování zážitků v muzeu je snad stejně staré jako fotografování. Ale nebylo by lepší technické hračky odložit a začít se zase jednou dívat?
Fotografování zhoršuje paměť
Psycholožka Linda Henkelová zkoumala, jaký má fotografování vliv na paměť. Vysokoškoláci měli za úkol v muzeu některé exponáty fotografovat a jiné si jenom prohlédnout. Později, když měli studenti zodpovědět konkrétní otázky ohledně zhlédnutých uměleckých děl, vybavili si mnohem méně detailů u těch, které fotili. Henkelová vysvětluje, že jakmile se soustředíme na snímek, přestaneme se objektem zabývat. Neukládáme jej do paměti, necháme to na kameře a paměťové kartě. Mozku tím dáváme signál, že si daný objekt nemusí zapamatovat – je zachycený jinde. Linda Henkelová tomu doslova říká znehodnocující efekt focení.
Když něco fotíme, dáváme mozku signál, že si daný objekt nemusí zapamatovat – je zachycen jinde.
Fotografie jsou k zaznamenání události samozřejmě užitečné – problém je v tom, že adaptujeme i mentalitu pozorování světa prostřednictvím hledáčku: Když se jen posouváme od jednoho obrázku k druhému, ochuzujeme se o prožitek dané chvíle. Soustředíme se na dokonalý záběr a samotný okamžik vlastně pořádně ani nevnímáme, navíc se k němu často ani později nevrátíme. Schválně, kolik fotek z vašich záloh jste viděli naposledy ve chvíli, kdy jste je pořizovali?
Při příští návštěvě muzea se proto neproměňujte v automat, dívejte se, vnímejte; uchováte si tak mnohem silnější zážitky.
foto: Shutterstock