Varování obsažené ve sci-fi příbězích většinou rezonují se strachem a úzkostí lidí z toho, kam a jakým způsobem se civilizace ubírá. Zároveň se tak tyto filmy mohou stát inspirací, jak s vlastními touhami v budoucnu naložit, abychom se vyvarovali negativních důsledků nesprávného jednání. To může pramenit i z toho, že věříme poplašným zprávám.
Cory Doctorow, s nímž jsme v lednu vedli rozhovor o autorských právech na internetu, je světoznámý autor knih, jako je Walkaway, Little Brother nebo Information Doesn´t Want To Be Free. Aktuálně popisuje na stránkách sci-fi magazínu Locus to, jak se dnes můžeme poučit ze sci-fi literatury.
První částí je tedy inspirace, druhou varování. Inspirace je onen základ, varování nadstavba.
Nedávno jsme psali, že se tímto žánrem inspirují i někteří vizionářští miliardáři v čele s Elonem Muskem. Proč bychom s tím měli ale začít i my, „obyčejní smrtelníci“, kteří nesní o tom, že vyšlou do vesmíru raketu, usídlí se na Marsu nebo se podívají na Měsíc?
Sci-fi inspiruje i varuje
Doctorow tvrdí, že sci-fi literatura nabízí dva směry, které mají vztah k lidské budoucnosti. Mohou sloužit buď jako varování, nebo jako inspirace – v obou případech však ovlivňují činy, které lidé přijímají, a tedy i budoucnost, již si vybírají. Autoři totiž píší příběhy o budoucnosti, které se na jedné straně bojí, a na druhé straně se zvědavostí toužebně očekávají, co vlastně samotná budoucnost přinese.
Jedná se tak o jakési vhledy do reality, která by jednou mohla nastat. Na věrohodnosti podle Doctorowa přidává i slovní zásoba spisovatele, protože pochází ze stejné doby, ve které žijeme, a je okořeněná futuristickými myšlenkami, neznámou řečí robotů, kosmických lodí a sledovacích zařízení. Spisovatel tak vychází ze základních znalostí, o kterých předpokládá, že je mají i jeho čtenáři, poté přechází do vzrušujících imaginací, díky nimž z oněch základů vyrůstá mnohdy silně věštecký příběh. První částí je tedy inspirace, druhou varování. Inspirace je onen základ, varování nadstavba.
Klíčové je zaujmout představivost
Spisovatelé tedy píší příběhy, redaktoři vybírají, které jsou hodny publikace, a čtenáři určují, které budou populární a integrují se do slovní zásoby, jež se týká možné budoucnosti – ať už dobré, nebo špatné. My v Česku víme, že se Karel Čapek takovým způsobem zasloužil o úžasné rozšíření slova robot, které bylo poprvé použito v roce 1921 při uvedení jeho dramatu R. U. R. a jehož autorem byl jeho bratr Josef. Čapkovo drama zaujalo představivost veřejnosti, což je klíčová veličina určující budoucí popularitu daného díla.
Systém spisovatelů, čtenářů, redaktorů a kritiků, knihkupců a recenzentů se podle Doctorowa chová jako jakési věštící médium.
A to se stane, když myšlenky autora korespondují s názory veřejnosti. Právě v tom je pro ni potom sci-fi inspirativní. Tedy v případě, kdy ve slovech autora poznává své vlastní obavy a tužby. Pak dochází ke ztotožnění čtenáře či diváka s příběhem a jeho hrdiny a autor má vyhráno. Dostal publikum, kam potřeboval.
Upřímná fikce
Sci-fi spisovatelé jsou tak podle Doctorowa tvůrci jakési fikce, která vypovídá mnohé o jeho snech, představách a touhách. Při pohledu na jeho názory a na společenství lidí, které daného spisovatele čtou, získáme poměrně jasný přehled o obecných představách, jež se týkají budoucnosti a jsou sdílené celou společností.
Proč byste totiž četli a obdivovali něco, s čím se neztotožňujete a s čím vlastně nesouhlasíte? Dobře, něco můžete přečíst ze zvědavosti. Pokud vás ale dané dílo nezaujme, už se jím dále nebudete zaobírat. Systém spisovatelů, čtenářů, redaktorů a kritiků, knihkupců a recenzentů se tak podle Doctorowa chová jako jakési věštící médium, jehož pohyby odhalují tajemství, o nichž jsme ani nevěděli, že je máme.
Faleš poplašných zpráv
Sci-fi tedy čteme, vybíráme si takové, které nejvíce odpovídá našim vlastním přesvědčením, ale zároveň (možná až na Elona Muska a jemu podobné) víme, že příběhy, které hltáme, nejsou a v dohledných letech pravděpodobně ani nebudou reálné. Doctorow tak naznačuje, že sci-fi příběhy mohou v určitém smyslu posílit naše rozlišovací schopnosti a stát se účinnou prevencí bránící nás jako společnost před vlivem falešných zpráv, tedy takzvaných fake news, kterým se dnes bohužel nebývale daří.
Na rozdíl od sci-fi, kterým nikdo nevěří, falešným poplašným zprávám mnozí věří a vůbec je nezaráží absurdita sdělení, která prezentují.
Pod tento termín se schovávají všechny konspirační teorie a rádoby pravdivá tvrzení těch, kteří se vědomě snaží oklamat posluchače ohledně vlastní identity i informací, které předávají. Podobně jako sci-fi tak mnohdy zaujmou představivost veřejnosti, díky níž se virálně šíří dál. Problém však je, že na rozdíl od sci-fi, kterým nikdo nevěří, falešným poplašným zprávám mnozí věří a vůbec je nezaráží absurdita sdělení, která prezentují.
Takovým čtenářům Doctorow doporučuje přečíst si kvalitní sci-fi, aby byli schopni rozpoznat, že podobně jako v jejich případě se i v případě fake news jedná o pouhou fikci a nikoliv o sdělení kopírující realitu. Smutnou skutečností ale je, že falešné zprávy, které se uchytily a získaly důvěru čtenářů, podobně jako sci-fi příběhy vypovídají mnohé o společnosti a světě, v nichž žijeme, a o tom, jak lidé tuto společnost a tento svět vnímají.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Locus