Markéta Konvičková: Divím se těm, kteří marní čas psaním hejtů na internetu

Markéta Konvičková na sebe v létě upozornila média tím, že promluvila o svých zdravotních problémech. Zároveň vyšel nový unikátní počin Projekt 6-6, její šesté album se šesti videoklipy. A přestože jsme během společného rozhovoru v pražském Vnitroblocku na její problémy také narazily, nejvíc mě zaujal Markétin pozitivní přístup a schopnost i v nejtěžších situacích vidět život z té lepší stránky.

Když jsem se jí ptala na Projekt 6-6, hned se rozpovídala o tom, jak ji nemoc v tvorbě inspirovala. „Začátkem tohoto roku jsem začala být hodně unavená, padaly mi vlasy, byla jsem oteklá. Když mi pak lékaři našli v těle nádor, uvědomila jsem si, že zdraví máme opravdu jen jedno, a život jsem začala brát z úplně jiné stránky. Proto jsem se do svého alba rozhodla zakomponovat i tuhle zkušenost a šestý smysl. Každý videoklip podprahově skrývá jeden z lidských smyslů a na jeho úplném konci rapuju a říkám lidem: Važte si, že máte ruce, nohy, že jste pohromadě, nebuďte negativní,“ vysvětluje mi usměvavá mladá žena, která už je nyní naštěstí naprosto zdravá. „Beru to jako druhý nádech, jako druhou šanci do života.“

Optimisticky však Markéta nepřistupuje jen ke svému zdraví, ale i ke kritice a negativním komentářům na sociálních sítích, které se k životu každého umělce nevyhnutelně pojí. Právě digitální svět a závislost na internetu byly dalšími tématy, o kterých jsme si s Markétou povídaly.

Rozhodla ses po nemoci nějak výrazně změnit svůj život?

Neříkám, že je ze mě najednou úplně nová Markéta. Vždycky jsem byla pokorná a kariéru bych za rodinu nevyměnila. Chtěla bych se ještě víc setkávat s prarodiči, trávit čas spíš offline než online. Nebrat si všechno k srdci. Protože, jak říkávala moje babička: „Když nejde o zdraví, jde o h...“

Práci a hudbě se ale asi ani teď vyhýbat nebudeš...

Teď bude 10. října v pražské La Loca koncert, během kterého pokřtím právě i Projekt 6-6. Bude to akce v úplně novém kabátě, s písničkami, kapelou, efekty a moc se na to těším. Myslím, že není nic víc, než když si může interpret dělat, co chce.

Jak snášíš kritiku ze strany fanoušků?

Zrovna teď, když jsem tu čekala, projížděla jsem si komentáře a všechny byly negativní. Musela jsem se smát, protože buď negativně hodnotili, že mám na sobě paruku, že se jim nelíbí písničky nebo videoklip. Ale právě můj hlas, který mě živí, nezkritizoval nikdo. A to je přece ta podstata. Jsem zpěvačka a v tom, že jsem pokaždé jiná, je má svoboda.

Dozvídáš se z komentářů na internetu i něco konstruktivního?

To mi moc nepřijde, ale ať si klidně každý napíše, co chce. Já netvořím pro deset milionů lidí žijících v Čechách, já tvořím pro svou sortu, pro svou generaci. Pokud se to někomu nelíbí, tak to beru. Ale co už se mi líbí míň, je to, že mi někdo napíše, jak jsem odporná, hnusná a tlustá.

Určitě bych nechtěla být taková ta matka, která většinu času nechává dítěti tablet, aby sama mohla odpočívat.

Sociální sítě dávají možnost druhého odsoudit během vteřiny. Někdy až obdivuji, že je někdo schopný napsat dlouhý komentář jen o tom, jak je všechno špatně. To si říkám: Wow, sama bych ten čas využila na něco jiného než na urážení druhého přes internet. Že si s tím někdo dá tu práci…

Zkritizoval tě někdo i osobně, nebo se to děje jen přes internet?

Cizí lidé jen přes internet. A přátelé a rodina mi dávají jen konstruktivní kritiku. Řeknou třeba: Tohle se mi nelíbí, ale jestli to tak cítíš, tak to udělej, protože ty jsi ten, kdo za tím bude stát.

Kdyby sis mohla vybrat tvořit teď nebo v době bez sociálních sítí, kdy se umělci setkávali převážně se svými fanoušky a kritika nebyla tak drsná, co by sis vybrala?

Druhou stranu mince jsem nezažila, takže těžko říct. Ale jsem takhle spokojená. Sociální sítě a všechno s nimi spojené je součástí toho, co dělám.

Beru to tak, že když to k tomu nebude, nezblázním se z toho. Mám vysokou školu, tak budu dělat něco jiného, svět se nezboří.

Na začátku jsi říkala, že chceš být teď víc offline. Byla jsi dřív ta holka, co po mobilu sahá každou volnou chvíli?

Je to těžké, protože jsem se zpíváním začínala v patnácti, a tehdy začal i Facebook, takže v tom dost žiju a beru to jako součást své práce. Je to pro mě důležitý komunikační prostředek. Ale vím, že kdybych nezpívala, sociální sítě asi moc nepoužívám. Nic proti nim nemám, ale víc si vážím té osobní komunikace a ani teď si moc s lidmi nevypisuji. Když už, tak raději volám.

S Flowee chystáme letos na 21. září Den offline. Pamatuješ, kdy naposledy jsi byla celý den bez sociálních sítí?

Opravdu celých 24 hodin to asi bylo s vámi, loni na Den offline. A pak bývám hodně offline na dovolených s tím, že přes den si telefon nechávám třeba na pokoji a večer se jen mrknu, jestli se něco nestalo, napíšu rodině, podívám se na sociální sítě a jdu spát. A to bylo naposledy asi před týdnem, když jsem byla na dovolené v Chorvatsku.

Máš už nějaký plán, co letos na Den offline budeš dělat?

Zatím ne. Udělám si ho tak, jak budu mít zrovna náladu, předem moc neplánuji. Partner je pilot, takže když se potkáme doma, je to velká vzácnost. Jestli to půjde, vymyslíme něco spolu. A když ne, zařídím se podle sebe. Hlavně doufám, že bude hezky, protože když je škaredě, jsem stejná jako to počasí a nic moc se mi nechce.

Letos vyšla knížka Dítě v síti. Přemýšlela jsi už o tom, jak budeš v tomhle směru vychovávat vlastní děti? Budeš se snažit je držet od internetu?

Určitě bych nechtěla být taková ta matka, která většinu času nechává dítěti tablet, aby sama mohla odpočívat. Chci s nimi trávit co nejvíc času aktivně. Na druhou stranu je samozřejmě blbé zakazovat dětem tyhle věci úplně, protože by kvůli tomu asi byly ve škole trochu outsideři.

Všechno má své meze, přirozenou míru a já bych chtěla být dobrá matka, aby o mně mé děti mluvily tak, jak já mluvím o svých rodičích. Dávat jim všechno, ale s mírou. To je moje představa, protože, jak už jsem říkala, digitální technologie k dnešnímu světu neodmyslitelně patří.

Reklama

foto: Michaela Cásková, zdroj: Den offline